Léčebné užívání konopí – požehnání, bohužel u někoho s problémem.

Ve svém dnešním článku bych se chtěl zabývat problémem, který mne již hodně dlouho trápí. Ještě v době, kdy jsme se dokázali postarat o naši dceru Martinu, se nám několikrát stalo,

 že náhle, z objektivních důvodů, nemohla užívat konopí ve formě jointů, jak potřebuje. Stalo se to, když jsme ji kvůli jiným zdravotním problémům museli převézt do nemocnice. Představa, že lékaři a zdravotní sestry povolí pacientovi v nemocniční posteli hulit jointy, je sice krásná, bohužel ale ne reálná. I když i to se nám jednou stalo. Pan doktor na infekčním oddělení českobudějovické nemocnice chtěl vědět, jak konopí na dceru působí, a tak jí přidělil samostatný pokoj.  Místo popelníku Martina dostala větší prázdnou konzervu s trochou vody a sestřičky měly za povinnost pokoj vždy vyvětrat. To ale byla výjimka. Většinou jsme museli svádět dost tvrdé boje alespoň o to, aby ji bylo možné několikrát denně vyvézt na vozíku před budovu oddělení a tam ji nechat v klidu svého jointa vykouřit.

Později jsme již měli lékařské potvrzení, že jí žádný jiný lék nepomáhá, ale i tak vždy byly problémy. Pochopitelně ani dnes, kdy již trvale žije v Domově svatého Josefa v Žirči, jediném to ústavu pro pacienty s roztroušenou sklerózou v Česku, kouřit na pokoji nesmí. A to nejen kvůli tomu, že by to obtěžovalo další pacienty. Případů, kdy kvůli cigaretě vyhořely celé budovy, není málo. A to nikdo nechce.

Zkoušeli jsme různé přenosné vaporizery, ale vždy se našel nějaký problém, kvůli kterému nevyhovovaly. Dost limitujícím faktorem pro nás byla cena. Dva starobní a jeden invalidní důchodce, to není zrovna společenství, které si může dovolit investovat do nejistého pokusu tisícové částky. Podle toho to také vypadalo. Kupovali jsme levné. Jedny nevyhovovaly kvůli komplikovanosti plnění, jiné kvůli údržbě, další pak kvůli nevhodnosti teploty odpařování nebo kvůli nemožnosti jejího nastavení a kontrole.

Pak se na nás usmálo štěstí.

V srpnu loňského roku mne kontaktovali dva pánové z firmy Conopy Growth Czech s.r.o. Vysvětlili mi, že jejich firma dodává na náš trh mimo jiné i vaporizery Volcano Medic a Mighty Medic od německé firmy Storz & Bickel, kterou oni vlastní. Také mi řekli, že tyto vaporizery začali některým zdravotnickým zařízením tady v Česku zapůjčovat, a že by podobnou nabídku měli i pro nás. Oni nám je přivezou k dlouhodobému vyzkoušení a my jim pak na ně sdělíme svůj názor. Připadá vám to jako sci-fy? I já jsem to zpočátku takto vnímal. Ale kdo by takovou nabídku odmítl? Domluvili jsme si termín, pánové přijeli, vše nám dopodrobna ukázali, podepsali jsme zápůjční smlouvu a oni zase odjeli.

Asi by to nyní chtělo, abych popsal rozdíly mezi vaporizery, které jsme zkoušeli dříve, a těmi nyní zapůjčenými. Jenže to nejde. Ten kvalitativní rozdíl je až příliš veliký. V mnoha případech by to bylo stejné, jako kdybych chtěl porovnávat první létací stroje bratří Wrightů s F-35.

Oba tyto vaporizery jsou oficiálně schváleny k medicinskému používání a oba patří k naprosté světové špičce. Jejich obsluha i údržba je velmi jednoduchá. Výbornou záležitostí je, že k oběma je možné si dopředu připravit náhradní dávkovací kapsle, které se pak jen velmi jednoduše vymění. Já jsem to zvládl za deset vteřin, Martina pak za tři minuty. Výborné je i to, že u obou je možno používat jak konopnou sušinu, tak i lihový roztok konopného extraktu. Stačí vyměnit dávkovací kapsli za drátěnkovou tabletu, a na ni extrakt nakapat. Odpařovací teplota je nastavitelná do 210°C a to s přesností na jeden stupeň. Prostě super.

Z toho, jestli s ním dcera dokáže manipulovat, jsem měl dost obavy. Ale ukázala mi, že tam, kde by mnozí již vše vzdali, ona to v úmyslu nemá. Nejdříve si ty své křečí sevřené ruce opatrně otevřela o hranu stolu, aby tělo vaporizeru vůbec mohla uchopit. Pak již to docela šlo. Pootočením horního dílu o devadesát stupňů se tento uvolní a je možné jej sundat. Pak již jen vyklepla použitou kapsli a nahradila ji novou. I se zpětným složením jí to trvalo ty zmíněné tři minuty.

Samozřejmě že ideální by bylo, kdyby tam mohli mít trvale umístěný stolní vaporizer typu Volcano Madic s odbornou obsluhou. Jenže to zatím nejde. Stejně, jako spousta jiných zdravotnických zařízení v naší zemi, i Domov sv. Josefa má problémy s nedostatkem peněz a tím i s nedostatkem odborného personálu. A tak tato varianta zatím v úvahu nepřichází. Naštěstí přenosný Mighty Medic dokáže svého robustnějšího bratříčka plně nahradit a tak já mám dnes již jasno. Pořídím jí ho. Ona i my tak budeme mít jistotu, že konopí bude moci užívat i „nedobrovolně zakotvená“ v posteli.

Přesto nás ale do budoucna něco trápí. Dceřina nemoc, progresivní forma roztroušené sklerózy, nepatří mezi ty, které je možné v jejím velmi neblahém postupu zastavit. A tak je velmi pravděpodobné, že jednou přijde doba, kdy se Martině již otevírání svých rukou ani o hranu stolu dařit nebude. Nu, a pokud se do té doby naše zdravotnická zařízení nevymaní z té neustálé finanční krize a tím nedojde k navýšení počtů ošetřovatelů, kteří by se tak mohli jednotlivým pacientům více věnovat, její situace se velmi zhorší.

Když vám hrozí něco takového, zkoušíte všechno. Hledáte prostě něco, co si ten váš blízký nebude muset denně připravovat, co bude mít naprosto jednoduchou až primitivní obsluhu, a jehož náplň léčebné látky se nebude muset měnit či doplňovat častěji, jak jednou za měsíc.

Samozřejmě, že první co nás napadlo, byly ty tak zvané elektronické cigarety. Při laickém pohledu zvenčí to skutečně vypadá, že jejich uživatel nemusí dělat naprosto nic. Prostě si jen vapuje, a když je obsah cartrige spotřebován, nahradí se novou, nebo se ta stará znovu naplní či naplnit nechá znovu. Bohužel to tak nefunguje a elektronické cigarety potřebují nejen velmi častou a velmi důkladnou údržbu, ale také poměrně časté výměny některých dílů, hlavně pak žhavících hlav. Přesto jsem se rozhodl to vyzkoušet. V zakoupené e-cigaretě jsem nahradil e-liquid propylenglikolovým roztokem vlastního konopného extraktu a zkusil jsem, co to udělá. Fungovalo to bezvadně, bohužel jen pár dnů. Pak se extrakt začal usazovat na stěnách cartrige a vše šlo do háje. Nejsem chemik a také v užívání e-cigaret jsem naprostý laik. Takže sám nejsem schopen určit, v čem je problém a jak by se dal odstranit. Mohu jen konstatovat, že k předchozím problémům se mi přidal ještě jeden.

S těmi pokusy nepřestanu. Nyní jsem dostal tip, že bych měl vyzkoušet e-cigarety se systémem POD, a některé jsem si k tomu již vytipoval. Přesto bych chtěl nesměle říci, že vzhledem ke svému amaterismu, přivítám každou radu těch zkušenějších. Ideální by ovšem bylo, kdyby se tímto problémem zabývali i ti, kteří s vaporizery a e-cigaretami mají zkušenosti největší, to znamená jejich výrobci. Zkusím je kontaktovat a vysvětlit jim, o co se jedná. Že vaporizety a elektronické cigarety nepoužívají jen lidé zdraví a dobře pohybliví, ale také ti, kteří již svým tělem dobře nevládnou. Při tom vapování je způsob jejich léčby. A tak by potřebovali něco, co by jim bez údržby a bez nutnosti neustálého doplňování léčebné látky vydrželo co nejdéle. Ideálně alespoň měsíc.  Něco, jehož zásobník by měl obsah až deset mililitrů, byl by velmi snadno vyměnitelný a nebyl by drahý. A u čehož by teplota odpařování byla s přesností stupně nastavitelná do 210 °C. Baterie by pak měla mít několikadenní výdrž a měla by být velmi snadno dobíjitelná.

Je toho mnoho a sám na to nestačím. Ale když mne tak velmi příjemně překvapila svými výrobky firma Storz & Bickel, proč bych to neměl zkusit právě u nich. Někde přece začít musím. Jedno přísloví přece říká „Když můžeš jít za kovářem, tak nechoď za kovaříkem.“. Pak vám dám vědět, jak jsem dopadl nejen s tím svým vlastním pokusem, ale i jak jsem dopadl u „kováře“.