V tomto díle mého povídání o konkrétních zkušenostech léčení pomocí léčebného konopí bych se chtěl nejdříve zastavit u léčby Alzheimerovy nemoci.
Stejně jako je tomu o Parkinsonovy nemoci, tak i u Alzheimerovy nemoci se jedná o neurodegenerativní onemocnění mozku, kdy v určitých jeho oblastech dochází k zániku mozkových buněk. Rozdíl mezi Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí je v tom, že u Parkinsonovy nemoci nedochází k zániku kognitivních schopností pacienta. Tento pacient si velmi dobře uvědomuje dění okolo něj, nedokáže naň ale patřičně reagovat, protože jeho tělo ho neposlouchá. Naopak u Alzheimerovy nemoci dochází k postupnému zániku kognitivních funkcí a k rozvoji demence. Jako taková pomůcka pro uvědomění si, v čem je která z těchto nemocí jiná se uvádí, že žíznivý pacient s Parkinsonovou nemocí se nenapije proto, že si tu sklenici s vodou převrhne a vodu rozlije, kdežto pacient s Alzheimerovou nemocí vzápětí poté, co si uvědomí, že má žízeň, zapomene, že se chtěl napít.
Při tom vše začíná nepatrnými problémy, které občas má každý z nás. Nemožností vzpomenut si na něco s čím při tom neustále přicházíte do styku. Třeba na jméno kolegy z práce. Vyrazíte pro něco, co máte ve vedlejším pokoji, ale v půli cesty zjistíte, že nevíte, proč tam jdete. Věc, která má ve vaší domácnosti své pevné místo, odložíte úplně někam jinam. V rozhovoru nemůžete najít správné slovo, které ale normálně pořád užíváte. Pak se problémy začnou rozšiřovat. V půli věty zapomenete, o čem vlastně hovoříte. Jdete na místo, které důvěrně znáte, jenže náhle nevíte, jak se tom dostat. Jdete odněkud domů, a náhle nevíte, jak se tam dostanete. Ztratíte se ve svém vlastním městě, kde žijete od svého narození. Nastupuje strach a deprese. To se následně rozvine do nesprávného vnímání reality. Objevují se bludy a střídaní agresivity s totální apatií. A pak nás z tohoto pro zdravého člověka nepředstavitelného utrpení vysvobodí smrt.
Alzheimerova nemoc je v současné době nemocí nevyléčitelnou. A pokusy o její zpomalení farmaky těm pacientům přinášejí jen další obtíže. Proto mne velice zaujal příběh, který vyprávěl pan doktor Lumír Hanuš. Jednalo se o pokus, který provedli lékaři v léčebném zařízení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou v Kibucu Na’an, nedaleko města Rehovota, v centrálním distriktu státu Izrael. Chtěli vědět, jak by tito pacienti reagovali na podávání malého množství léčebného konopí. Vybrali deset pacientů, kteří již byli ve stavu, kdy nedokázali se svým okolím komunikovat. Dá se tedy říci, že již byli ve velmi ne-dobrém stavu. Domluvili vše s jejich blízkými, a protože tito pacienti nemohli kouřit, bylo jim podáváno malé množství na prášek rozdrcených květů vybrané odrůdy konopí v jogurtu. Jedním z těchto pacientů byl i velmi známý izraelský malíř.
Dle informací, které zatím mám, u jednoho pacienta byl tento pokus přerušen, protože mu konopí nedělalo dobře. Tři pacienti po krátké době začali znovu mluvit. Ten malíř, který byl před tímto pokusem také ve stavu, že nemluvil a již prakticky nikoho ze svých blízkých nepoznával, začal znovu malovat a dožadoval se propuštění domů. U jednoho pacienta nedošlo ke změně jeho stavu. U ostatních došlo k mírnému, ale pozorovatelnému zlepšení.
Každého, kdo se dostane k takovýmto informacím, automaticky musí napadnout několik otázek.
Jak by tato nemoc postupovala, kdyby pacienti dostávali malé dávky konopí okamžitě poté, co by jim byla diagnostikována? Bylo by i tak nutné jim podávat dnes používaná farmaka, která jim stejně nijak zvláště nepomáhají, a naopak na ně mají až devastující vedlejší účinky? A je možné, že by tu nemoc bylo možné pomocí konopí až zcela zastavit? A proč je pro lékaře na rozhodujících funkcích, kteří určují, kdo se čím smí či nesmí léčit, takový problém to s tím konopím zkusit? Proč v Izraeli to zkusit mohou, a pak se od toho mohou odrazit dál, ale v Česku je pro tyto lékaře přijatelnější, aby pacienti se stejnými problémy trpěli dál bez jakékoliv naděje na zlepšení?
Konopí není Paracetamol, jehož LD50 je u člověka 0,08 g/kg. To znamená, že již patnáct tablet paralenu 50% lidí zabije. (LD50 je letální dávka zkoumané látky, která do 24 hodin po podání zahubí 50% pokusných objektů.) Ani to není opium s LD50 = 1,1mg, či dokonce botulotoxin, s LD50 1,3ng. Zabít se konopím prostě nejde. A to dokonce ani tehdy, když si z něj vyrobíme koncentrát, ty tzv. Fénixovy slzy. Ano, když to s dávkou přeženeme, tak nám z toho bude hodně špatně, ale nezemřeme. Při tom neurologičtí potentáti, jako jsou bývalí i současný předseda České neurologické společnosti, mojí dceři užívání opia a botulotoxinu doporučují, a léčebné konopí jí zakazují.
V Česku je více jak 150 tisíc pacientů s Alzheimerovou chorobou. To není málo.
Další velmi zlou chorobou, na kterou konopí působí až zázračně, je Touretteův syndrom.
I tato nemoc je neléčitelná. Je to vrozené neuropsychiatrické onemocnění projevující se prudkými a zcela nekontrolovatelnými záškuby (tiky) částí nebo celého těla, vydáváním nekontrolovatelných zvuků, výkřiků a hrubých nadávek, které pacient s touto chorobou naprosto nedokáže ovládat a děje se tak zcela mimo jeho vědomí, hyperaktivitou, která je může doslova až uštvat.
V Česku je známou osobou s Touretteovým syndromem spisovatel pan Ivo Toman, kterého jsme měli možnost několikrát vidět při rozhovorech v TV.
Trochu necitlivě řečeno je přímo učebnicovou ukázkou toho, co tato nemoc dokáže, pan Billy Wiescholek z Německa. Trpí tou nejhorší formou Touretteova syndromu. Farmaka, předepisovaná lékařskými odborníky, mu jsou k ničemu a nemají naprosto žádný účinek. Jak on sám říká, a jak ukazuje přiložené video, uvařit si ráno šálek kávy a něco málo posnídat, je pro něj přímo nadlidský úkol. A při tom stačí tak málo. Lék, který syndromy této nemoci dokáže zcela eliminovat totiž existuje. A dokonce je to lék, který nemá žádné zlé vedlejší účinky. Jenže užívat jej legálně Billy nesmí. Proč? Protože tím lékem je docela obyčejné konopí. A tak proto, aby mohl svůj život žít jako normální člověk, musí i on porušovat zákony své země. Je to normální? A co to má společného s lidskostí a s lidskými právy?
Prosím, udělejte si chvilku, a na to video se podívejte. A pak se zamyslete a zkuste najít odpovědi na pár otázek.
Již vykouření poloviny konopné cigarety - jointu, Billyho zbaví všech příznaků Touretteova syndromu. Při tom na něm není vidět ani ty nejmenší příznaky tzv. zhulenosti. Nepotácí se, nemluví nesmysly a nechová se nenormálně. Jen se zbavil těch příšerných symptomů své nemoci. Tak proč se takto nemůže léčit legálně? V čem je ten skutečný problém?
Proč v zemích, kde probíhá skutečný výzkum účinků užívání konopí, stále více užívání konopí legalizují. Někde jen pro léčebné účely (Izrael, …), a někde zcela (Kanada, …). Tak proč v Česku, kde je dokonce stále ještě skutečný výzkum konopí zakázaný, je přístup k této bylině jako léčivu povolen pouze bohatým?
Moje dcera má invalidní důchod něco přes 8 000 Kč měsíčně a proto konopí užívat nesmí. A špičkami České neurologické společnosti je jí doporučováno užívat opium a botulotoxin. Konopí by mohla pro své léčení užívat jedině tehdy, pokud by se její měsíční příjem pohyboval ve statisících. Tak vypadají lidská práva v České republice.
Přístup k léčebnému konopí není problémem jen mojí dcery, nebo mým, či Billiho Wiescholka v Německu. Je to problém desetitisíců a možná statisíců lidí v naší zemi a stovek milionů lidí na celé naší planetě. A věřte mi, že i Vy, nebo Vaše děti či vnoučata, nebo kdokoliv, koho Vy máte nade vše rádi, se můžete dostat do stejné situace, v jaké jsme dnes my. Co pak uděláte? Budete každý rok ilegálně a se strachem sadit zakázanou rostlinu, nebo do svého nemocného dítěte budete cpát opium a botulotoxin?
A nebylo by lepší prosadit, aby každý, kdo léčebné konopí pro své léčení potřebuje, měl k němu volný přístup? To je to, co se snažím já, a nejen já, prosadit. Prosím, pomozte nám s tím.
http://kiffer.tv/cannabis-gegen-tourette-nur-der-joint-hilft-billy-wieschollek-planetopia/
