Jsou situace, kdy se i nevěřící modlí za to, aby se stal zázrak. Když vám jede vaše dítě na dovolenou k moři a jejich autobus skončí mimo dálnici na střeše, nebo
když se vesnicí, kde máte své nejbližší, prožene velká voda či tornádo, které půlku vesnice srovná se zemí, tak vám moc jiného ani nezbývá.
Když lékaři naší dceři oznámili, že má Sklerosis Multiplex (SM), česky roztroušenou sklerózou (RS), také jsme doufali v zázrak. Někteří pacienti s RS mají průběh této nemoci velmi mírný. Celkem bez problémů se dožívají vysokého věku a také symptomy jejich nemoci jsou snesitelné. Dokonce jsem četl, že jsou lidé, kteří ani nevědí, že si je tato nemoc vyhlédla, a že ji mají. Začali jsme doufat, že to snad bude i případ naší dcery. Jenže zázrak se nekonal. Po čase nastoupily ataky a její stav se neustále zhoršoval. Dověděla se, že její forma této nemoci je tzv. progresivní. A tak jsme doufali, že alespoň předepsané léky budou symptomy její nemoci výrazně brzdit a mírnit. Ani to nevyšlo. Po deseti či dvanácti letech přestaly účinkovat. (Nevím to přesně a do lékařských zpráv se dívat nechci. Hnusí se mi.) Křeče a bolesti nastoupily znovu. Když to vypadalo nejhůře a Martina již myslela jen na to, jak z tohoto světa odejít, vyzkoušela konopí a to zabralo. Křeče, bolesti i další problémy částečně ustaly zcela, částečně se podstatně zmírnily. Mně se pak podařilo přesvědčit některé politiky, aby se začali zajímat o práce RNDr. Lumíra Ondřeje Hanuše z Izraele, na jejichž základě se již ví, proč konopí léčí. Pomohlo to. Stal se zázrak a konopí se i u nás stalo oficiálně uznaným lékem. Bohužel podstatu roztroušené sklerózy neléčí ani ono. RS je nevyléčitelná. Řekne vám to každý neurolog či imunolog, který se autoimunitními nemocemi zabývá. A RS autoimunitním onemocněním je. Je o ní napsána spousta vědeckých pojednání a všechna končí stejně. Je nevyléčitelná. Skutečně?
Před pár dny, přesněji 9. července tohoto roku, jsem si psal s panem doktorem Hanušem. Tématem byla náhlá smrt pana doktora Zábranského, která se nás obou velmi dotkla. Pro mne to byl úžasný člověk, který pro legalizaci konopí pro léčebné účely toho skutečně udělal hodně. Pro pana doktora Hanuše ještě k tomu i velmi dobrý kamarád.
V tom emailu od něj byl takový malý dovětek:
„A (ještě) něco, co Vás jistě bude zajímat. Jedna paní zde (v Izraeli) měla MS dlouhá léta, nemohla ani pohnout prstem. Začali jí dávat psilocybin (to je aktivní látka z psychoaktivních houbiček) a hle, pohla prstem, pak dvěma ... dnes už chodí!!!“
Musím se přiznat, že jsem dost dlouhou dobu jen seděl a koukal na tu větu. Pak se mi začaly cpát slzy do očí a já jsem musel vstát a jít se projít. Do obýváku a zpět, do obýváku a …
Nejsem z těch, co věří na zázraky. A již vůbec ne na ty, které mají pocházet od nějaké vyšší moci někde na nebesích. Ale kam jinam mám zařadit tuto skutečnost?
14. 7. jsem od pana doktora Hanuše dostal druhý email. Sděloval mi, že předevčírem (tedy 12. 7.) byl v izraelské TV pořad o léčbě roztroušené sklerózy psilocybinem. Hovořili o dalším, ještě nedávno zcela nepohyblivém pacientovi, který po psilocybinové léčbě dnes opět také chodí. Tak již tedy dva. A možná teď, když píši tyto řádky, jich je zase o jednoho či několik více.
Ano, je to zázrak. Zázrak v tom, že stále tady jsou lidé, kteří nedbají na to, jestli je nějaká rostlina postavená mimo zákon, a dál zkoumají její vlastnosti. A že to nemají lehké. Opět vzpomenu pořad z izraelské televize z doby před několika lety. Lékaři pracující s konopím pro léčebné účely si tam stěžovali na to, jak obrovský nátlak je na ně vyvozován ze strany farmaceutických firem, jen aby přestali léčit pacienty konopím a výrobky z něj.
Konopí bylo v 30. letech minulého století postaveno mimo zákon jen proto, že několika podnikatelům a politikům v tehdejších Spojených Státech stálo v cestě k ještě větším ziskům, a ještě „zářnější“ politické kariéře. A trvalo více jak osmdesát let, než se věci začali vracet k normálu, a o konopí se přestalo lhát.
I lysohlávky jsou se svými psychoaktivními vlastnostmi na černou listinu politiků a prodejných lékařů, protože se nehodí do toho krásně jednoduchého a výnosného schématu: „Nemoc - syntetické léky se zlými vedlejšími účinky - jimi vyvolaná další nemoc - další syntetické léky s dalšími zlými vedlejšími účinky, atd., pěkně stále dokola.“
Je jen škoda, že i tento zázrak k nám opět musí přijít ze zahraničí. Opět, jako s tím konopím, je to z Izraele.
Roztroušená skleróza není jedinou krutou nemocí, které trápí nás nebo naše blízké. Nemocí, se kterou si syntetické léky nevědí rady. Ale já vím, že stále víc a víc vědeckých kapacit konečně znovu hledá řešení v tom, co nám nabízí příroda. Vím, že se provádí výzkum i u další zakázané rostliny s výraznými psychoaktivními účinky. A to je dobře. Jedná se na příklad o středo- a jihoamerickou rostlinu peyotl, nebo kaktus San Pedro, a jejich psychoaktivní látku meskalin. Vím také, že celé skupiny vědců pátrají v Amazonských pralesích po znalostech tamních indiánských komunit, a po rostlinách, které oni k léčbě svých různých nemocí využívají. Musejí spěchat. Jiné skupiny totiž také spěchají. Ne, aby našli další a lepší přírodní léčiva, ale aby zlikvidovali ten prales i s těmi indiány.
Já teď usilovně hledám všechny dostupné informace o houbičkách a jejich psilocybinu. Protože, jestli se mi podaří dosáhnout toho, že se mé dceři díky nim alespoň otevřou ruce, pak jsem na tomto světě nebyl zbytečně. Jen nevím, kolik času mi na to ještě zbývá. Sedmdesát pět let je čas, kdy odcházeli mí předci. Ale třeba mne tentokrát budou politici poslouchat pozorněji, a jejich rozhodnutí k nápravě věci přijdou rychleji. A třeba mi v tom i někteří další lidé pomohou.
