Možná se Vám zdá titulek tohoto mého článku, kde spojuji totalitarizmus se selekcí, tedy možností výběru, jako nesmyslný. V totalitním systému žádná možnost výběru není.
Mnozí z nás ještě pamatují metody totality rudé, praktikované komunisty, a stále je ještě dost i těch, kteří si pamatují tu černou, nacistickou. A pokud bychom zabrousili do vzdálenější minulosti, nebo se i dnes rozhlédli kousek dál za naše hranice, našli bychom totalitarizmus náboženský. V totalitním státě je správné jen to, co za správné považuje vládnoucí třída. Ta vládne na základě nějaké své ideologie. Nacisté měli ideologii nadřazené rasy, komunisté ideologii nadřazené třídy, a společenství ovládaná klérem pak ideologii „toho jediného správného Boha“. Lidu takového společenství je dáno s kým se mohou stýkat, co mohou číst, komu smějí naslouchat, kam a za jakých podmínek smějí cestovat, co smějí a co ne říkat, co si smějí myslet. Kdo to nedodržuje, je potrestán. Někdo vyhozením z práce, někdo vězením, někdo ukamenováním, oficiální šibenicí či gilotinou. To je čistá totalita.
Co když se ale demokraticky zvolený establishment rozhodne uplatňovat totalitní metody jen v určitých oblastech? Tedy tam, kde je to pro jednotlivé vedoucí politiky a jejich strany výhodné? Co takhle zdravotnictví? Zdá se vám to nesmyslné?
Mnohokrát jsem ve svých článcích popisoval případ naší rodiny. Připomenu jej tedy jen velmi stručně.
Martina onemocněla progresivní formou roztroušené sklerózy. Všechny vize na krásný život s milujícím manželem a dětmi se zhroutí jako domeček z karet. Mít děti jí bylo důrazně nedoporučeno, postupně jí ochrnulo celé tělo, manžel od ní odešel a léky postupně přestaly účinkovat. Chtěla zemřít, jenže člověk v jejím stavu potřebuje asistenci i k sebevraždě. Pak zjistila, že všude tam, kde syntetické léky zklamaly a dokonce jí velmi ublížily, jí velmi dobře pomáhá tehdy zakázané konopí. Tak jsem jí ho pěstoval. Každý rok přes dva kilogramy sušených květů s potencí 10% THC a 10% CBD. O tom všem jsem psal politikům i náčelníkovy protidrogové centrály. Tři roky. Většinou mi neodpověděli. Od jiných jsem se dověděl, které zákony porušuji, a kolik let basy za to dostanu. Pár jich ale pomoc slíbilo. Začátkem roku 2013 přijat zákon 50/2013 Sb. Konopí se stalo lékem. Bohužel jen pro milionáře a miliardáře. Jeden gram stál v lékárně 350 korun. Psal jsem dál a začala se o nás zajímat i media. Byli jsme „slavní“. Politici ale o zlevnění nechtěli ani slyšet. Jenže volbami se politici mění. Začátkem roku 2019 si nás pozvali do Strakovy akademie. Chtěli vědět, co se nám na stávajícím stavu nelíbí. Povedlo se. Na podzim 2019 již bylo léčebné konopí v lékárnách za 15 Kč/1g. Tedy za méně, než za kolik jej kupují pacienti v Izraeli či Kanadě. Bylo velmi fajn, že po celou tu dobu, tedy od roku 2010 až po 2019, o nás směla média informovat. Časopisy, noviny, rozhlas, blog, Facebook, přednášky. Bylo o nás a našem problému hodně slyšet, a nikdo to nebral jako propagaci drog. Bohužel někomu se to patrně nelíbilo a tak patrně zvedl varovně prst. A politicko-mocenský aparát zareagoval.
9. 7. 2021 jsem dostal email z Izraele. Psal mi náš celosvětově uznávaný vědec, a můj přítel, doktor Lumír Ondřej Hanuš. Psal mi o zkušební léčbě, která probíhá na jedné tamní klinice. Deseti vybraným pacientům s roztroušenou sklerózou, kteří již byli natolik ochrnutí, že dokázali mírně pohybovat jen svou hlavou, podávali v určitém cyklu mikro-dávky směsi jistých celosvětově zakázaných organizmů z domény Eukaryota. A dle informací, které se k němu dostaly, již jeden z těchto pacientů opět chodil. Za tři dny jsem dostal další email. Jeden z terapeutů, kteří tuto léčbu prováděli, tam prohlásil, že již chodí dva z těch vybraných pacientů.
Roztroušená skleróza je neurodegenerativní onemocnění, kdy imunitní systém pacienta útočí, mimo jiné, i na myelinové obaly nervů v mozku a míše. Tím postupně likviduje jejich funkčnost. Tato nemoc je nevyléčitelná a neléčitelná. Jediné, co se u ní dá dělat je léčba paliativní. Pacientovy jsou podávána analgetika na mírnění bolestí, antidepresiva na otupení pocitu marnosti, spasmolytika na mírnění křečí, a některá cytostatika a kortikoidy, u kterých se věří, že snad postup nemoci zpomalují. Tato syntetická léčiva ale mají velmi zlé vedlejší účinky, a občas pacienta zabijí dříve, než jeho vlastní nemoc. V současné době je ale u mnoha pacientů s RS můžeme nahradit léčebným konopím tak, jak to již třináct let dělá naše dcera Martina. Ano, většinu syntetik jsme u její paliativní léčby dokázali nahradit léčebným konopím. Její nemoc to ale nezastavilo ani na vteřinu. Informace z Izraele ale byly novou nadějí, že i s tou krutou nemocí by snad šlo něco udělat. Třeba jen její postup zmírnit. Nebo možná dokonce zastavit. Nebo snad, jako v tom Izraeli, i zvrátit?
18. 8. 2021 přišel další email. Přátelé doktoru Hanušovy prozradili, v čem přesně pokusná léčba spočívá, a co konkrétně, a v jakém množství, je tamním pacientům podáváno. Pár dnů nato uvalil ústav, kde je tato pokusná léčba prováděna, na všechny informace naprosté embargo. Obrátil jsem se tedy na pana Stropnického, našeho velvyslance v Izraeli. Požádal jsem jej, jestli by se něco nedalo zjistit z titulu jeho funkce. Embargo ale neprorazil ani on, přestože se hodně snažil. Kontaktoval jsem tedy postupně prakticky všechny představitele lékařských fakult v Česku. Chtěl jsem vědět, zda by byli ochotni zahájit v této oblasti alespoň základní vysokoškolský výzkum, a co by k tomu potřebovali. Až na výjimky je tyto informace zaujaly, a zájem by měli. Co ale nemají, jsou peníze. A těch je na takový výzkum potřeba hodně. Chtěl jsem vědět, kde se peníze na výzkum získávají. Odpovědí byl grantové agentury a vláda. Napsal jsem tedy několika grantovým agenturám a také předsedovy vlády, ministru zdravotnictví, ministryni pro vědu a výzkum, předsedkyni Sněmovny, předsedovy Senátu a všem členům zdravotních a vědou se zabývajících výborů obou komor našeho Parlamentu. Od grantových agentur jsem se dověděl, že něco takového v současné době nemají v plánu. Většina politiků mi neodpověděla. Dva mi napsali, které zákony bych provozováním takové léčby porušil, a že bych tak mohl skončit až na patnáct let ve vězení. Ti ostatní mi vysvětlili, proč něco takového u nás není možné. Hlavními argumenty byly platné zákony a mezinárodní smlouvy. Poslední velmi malou nadějí zůstává předseda Senátu pan Miloš Vystrčil. Ten jediný projevil zájem a požádal mne o kontakt na doktora Hanuše. Samozřejmě jsem mu jej poskytl. Dnes jsem zjistil, že se skutečně setkání těchto dvou pánů domlouvá.
Také jsem měl velkou snahu znovu oslovit media. Kontaktoval jsem televizi, některé noviny a časopisy. Také jsem napsal administrátorům mého blogu u iDnes. Chtěl jsem vědět, jestli mi otisknou článek, ve kterém bych tuto léčbu popsal, a to se všemi detaily. Tedy včetně léčebného prostředku, kde jej je možné najít, jak jej zpracovat a jak a v jakých dávkách je nutné jej podávat. Když jsem stejné informace psal v letech 2010 – 2019 o konopí, tak to možné bylo. Teď jsem se ale dověděl, že by se jednalo o propagaci zakázané látky, a to oni, a také ony, udělat nesmějí. Minimálně by zaplatili velkou pokutu, ale také by mohli přijít o práci nebo dokonce skončit ve vězení. Pokud by nyní někdo chtěl argumentovat Ústavou a Listinou základních práv a svobod člověka, tak by se asi měl ze svého snu o svobodných lidech a svobodné společnosti probrat. Stačí si vzpomnět případ Dušana Dvořáka, který za pěstování konopí s podlimitním množství THC dostal šest let vězení natvrdo, nebo na nedávný soud s magazínem Legalizace a jeho šéfredaktorem Robertem Veverkou. Pan Veverka vyfasoval pokutu 100.000 Kč, magazín Legalizace pak pokutu 150.000 Kč. Za co? Nu dovolil si psát pravdu o konopí a jeho účincích. V Legalizaci uveřejněné informace jsou ale zcela běžně dohádatelné ve vědecké a populárně vědecké literatuře. To ale soud nezajímalo.
Již v době mé snahy prosadit legalizaci léčebného konopí jsem prohlásil, že žádný zákon, a žádná mezinárodní smlouva, u mne nemá větší váhu, než zdraví a život mých blízkých. Tedy i mé dcery. A to se nezměnilo. Proto jsem již od září 2021 vyvinul velké úsilí pro to, aby obdobu této izraelské léčby mohla podstoupit i ona. A to se mi podařilo. Zahájila ji v prosinci 2021. O její účinnosti si udělejte obrázek sami:
Stav Martiny před léčbou:
- Dolní polovina těla zcela ochrnuta. U nohou nedokáže pohnout ani jedním prstem, nárazově v nich cítí jen bolest.
- Celkově je velmi osláblá a v invalidním křesle sedí zhrouceně. Pokud se i jen mírně nahne přes jeho opěradlo tak přepadne a sama se narovnat zpět nedokáže.
- Levá ruka je zcela uzavřena a sama ji otevřít nedokáže.
- Pravá ruka je uzavřena cca z 90%. Pro její otevření používá hranu stolu. Teprve pak dokáže něco uchopit. Tento úchop je velmi slabý. Hrníček s kávou neudrží a musí si pomáhat hřbetem levé ruky. Má velký problém udržet tužku a na příklad podepsat se.
Stav Martiny po dvou letech léčby:
- Deprese prakticky zcela vymizely.
- Levou ruku zvedne po temeno hlavy, pravou cca 10 cm nad hlavu.
- Obě ruce otevře bez jakékoliv pomoci. Levá je stále o něco horší než pravá.
- Šálek kávy udrží v jedné ruce a dokáže se z něj i napít.
- Po více jak deseti letech dokáže při práci v rehabilitační dílně pracovat i levou rukou. Dokáže jí na příklad při pletení košíků uchopit proutek a zasunout jej na patřičné místo.
- V invalidním křesle již zase sedí vzpřímeně a pevně. Nahýbání do boku, a vracení se zpět do vzpřímené polohy, jí již nedělá potíže.
- Začátkem tohoto roku začala pociťovat „mravenčení“ v prstech jedné nohy. Dnes již jimi dokáže hýbat.
V tomto článku jsem chtěl zveřejnit přesný postup léčby mé dcery Martiny. Chtěl jsem zde uvést i přesný popis látek, které jsou k tomu používány a v jaké kombinaci a množství. Bohužel to udělat nesmím. Dle diktátu mocenského aparátu naší země bych se tím dopouštěl propagace zakázaných látek. To, že se tím nemocným roztroušenou sklerózou brání v možném vyléčení, nebo alespoň výraznému zlepšení jejich stavu, to je prý vedlejší. Nacisté i komunisté měli ruce od krve z řezničiny svých oponentů. Jejich odpůrci končili u zdi, na šibenici, pod gilotinou nebo v plynu. Námi zvolení zástupci lidu se krve na svých rukách bát nemusí. Pokrok prostě nelze zastavit. Pro stejný efekt stovek a tisíců zbytečně zemřelých jim stačí jen prohlásit, že zveřejnění postupu úspěšné léčby nevyléčitelné choroby se rovná propagaci zakázaných látek. A není kolem toho ani zbytečný humbuk. Ti nemocní v tichu svého domova nebo ústavu zemřou sami. Díky mocným tohoto státu a jejich totalitarizmu v oblasti léčiv je jejich čekání na zázrak marné. Já se jim všem moc omlouvám. Je mi velmi líto, že toho pro ně nedokážu udělat více.
