Konopí a pokusy na lidech?

Od okamžiku, kdy jsem se dostal do situace, že musím pro léčení své dcery pěstovat a zpracovávat konopí, se marně snažím zjistit, proč je tato bylina vlastně na černé listině naší vlády, parlamentu a špiček lékařské obce. Po celé generace si lidé léčivých rostlin vážili. Je to samozřejmé. Vždyť jim pomáhaly od jejich zdravotních problémů. Tak proč se to právě u této rostliny tak prudce změnilo?

V tak zvané moderní době medicínští odborníci prohlásily léčivé rostliny za doménu podvodníků, šarlatánů a bláznivých bab a svou pozornost obrátily prakticky výhradně k syntetickým lékům. Ano, je pravda, že syntetické léky projevují své účinky velmi rychle. Jenže zároveň v sobě skrývají jednu velmi velikou chybu. Prakticky neexistuje ani jeden jediný syntetický lék, který by neměl vedlejší účinky. Někdy jsou tyto vedlejší účinky jenom nepříjemné. Jenže v naprosté většině případů to jsou účinky až devastující. Můžete začít u A jako Acylpyrin a skončit u Z jako Zoloft.

Ještě nedávno lékaři doporučovali pacientům s vysokým obsahem cholesterolu v krvi, aby si každý den zobli čtvrtečku acylpyrínu, že to pomáhá. Ono to skutečně pomáhá. Jenže si zároveň zcela spolehlivě obstaráte i žaludeční vředy a to poměrně rychle.

U naprosté většiny bylin tento problém není a nebo není tak agresivní. Samozřejmě, že když si budete chtít léčit své křeče durmanem, tak se velice rychle můžete dostat na tu druhou stranu tunelu se světýlkem na konci - na věčnost. Totéž vám bude hrozit, když se pokusíte svou zácpu léčit sezobnutím pár semínek Skočce obecného. Profičíte tím tunelem tak rychle, že nebudete mít čas se ani podívat na jízdní řád.

U konopí nic takového nehrozí.

Jeden izraelský vědec spočítal, že na to, aby jste odešli do Věčných lovišť pomocí konopí, tak byste museli spořádat asi sedmdesát kilogramů té bylinky na posezení. Jsem ochoten se vsadit s kýmkoliv, že to nedokáže.

Mojí dcera má díky své roztroušené skleróze nepohyblivá střeva. Jenže průchod stravy střevy je možný právě pouze tehdy, jestliže jejich pohyblivost není ničím narušena. V době, kdy ještě neužívala konopí, ji bylo nutno dvakrát převézt záchrankou do nemocnice a zde byla léčena na jednotce intenzivní péče. Hrozila jí totiž perforace střeva.

Od doby, kdy pravidelně do každé své potravy přidává drcené konopí, se nic takového nestalo.

Jestliže tedy i vědci, kteří se výzkumem konopí již dlouhodobě zabývají, si z těch podivných zákazů okolo rostliny s poetickým názvem Cannabis dělají legraci, co ty naprosté diletanty z politických a medicínských kruhů u nás, kteří o konopí vědí pouze to, že někde roste, vede k tomu fanatickému odporu vůči této rostlině a k prosazování stále dalších a dalších zákazů a vytváření stále nových obstrukcí, jen aby pacientům k přístupu ke konopí zabránili? Skutečně jsou v tom stále jen peníze? Ale vždyť ti lidé si již na jiných projektech nakradli tak obrovské částky, že by jim to snad mohlo stačit! Nebo ne?

A možná právě proto, že se mi tyto myšlenky, na které nenacházím stále žádnou konečnou odpověď, stále honí hlavou, začaly mne napadat myšlenky jiné, patrně až paranoidní.

Vzpomněl jsem si totiž, jak jiní vědci a lékaři, v době jiné i když ne tak vzdálené, se zaměřili na velmi urputné zkoumání, které mělo jejich tehdejší společnosti pomoci. Zkoumali a pracovali do úmoru. Nehleděli na sebe ani na své rodiny a stále jen zkoumali a zkoumali. To, že se skutečně neflákaly, o tom svědčí ta obrovská spotřeba pokusného materiálu. Tisíce a tisíce pokusných tvorů museli zahynout, jen aby oni mohli prospět své společnosti.

Bylo jich hodně. Tedy těch, kteří tak usilovně bádali. Já bych za všechny snad vyjmenoval alespoň některé.

Byl to na příklad americký vědec Dr. Cornelius Rhoads, zabývající se výzkumem rakoviny. Nebo také americký vědec Dr. Donald Ewen Cameron, který vedl výzkum cíleného ovlivňování mysli. Nebo třeba lékař amerického státního zdravotnictví Dr.John Cutler, který se zaměřil na výzkum syfilidy a boje proti ní pomocí penicilínu. V Asii to byl na příklad Japonský vědec MUDr. Shiro Ishii. Ten se zaměřil na výzkum nebezpečných bakterií a virů a později na své práci pokračoval ve Spojených státech. Také bych mohl připomnět velmi dobře známého evropského vědeckého pracovníka MUDr. Josefa Mengeleho a jeho práce v oblasti výzkumu dvojčat.

Všichni tito vědci měli jedno společné – jako pokusné objekty jim sloužili lidé. Tisíce a tisíce lidských morčat spotřebovali tito němečtí američtí, japonští, ruští a já nevím jací ještě vědci a politici pro uskutečnění svých plánů. A všichni jako jeden muž tvrdili, že to je pro něčí blaho.

A tak mne právě napadla ta hrůzná a paranoidní myšlenka. Co když i ti naši politici a „vědci“ ze Zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Státního úřadu pro kontrolu léčiv České republiky chtějí přispět svým dílem do té řady  úspěchů těch různých Ishiijů a Mengeleů?

Co když i oni došli k názoru, že zákazem konopí také někomu či něčemu prospějí? Třeba vlastní kapse!

P.S.

Pokud by se chtěl někdo pohoršovat nad tím, že jsem ty americké pány přidal k Mengelemu a Ishiiovi, tak bych mu rád sdělil ještě toto. Jak Mengele, tak Ishii prováděli své pokusy výhradně na lidech z tzv. nepřátelského tábora a v době války. Američané sice také rádi využívali zajatce a civilisty z cizích států, ale nerozpakovali se provádět tyto pokusy i na vlastním obyvatelstvu a to v plošných měřítcích. Několikrát ve vlastní zemi provedli letecké rozšiřování patogenních látek nad obydlenými oblastmi. Na příklad i nad takovými městy, jako je San Francisco. Nehledejte proto, prosím, rozdíl mezi zrůdami podle jejich národnosti. Je naprosto jedno, jestli zrůda má původ v Japonsku, v Americe, v nacistickém Německu nebo v Česku dnešních dnů. Je to prostě jen zrůda.