Migrační krize a varianty zrůdnosti.

Současná migrační krize je obrovskou tragédií pro obrovské množství lidí. A je naprosto jedno, jestli tato krize skutečně má sloužit jen a jen k tomu, aby se do Evropy dostalo co nejvíce náboženských fanatiků

k prosazování jejich zvrácených myšlenek a to všemi prostředky, tedy i terorem, nebo jestli skutečně jde jen o uměle vyvolaný chaos různými zločineckými skupinami, které nyní z něj přímo závratným způsobem těží. Jak to je skutečně, nejsem schopen posoudit, protože nemám dost informací.

Ale o to nyní nejde.

Já jsem nedávno vyslechl část rozhovoru ve skupině lidí, kde jeden pán velmi radikálně prohlásil, že by ty migranty měli střílet. Velice mne to pohoršilo, ale pak jsem si uvědomil, že občas každý z nás plácne hloupost, kterou tak nemyslíme, jenže z úst vypuštěné již vrátit nejde. A dost dlouho jsem pak převaloval v hlavě myšlenky o tom, jestli šlo této tragédii nějak zabránit a příliv migrantů zastavit a dát mu nějaký řád.

Jenže pak jsem si znovu v našich sdělovacích prostředcích vyslechl zprávu, že jen za loňský rok se ve Středozemním moři utopilo přes 40 000, a možná dokonce mnohem víc, mužů, žen a dětí, protože jejich lodě byly buď tak přetížené nebo v tak bídném stavu, že tu plavbu prostě zvládnout nemohly.

Během jednoho jediného roku tam prostě zahynulo obyvatelstvo docela slušně velkého okresního města velikosti Třebíče, Prostějova, Mladé Boleslavi či Přerova.

Hledat příčiny masovosti proudu imigrantů není potřeba, protože je naprosto zřejmé, že ji způsobila ne jen válka v Sýrii, ale hlavně otevřené náruče politiků jako je předseda vlády Itálie Matteo Renzi, president Francie Francois Hollande a hlavně ta nepřekonatelná dáma v zarputilosti a nesmyslnosti svého konání, německá kancléřka Angela Merkelová. Právě tito politici svým konáním a nekonáním způsobili, že jen za jeden jediný rok zahynulo přes 40 000 mužů žen a dětí.

Samozřejmě, že můžeme říci, že to je věcí těch migrantů, že přece mohli zůstat v bezpečí uprchlických táborů v Turecku a neměli se cpát do lodí a ilegálně se přeplavovat do Řecka. Ale je to skutečně jen jejich věc? Skutečně by připlouvaly ty konvoje gumových člunů do Řecka, kdyby paní Merkelová neotvírala svou náruč a nevykřikovala do světa, že Německo přijme všechny utečence? Já myslím, že ne. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby hned v počátku přímořské státy EU tyto migranty začaly tvrdě vracet tam, odkud se na to moře vydali, tak by k této tragédii nikdy nedošlo. Ostatně zářným příkladem toho, že je tato má úvaha správná je to, jak se tato migrační vlna pokoušela převalit z Afriky do Španělska. Španělé je prostě znovu nalodili a převezli je do záchytných táborů na africkém pobřeží. A tím celá tato tamní vlna prostě splaskla.

Skutečně nebylo možné stejně postupovat i v řeckých a tureckých vodách? Jak by se vše vyvíjelo, kdyby politici jednali jako odpovědní lidé a ne jako komedianti, dávající na odiv světu hloubku svých láskou přetékajících srdcí? Protože ta jejich láska je podložena 40 000 mrtvých!

Když jsem ve svých úvahách došel až sem, tak mne napadla myšlenka, jejíž zrůdnosti jsem se až lekl. Začal jsem si totiž představovat situaci, kdy by kapitáni vojenských plavidel dostali rozkaz migranty v člunech zastavovat a vracet je zpět do Turecka. Asi by se to neobešlo bez velkých emocí. A asi by lidé v člunech dělali vše pro to, aby vojenským plavidlům unikli a do toho Řecka se dostali. Taková situace přímo provokuje k tomu, aby se nakonec někdo dopustil násilí. A já jsem si v ten moment představil tu hrůznou situaci, kdy by některému tomu kapitánovi ujely nervy a on by na násilí ze strany migrantů odpověděl střelbou či najetím svou lodí do toho gumového člunu. Mohlo by se to stát? Ano, mohlo. A je to hrůzné? Docela určitě ano. Ale zkusme domyslet, co by se pak dělo dál.

Je velmi pravděpodobné, že po dvou či třech takových incidentech by se celý ten mořský exodus zastavil. Nalodit se do gumového člunu a pokusit se přejet do Řecka by se již nikdo neodvážil. Ale je samozřejmé, že pak by pro ty kapitány, kteří by takto razantně reagovali, začalo peklo na zemi od kde jakých aktivistických organizací, které by je nazývaly vrahy a volaly by po jejich potrestání. A jak známe své politiky, ti by jim velmi rádi vyhověli, jen aby náhodou nějaký škraloup viny nezůstal i na nich.

Bylo by to ale správné? Já vím, že nyní se tato má otázka může mnohým zdát až zvrácená, ale pokusme se to domyslet až do konce.

Řekněme, že za cenu padesáti či sto mrtvých z těchto akcí vojenského námořnictva, by se skutečně ta vlna gumových člunů zastavila. Nikdo by už ty nahonem vyráběné čluny nekupoval a nikdo by již do nich nesedal. Za cenu stovky mrtvých mužů, žen a dětí. Jenže mne právě teď napadá, že by to bylo také za cenu 39 900 zachráněných životů? V loňském roce se ve Středozemním moři utopilo 40 000 lidí. Kdyby jim bylo za cenu sta mrtvých v jejich plavbách zabráněno, tak by tito lidé nezahynuli prostě proto, že by do žádného člunu nenasedli.

Takže za co by ti kapitáni vlastně bývali byli souzeni? Za zrůdnost svého počínání, kterým způsobili smrt stovce lidí, nebo za to, že tímto svým činem bezmála čtyřicet tisíc životů zachránili?

Takže čí počínání by bylo či je zrůdné? Těch imaginárních kapitánů vojenských plavidel nebo těch skutečných, výše jmenovaných politiků?

A kdo by tedy měl stát před soudem?

Možná je ale vše jinak. Možná nejde o zrůdnost smyšlených postav či skutečných politiků, ale jedná se o zrůdnost mého myšlení. Asi to tak bude. Jenže co s těma 40 000 mrtvých?