Vrací nás zpět kolo dějin nebo vlastní hloupost?

Již delší dobu je na některých našich náměstích vidět masy demonstrantů s transparenty, megafony, píšťalkami, trubkami, hrdě vypnutou hrudí a jiskrným pohledem,

 jak tvrdě a neúprosně žádají demisi vlády, demisi presidenta, demisi ministryně spravedlnosti a ministra kultury. Tedy zatím. Na ty ostatní patrně teprve přijde.

Co mi to připomíná?

Před pár desítkami let byla v tomto státě naprosto stejná situace. V roce 1946 bylo zvoleno Ústavodárné shromáždění Československé republiky a vznikla legitimní vláda. Vše dle demokratických principů. Jenže pak se jedné politické straně výsledek nelíbil. A to přesto, že vlastně vyhrála. Ona ale chtěla všechno, a tady se o svou moc musela dělit. Absolutní většinu neměla, takže ne vše to, co navrhovala, také prošlo. Všechny ostatní politické strany jí vadily. A vlastně jí vadila demokracie jako taková.  Tak rozjela velkou štvavou kampaň. Demonstrace, zdi počmárané a polepené "těmi správnými" hesly, shromáždění na náměstích s transparenty a tou správně uřvanou atmosférou. A když někdo nechtěl pochopit, že jedině ten jejich názor je ten správný názor, dostal nejdříve přes hubu, později pak kriminál nebo provaz.

Člověk by si myslel, že toto již máme za sebou. Jenže nemáme. Opět tady máme politické strany, kterým se výsledek demokratických voleb nelíbí. Tentokrát dokonce nejenže ani nevyhráli, ale dokonce mnohým z nich hrozí, že je voliči pošlou na smetiště dějin. A to přesto, že oni se tak snaží. V jednom kuse sabotují každé zasedání Parlamentu, jen aby mohli žvanit, žvanit a žvanit. Protože když již za nimi není žádná práce, ale jenom podvody, tunelování, zlodějny ve velkém a zmatek prakticky ve všem, na co sáhli, tak co jiného mají dělat, než lhát a žvanit pořád dokola. Přísloví „Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“, je jim velmi blízké.  Nu a protože anonymy nestačily, tak je potřeba zapojit masy. A čím tupější a uřvanější, tím lépe.

Nejdříve je potřeba vymyslet to správné heslo. Co třeba „Milion chvilek pro demokracii“? To by šlo. Pak je potřeba sehnat tvář. Někoho, kdo ta hesla bude zosobňovat. Nejlépe nějakého mladého muže, s hrdě vypjatou hrudí a jiskrným pohledem namířeným do „zářných zítřků“. Pak již jen udělat na sociálních sítích tu správnou kampaň, aby se sešlo co nejvíce nespokojených, či prostě jen těch, kteří si chtějí svobodně zařvat. Zařvat a zanadávat. Že ten náš svět není takový, jak si oni představovali.

A davy se rády sejdou. Konečně mohou řvát na plná ústa. Konečně mohou nadávat někomu, koho nesnáší. Někteří z principu, jiní ze závisti. Konečně mohou zvednout transparent vyzývající k demisi, popřípadě naznačující vhodnost likvidace. Konečně jsou hrdinové, měnící dějiny. Konečně mohou pod praporem demokracie tuto demokracii nakopnout.

Diktatury mají své atributy. Na příklad absolutní vládu nezvoleného, nebo zvoleného nesvobodnými volbami.

I demokracie má své atributy. Na příklad svobodné volby a jejich následnou platnost, přestože se některým pak výsledek takových voleb nemusí líbit.

Já prezidenta Zemana nemusím. Jenže volbami, a to svobodnými, prošel jako vítěz on. A tak i když ho nemusím, je to i můj prezident.

Já uznávám, že zrovna tak při volbách do Sněmovny, mohli mít mnozí jinou představu o vítězi. Ale tak, jak je i pro mne prezidentem pan Zeman, tak i pro ně je dnes vítězem sněmovních voleb ANO 2011 a jejich předseda pan Babiš. Tak se rozhodl lid této země ve svobodných volbách. A toto platí i pro ty, kteří ho nevolili, nebo kterým „jde proti srsti“. Řvát dnes na náměstích, že má odejít pan Babiš, nebo někteří jím vybraní a prezidentem schválení ministři, není nic jiného než zhovadilost nezvolených a ukřivděných, a jejich příznivců. Předsedou naší vlády je pan Babiš. A je to on, kdo nese odpovědnost za její fungování, a to i přesto, že jeho koaliční partner dělá vše pro to, aby mu podrazil nohy. A je jen a jen věcí předsedy vlády, aby si určil, kdo v té jeho vládě bude ministrem. Samozřejmě musí brát ohled na svého koaličního partnera a také na to, jestli jím vybraný kandidát bude odsouhlasen prezidentem. Ale jinak nikdo, tedy ani řvoucí náměstí, mu do toho nemá co mluvit.

Novodobý pravověrný svazák Minář vypracoval, nebo mu bylo zhrzenými vypracováno, to správné heslo  - „Milion chvilek pro demokracii“. A pak v šiku se svými soudruhy či soukmenovci na náměstích do Demokracie kopou a cupují ji na kusy. A to vše za bouřlivého potlesku zhrzených politiků a jejich do zblbnutí opakovaných vět, že“ Lid má právo vyjádřit svůj názor, a má právo požadovat pád vlády, a má právo …“. A co nějaké ty povinnosti? Co třeba povinnost ctít výsledky voleb? Ta sem nepatří? Nebo skutečně zase přišla doba, kdy pravdu má jen ten, kdo na náměstí řve ta stupidní hesla? A co ti, kteří vyjádřili svůj názor ve volební místnosti? Ti jsou se svou demokracií jen pro smích?

Na Václaváku se naposledy údajně sešlo na 50 tisíc lidí. Prý se sjeli ze všech koutů naší republiky. Je to moc? Nebo je to málo?

K volbám do Poslanecké sněmovny přišlo v roce 2017 k volebním urnám 5.508.992 oprávněných voličů. Také z celé republiky. 29,64% z nich dalo svůj hlas hnutí ANO2011. To je, jestli to správně počítám, 1.508.992 dospělých a svéprávných lidí. Je to málo? Je to dost? Podle koho se tedy bude tento stát řídit. Podle těch, kteří byli řádně zvoleni, nebo podle řvoucího náměstí?

Současný stav se mi hnusí. Na druhé straně i tento stav může k něčemu dobrému pomoci. Na příklad pozornému pozorovateli může ještě více otevřít oči. Může ho přimět k tomu, že před příštími volbami bude více přemýšlet nad tím, jestli je rozumné dát hlas politikům a politickým stranám, pro které je řev ulice více, než výsledek regulérních voleb.

Snahy zlikvidovat právoplatně zvolené jsou hodny nacistů a komunistů, ale zcela určitě ne těch, kteří vyznávají demokracii, a v demokratickém státě chtějí také žít.