Dnešní rozhodnutí bankovní rady ČNB opět překvapilo všechny analytiky a bankéře. Přes oslabení koruny, které již probíhá, se tím roztáčí inflace, která sic znehodnotí dluhy (nejen české vlády), ale znehodnotí i úspory obyvatelstva
Bezprostřední dopad snížení úrokových sazeb nastavovaných ČNB (to je dvoutýdenní repo sazby, lombardní sazby a diskontní sazby) o 75 bazických bodů (0,75%), na reálné úrokové sazby v ekonomice je malý a přichází až s větším časovým odstupem (spíše jeden rok). K čemu ale dochází téměř bezprostředně, je oslabení kurzu koruny a odliv části spekulativního finančního kapitálu ze země. To vede ke zdražení dovozu a tedy růstu cenové hladiny většiny zboží, nejen zboží z dovozu. Na druhou stranu to zlevní zboží, které vyváží naši výrobci a levněji u nás budou nakupovat zahraniční turisti. Vzhledem k tomu, že došlo fakticky k zastavení výroby a omezení turistického ruchu na nulu, to však našim exportérům, hoteliérům a provozovatelům restaurací a hospod téměř nijak nepomůže.
Dokonce ani snížení proticyklické rezervy, které se týká komerčních bank nic neřeší, protože „české“ komerční banky mají dostatek likvidity a fakticky se „topí“ v penězích (na rozdíl od malých a středních podnikatelů) a představa, že tyto banky začnou více půjčovat českým podnikatelům je přinejmenším naivní. Zahraniční komerční banky působící u nás a ovládající přes 90% finančního trhu budou českým podnikatelům „pomáhat“ jen když k tomu dostanou státní garance, takže jen formou bezrizikových úvěrů se zaručeným ziskem.
Tisková konference, která probíhala po skončení zasedání bankovní rady a které se nezúčastnil guvernér České národní banky pan Rusnok potvrdila, že bankovní rada tápe nejen ve svých odhadech možného budoucího vývoje, což by se dnes dalo odpustit, ale ukázala i na bezradnost ohledně zajištění efektivního fungování ČNB v nastupující recesi a schopnostech využít celou škálu nástrojů, kterými již dnes ČNB disponuje, při plnění cílů stanovených ČNB ústavou a zákonem o ČNB.
Na tiskové konferenci se potvrdily spekulace, že za pokusem o urychlení novely zákona o ČNB stála obava ministerstva financí o schopnost efektivně profinancovat rostoucí státní dluh, který v letošním roce poskočí minimálně o 300 miliard korun. Přes nepřesvědčivé ujištění, že snaha o urychlení legislativních změn neznamená začátek uplatňování monetární politiky kvantitativního uvolňování nebo dokonce přímé financování vlády centrální bankou je zřejmé, že současné vedení bankovní rady bude pod stále silnějším tlakem na větší zapojení ČNB do řešení ekonomických problémů, které by měly být primárně řešeny vládou a její hospodářskou politikou.
