Konopí a paradoxy pojmů

Možná znáte tu situaci, kdy se vám v hlavě honí neustále kolem dokola nápěv nějaké písničky a prostě se jej není možné zbavit.  Mně se to stalo nedávno. Jen se nejednalo o nápěv, ale o neustále se opakující slůvko „dealer“.

Možná jsem jej zaslechl někde ve zpravodajství a ono se mi tak nějak zaseklo v hlavě. Až to bylo nepříjemné. Ale pak jsem začal nad obsahem tohoto slůvka trochu přemýšlet a začaly mne napadat až tragikomické souvislosti.

Dealer, co to je za pojem?

Ještě před pár desítkami let bylo vše okolo tohoto slůvka jasné. 

Byl to prostě člověk, který zastupoval nějakou firmu v obchodních jednáních, a zprostředkovával také obchodování na burze.

Dalším významem tohoto pojmu bylo označení člověka, který pro někoho nakupoval a prodával nějaké konkrétní zboží. Na příklad kosmetiku či automobily.

Prostě toto slůvko bylo pojmem pro označení velmi ctihodné a všem prospěšné činnosti, totiž obchodování. A když se v té době o někom řeklo to jedno jediné slůvko, že je dealer, tak nikomu nenaskakovala husí kůže a neotevíral se mu nůž v kapse. Ten někdo byl prostě ctihodný obchodník, který svou prací přibližoval lidem zboží, ke kterému by se jinak dostávali možná dost problematicky.

Pak ovšem došlo na opačných stranách naší matičky Země k několika změnám, které ve svém důsledku pojem tohoto slůvka naprosto změnily.

Nejdříve v Americe vyhlásili alkoholovou prohibici. A protože mezi lidmi touha po alkoholu zůstala, a tou prohibicí se ještě zvětšila, bylo zcela nasnadě, co se stane. Objevili se lidé, kteří alkohol začali ve velkém vyrábět ilegálně, a tito lidé zase potřebovali jiné lidi, kteří by ten jimi vyrobený alkohol od nich koupili a dopravili jej do ilegálních náleven či přímo koncovým spotřebitelům. Vznikla prostě potřeba dealerů nelegálního alkoholu. A protože zákazem alkoholu prudce stoupla jeho cena, bylo toto nelegální obchodování náhle velmi lukrativní. Tyto dealery nebylo potřeba hledat. Hlásili se sami a to s velkým nadšením.

Důsledek? Ctihodnost dealerského povolání dostalo velký šrám.

O nějakých dvacet osm let později se k moci na opačné straně naší planety, v zemičce zvané Československo, dostali lidé, kteří pro své zviditelnění potřebovali nepřítele. To je již taková pradávná lidská praxe, že když někdo chce vyniknout, tak si ve svém okolí vybere někoho, koho označí za nepřítele, na kterého svede všechny špatnosti tohoto světa. Zároveň prohlásí, že on je ten jediný, kdo to může změnit a oznámí svůj program, jak se “nepřítele“ zbavit a vše „napravit“.

V té zemičce se k moci dostali komunisté a za nepřítele všech a všeho si mimo jiné vybrali i obchodníky. Prostě tím správným obchodníkem/dealerem/ byl náhle jenom stát jimi řízený. Všichni ostatní, kteří obchodovali soukromě, byli zločinci, kteří jen okrádali lidovou masu, a proto je bylo nutno a záhodno zlikvidovat.

Nu a tím posledním hřebíčkem do ctihodnosti tohoto pojmu se pak stala doba květinových dětí. Pohodářů, vyznavačů svobody myšlení, svobody konání, volné lásky a odpůrců jakéhokoliv násilí, včetně toho válečného.

To se ovšem nelíbilo politikům, kteří také neustále potřebují nějakého nepřítele k tomu, aby mohli vyniknout. A na nepřítele se přece nechodí s kytkou za uchem, ale s flintou v ruce. A tak se hledal důvod, kterým by bylo možno i ty květinové děti, hippies, zařadit mezi nepřátele všech a všeho. Bylo to celkem snadné. Hippies rádi snili o světě bez násilí s jointem v ruce. A to byla květinka, která přece v té době již byla v Americe zakázána. Na hippíky vyrukovali policajti s pendreky a ke slůvku dealer se přidalo slůvko „drogový“.

Důsledek? Dnes, když někdo vysloví slůvko dealer, naprosté většině žen  - matek naskočí husí kůže, a naprosté většině mužů - otců se nakrabatí čelo a v kapse se jim otevře nůž.

Pojem pro ctihodného obchodníka se změnil v pojem pro zločince, ohrožující naše děti, naši rodinu, naši společnost.

Jenže je to tak skutečně? Skutečně naši společnost ohrožují dealeři zakázaných látek, nebo ji ohrožují ti, kteří svými zákazy tyto látky činí atraktivnějšími, vyhledávanějšími, tím cennějšími a proto velmi lukrativně obchodovatelnějšími?

A pak mne napadla ještě jedna věc související s pojmem dealer.

Většinová společnost v našem státě ještě stále konopí považuje za kontroverzní, či dokonce nebezpečnou drogu. Těch dvacet šest let usilovné a prolhané masáže našich „demokratických“ politiků se prostě na většině z nás podepsalo. I já jsem se dlouhou dobu choval jako blb, a tak vím, o čem mluvím. Ale o tom jsem již psal a tak se nebudu zase masochisticky škrabat ve vlastní, ještě stále ne dost vyhojené, ráně. Protože ale , díky nemoci mé dcery,  již o konopí něco vím, dovolím si předestřít malé srovnání dvou skupin dealerů.

Na té jedné straně bude ten dealer z dob hippies, který díky zákazům samozřejmě přežil až do naší doby. S čím tento dealer obchoduje? Obchoduje s vysoce léčivou rostlinou, která mimo své léčivé účinky má i účinky psychoaktivní. Když ji v jakékoliv formě užijeme, tak nás uklidní, navodí nám velmi příjemný stav, zbaví naši mysl všech násilných myšlenek a ještě při tom léčí neduhy našeho těla.

Může nám nějak ublížit? Samozřejmě, že může. Když se zachováme jako pitomci a hned napoprvé se rozhodneme vykouřit celého jointa, tak máme obrovský předpoklad k tomu, že nám bude tak zle, že si budeme myslet, že umíráme a asi nás to od jakýchkoliv dalších pokusů užívat konopí, třeba  i k vlastnímu léčení, odradí. Můžeme ale na požití konopí zemřít nebo utrpět nějakou trvalou újmu? Pokud máme geneticky dáno, že máme například dispozici k depresím, tyto se mohou po užití konopí rozběhnout a budeme mít velké problémy se jich zbavit. Jenže toto by se nám stalo i bez toho konopí. Jen by se muselo počkat na jiný impuls. Třeba vyhození z práce či onemocnění našeho dítěte. 

A co ta smrt? Můžeme na požití konopí zemřít? Nevím, jestli to byl prof. Dr. Raphael Mechoulam nebo některý jiný z vědců bádajících nad léčivými vlastnostmi konopí, který prohlásil, že na základě pokusů na zvířatech, ale také na lidech, by člověk musel spotřebovat na posezení asi sedmdesát kilogramů této byliny, aby na účinky látek v ní obsažených zemřel. Má snad někdo takovou spotřebu?

Myslím, že ne. A tak jsem pevně přesvědčený o tom, že ta masa lidí, kterým při vyslovení slůvka konopí naskočí husí kůže či jinak negativně zareagují, se bude den ode dne zmenšovat.

Ale já bych v této souvislosti rád nabídl k posouzení ještě jinou skupinu dealerů, kteří se ještě stále těší spíše kladnému než zápornému hodnocení.

Všichni jsme již asi zažili situaci, kdy jsme seděli v čekárně svého lékaře, a čekali, až na nás dojde řada. Obyčejně jsme dost nervózní, protože sedíme v houfu dalších marodů a je spíše otázkou štěstí, abychom se od nich ke své nemoci nenakazili ještě nějakou jinou. Čekáme, jsme nervózní a v tom čekárnou proběhne muž či žena s velkou aktovkou a energicky zaklepe na dveře ordinace. Je vpuštěn/a, a naše čekání se podstatně prodlužuje. Dealer nějaké farmaceutické společnosti přinesl našemu lékaři nabídku dalších léků. Někdy je to jen upozornění na nějaký lék, který je doporučen našemu lékaři k předepisování. Jindy se ty léky přímo v ordinaci vysypou na stůl a lékař nám je pak dává s tím, že alespoň nemusíme jít do lékárny.

Pominu teď morálnost či nemorálnost takového konání. Do toho si dovolím rýpnout až na závěr. Ale chtěl bych upozornit na jeden prokázaný fakt. Všechny syntetické léky, které nám kterýkoliv lékař předepíše na jakoukoliv chorobu, jsou lidskému organismu nebezpečné a mohou nás až zabít. Pokud tomu někdo nevěří, tak ať začne číst jejich příbalové letáky. Ty farmaceutické firmy to tam nepíší zbůhdarma. U každého léku se vypracovává takové hodnocení, ze kterého se dozvíte, v jaké minimální dávce již ten který lék začne mít své léčebné účinky, a také v jaké minimální dávce nás již dokáže zabít. A jak jsem se dočetl, tak i pouhé jedno plato Acylpyrinu by mohlo sloužit jako prostředek k pěkně nepříjemné sebevraždě.

U konopí se toto nepodařilo vypracovat, protože jeho minimální množství, které by nás mohlo zabít, se určit nepodařilo. Dokonce se nepodařilo zabít ani pokusné psy.

Takže čí činnost je spíše opovrženíhodná? Dealera, který nám dodá jointa nebo Fénixovi slzy pro naše uvolnění či léčení, nebo toho dealera farmaceutické firmy, který je přinesl našemu lékaři, aby zvýšil jeho odbyt?

A když to domyslím dál. Co si mám myslet o lékaři, který nám vypráví o tom, že konopí bychom pro své léčení užívat neměli, ale že bychom si spíš měli od něj nechat předepsat třeba opiové tablety, které mu právě donesl dealer některé ze ziskuchtivých farmaceutických firem? Chce nás ten lékař léčit a vyléčit, nebo jen potřebuje zvýšit obrat té které lékotvorné firmy, protože on z toho má procenta?

Já v žádném případě nechci odrazovat lidi od návštěvy lékaře, když je jim ouvej, a také netvrdím, že všichni lékaři jsou šmejdi, kterým nejde o naše zdraví, ale o naše peníze.

Zrovna tak ale musím zopakovat slova pana doktora Lumíra Hanuše, který říká, že konopí je sice úžasná léčivá rostlina, jaké jiné na této planetě asi není, ale zároveň dodává, že také to není žádné panaceum, a tedy že nevyléčí vždy, nevyléčí každého, nevyléčí každou nemoc a nevyléčí každou fázi nemoci.

Přesto si ale dovoluji tvrdit, že zamračit se v zamyšlení bychom se měli spíše při návštěvě lékaře, jenž je tvrdý a nesmlouvavý odpůrce konopí, než při návštěvě jiného lékaře, který nám vyzkoušení toho konopí na naše zdravotní problémy doporučí.

Než jsem o pojmech droga, dealer a lékař začal přemýšlet, vše se zdálo být naprosto jasné. Teď to tak již nevidím.

A jen malý dodatek pod čarou:

Bylo mi mou ženou namítnuto, že jsem se nijak nedotkl dealerů tvrdých drog, a že to tedy celé vypadá podivně.

Nedotkl jsem se jich záměrně. Chtěl jsem poukázat na paradox nelegálnosti léčivé byliny a lidí okolo ní, ve vztahu k jiným látkám a lidem, kde sice žádná ilegalita není, přestože nás tyto látky, doporučené státem schválenými odborníky, zabít mohou a to velmi snadno.

A to je již jiné téma, kde až zase takový praxí kovaný odborník nejsem. Přesto si ale neodpustím dvě malé otázky:

Pídili by se a užívali by mladí lidé tyto drogy, pokud by nebyly zakázané?

A nabízel by jim je někdo, pokud by se na nich nedalo vydělat?