Konopí a podivnosti boje za jeho legalizaci.

I oni se chtějí dostat k cíli, tedy alespoň to vytrvale a hlasitě tvrdí, ale tato jejich cesta je velmi silně ovlivňována ještě dalším faktorem - ideologií. Samozřejmě tou správnou ideologií, tedy tou, kterou vyznávají oni.

Vždycky jsem byl vedený k tomu, že když mám vykonat nějakou práci, tak si mám počínat cílevědomě, racionálně, a tak, abych při tom neublížil lidem okolo, a nakonec ani sám sobě. Jsou ale jiní, pro které toto nejsou priority. I oni se chtějí dostat k cíli, tedy alespoň to vytrvale a hlasitě tvrdí, ale tato jejich cesta je velmi silně ovlivňována ještě dalším faktorem - ideologií. Samozřejmě tou správnou ideologií, tedy tou, kterou vyznávají oni.

Ze svého dětství a mládí si takový způsob myšlení a jednání pamatuji. I tehdy v mnoha případech, hlavně těch hodně viditelných, bylo požadováno, aby kladného cíle dosáhl „ten správný“. Tehdy jsme tak všichni byli rozděleni. Byli lidé správní, a pak ti druzí. U těch druhých nebylo záhodno, aby byli spojováni s jakýmkoliv úspěchem. Ti byli vyčleněni pro prezentaci špatných rozhodnutí, neúspěchů, ba dokonce zločinných vzorů. Veřejně se o nich hovořilo jako o škůdcích. V rozhlase a denním tisku byli dehonestováni, a z velké části následně končili v ostravských či jáchymovských dolech, popřípadě ve vězení. Popravy zde již vzpomínat nebudu.

Skutečně jsem se domníval, že toto období zla odplynutím 89. roku odešlo s ním. Jenže jak to tak vypadá, tak jsem se mýlil.

Dokud jsem musel pro svou dceru nelegálně pěstovat konopí, při tom jsem se rval s politiky, a řval o tom všem do světa, bylo vše v pořádku. Role byly přesně a nezaměnitelně rozděleny. Já jsem byl ten správný a byl jsem chválen. Těm na druhé straně bylo spíláno, a byla jim vyčítána krutost vůči nemocné ženě. Jenže pak se něco zvrtlo. My jsme vyhráli spor se zdravotní pojišťovnou a dcera začala dostávat LK (léčebné konopí) z lékárny. A protože to pro ni je lék jediný možný, tak zdarma. Již tehdy jsem se od některých lidí doslechl, že to není správné. Že tím kazím náš boj za úplnou legalizaci, protože „nám všem“ vyrážím z ruky klacek, který jsme až dosud mohli na politiky používat. Ne zcela jsem to chápal. To jsem se měl na vlastní dceru vykašlat, aby někdo další měl pocit hrdinného bojovníka? Bral jsem to jako mozkovou nevyzrálost kritiků a dál jsem jim nevěnoval pozornost. Jenže pak se mi podařilo přesvědčit členy naší vlády, aby prosadili snížení ceny LK. Náhle již gram v lékárně nestál 250, ale jen 13 Kč. Byl jsem rád, a čekal jsem radost i u ostatních.  Místo toho jsem byl seřván.

Dověděl jsem se, že tímto svým jednáním jsem všem ostatním bojovníkům podrazil nohy, že konopí mělo být buď pro všechny, nebo pro nikoho, a že než konopí od této vlády, tak to raději nic. Také jsem se dověděl, že všichni ti politici a úředníci, kteří skutečnou dosažitelnost léčebného konopí prosadili, jsou darebáci (bylo použito jiných výrazů), kteří to neudělali kvůli lidem, ale jen kvůli své popularitě. Já pak že jsem pitomec, který není schopen pochopit, že pro legalizaci konopí toho mnohem víc dělají ti politici, kteří pro to zatím sice neudělali nic, ale určitě tak učinit chtějí.  Někdy mám problémy myšlenkové pochody některých lidí chápat.

O co tady vlastně ve skutečnosti jde?

Pokud je skutečně naším prvořadým cílem prosazení stavu, kdy každý dospělý a svéprávný člověk bude mít právo se sám rozhodnout, jestli si večer dá skleničku dobrého pití nebo si zapálí jointa, a jestli si konopí na toho jointa koupí v obchodě nebo si ho vypěstuje sám na své zahrádce, tak k tomu potřebujeme politiky. Konopí je totiž mimo zákon postaveno zákonem. A ten mohou zrušit opět jen politici. Z toho důvodu je mi naprosto jedno, která politická skupina tento stát právě vede. Důležité pro mne je pouze to, aby členové té skupiny byli ochotní naslouchat našim argumentům, a chtěli o nich seriózně přemýšlet. Pokud ale nejdříve musíme počkat na to, až se do vedení státu dostane jen nějaká určitá strana, pak se priority obracejí. Náhle již není důležité, abychom za pomoci politiků prosadili legalizaci konopí, ale abychom pomocí konopí prosadili nějaké politiky. Toho se ale já v žádném případě účastnit nemíním.

Ve svých článcích, přednáškách a rozhovorech se snažím vysvětlovat, že postavení konopí mimo zákon je nejen nesmyslné, protože právě tím se umožňuje činnost, bohatnutí a rozvoj zločineckých skupin, ale že je to i hrubé porušení našich lidských práv. A že legalizace konopí, to znamená jeho postavení na takovou úroveň ochrany a kontroly, jako je tomu u alkoholu, by byla prospěšná jak pro obyvatele naší země, tak pro tento stát jako takový. Bohužel naprostá většina poslanců, senátorů a úředníků je stále ještě ve vleku té zlé, a naprosto lživé, anti-konopné propagandy, která byla do naší země zavlečena po 89. roce, a která je zástupci farmaceutických firem, a na ně navázanými prodejnými politiky a členy lékařské obce velice důsledně udržována při životě. Oni skutečně věří tomu, že konopí je nic neléčící, silně návyková droga, vyvolávající schizofrenii, devastující krátkodobou i dlouhodobou paměť a sloužící jako naprosto spolehlivý průvodce všech jeho uživatelů k Pervitinu, kokainu a heroinu. A z tohoto jejich přesvědčení vyplývá jejich negativní postoj. Pokoušet se tento jejich postoj změnit nadávkami a dehonestací je stejně účinné, jako oprava švýcarských hodinek pneumatickým kladivem. Jenže přesně to spousta lidí nyní dělá.

Za házení vajíček po prezidentovi, nebo za vulgarity vůči poslancům či členům vlády, dnes nikdo trestán není. A tak ti, kteří by dříve proti mocným neřekli ani slovo, aby si nějak nepohoršili svůj kádrový profil, dnes hrdinně vyřvávají svůj mindrák na náměstích nebo na sociálních sítích, aby předvedli tu „nepředstavitelnou míru jejich odvahy“.  Pokud ale skutečně chceme dosáhnout zrušení proti-konopných zákonů, tak toto je naprosto špatně. Čeho se dá dosáhnout urážením těch, které pro svůj záměr potřebujeme získat? Skutečně si někdo myslí, že poslanci, po kterých někdo plive, pak pro jeho požadavky zvednou ruku? Já myslím, že ne. Spíš udělají vše proto, aby takové žádosti pohřbili.

Trochu zavzpomínám na činnost člověka, kterého si nesmírně vážím. V letech 2010 a 2011 byl pan doktor Lumír Ondřej Hanuš pozván do Poslanecké sněmovny přednést svou přednášku o konopí. Prakticky každý rok vystupuje s přednáškou a v diskusi na Cannafestu. V Brně U svaté Anny již proběhl pátý ročník vědecké konference Konopí a věda. I tam přednášel, a již byl pozván i na tu letošní. A takových akcí, kde s obhajobou konopí vystupuje nejen v Česku, ale po celém světě, bych mohl jmenovat mnoho. V loňském roce se s ním v Izraeli sešel předseda naší vlády. Výsledkem ani ne hodinového rozhovoru bylo pozvání pro něj, a pro izraelské lékaře pracující s konopím, aby se o své znalosti a zkušenosti podělili s našimi lékaři. Na žádné z těchto akcí pan Hanuš nepronesl ani jedno vulgární slovo a nikdy nepotřeboval nikoho, tedy ani své oponenty, shazovat a urážet. Přesto zcela určitě pro legalizaci konopí udělal řádově víc než ti, kteří si tuto aktivitu představují jako soubor nadávek, posměšků a urážek. Zákonitě tak vzniká otázka, o co těmto lidem jde skutečně. Taky o legalizaci?

Abychom měli šanci skutečně se dostat v dohledné době k uvolnění režimu okolo konopí, musíme se snažit přibližovat tuto problematiku co největšímu počtu lidí. Hodně pro tuto věc dělají časopisy jako je Legalizace, Roots, Konopí a další. A určitě velkými propagačními akcemi jsou MMM, pražský Cannafest a ostravský Konopex.  Přesto se domnívám, že je stále příliš málo takových akcí, kde by s lidmi bylo možné o konopné problematice diskutovat. Pozvat je na přednášku, provést prezentaci a následně odpovídat na otázky. Jedině tak můžeme i u široké veřejnosti změnit to, co do nich bylo lživou propagandou za posledních třicet let systematicky zaséváno: že konopí je jen zlá droga a každý, kdo ho užívá je jen hloupý feťák.

Měli bychom se vyvarovat „divadelních“ útoků na kohokoliv. Nepřátel máme i tak dost, a jsou mocní. Když před pár lety jistá brněnská farmaceutická firma dala tamní ODS na volební kampaň deset milionů korun, tak to určitě nebylo z nezištné lásky.  Vysvětlujme, podávejme důkazy a diskutujme. To je, alespoň dle mne, ta správná cesta. A já se jí budu držet.

Na letošní rok jsem měl domluvené dvě větší přednášky. Jednu v Kutné Hoře a druhou v Hodoníně. Bohužel s tím zacvičil Coronavirus, a tak vše musím domlouvat znovu. Také se snažím uspořádat přednášku v Českých Budějovicích. Problémem jsou peníze. Pronájem sálu, odběr elektrické energie a zapůjčení videotechniky vyjde i na 8.000 Kč. A to je nad možnosti důchodce. Snad se mi podaří najít sponzora.

Vím, že tímto svým článkem zase přijdu o pár přátel. U těch, u kterých argumentem je jen nadávka, mi to nevadí. Ty ostatní bych rád požádal, než mne vyškrtnou ze seznamu svých přátel, o malé zamyšlení. Díky.