Když mne před dvěma lety má kamarádka z dětství až z dalekého Norska upozornila na případ otce a syna Šarových ze slovenské Skalice, kteří za to, že syn nasadil do otcova vinohradu 5 či 6 rostlin konopí, dostali po 10ti letech
vězení, tak jsem tomu nejdříve nevěřil. Bylo to tak hloupé a nelidské. Asi by to mohla být pravda někde v Severní Korey, ale naprosto se to vymykalo chápání člověka ze střední Evropy. Domníval jsem se, že kamarádka naletěla na nějakou fámu či, abych byl in, na fake news, které má v Norsku ukázat Slovensko jako zaostalý a nelidský východoevropský stát, který je potřeba převychovat k obrazu úžasné západní kultury. Také ale tvrdila, že paní Šarová je její kamarádka, a že by jí docela určitě nelhala. Požádal jsem ji tedy o kontakt a nastala e-mailová diskuse. Zkrátím to. Paní Šarová mi poslala kopie rozsudků, a bylo to tak, jak mi to kamarádka řekla. Celou věc ještě dál komplikovaly vztahy paní Šarové s advokáty. Nebyla spokojena s jejich prací a tak je měnila. To na rychlosti možných dalších řízení nepřidá. Nakonec jsme se domluvili, že já na jejich případ formou otevřeného dopisu upozorním paní prezidentku Čaputovou, a zároveň ji požádám, zda by se nad tímto naprosto nenormálním případem nezamyslela a nezvážila možnost udělení milosti. Ten otevřený dopis jsem pak dal na svůj blog, face book, otiskl ho časopis Roots a také některá další média na Slovensku. Z prezidentské kanceláře jsem dostal vyrozumění, že mou žádost zaevidovali a že věcí se budou zabývat. A začaly se dít věci. Vedení věznice, kde si oba páni Šarové odpykávali svůj trest, bylo požádáno o informaci, jak se pánové chovají. Následně byli přemístěni do věznice v Bratislavě. Vypadalo to nadějně. Jenže pak vše jako kdyby usnulo. Zdálo se, že se neděje nic. Pak mi paní Šarová napsala, že i jejich advokát bude podávat žádost o milost. To bylo dobře. Je lepší podat dvě žádosti, než žádnou. Další zpráva přišla z prezidentské kanceláře. Oznamovali mi, že dál se již v řízení o milosti pro oba pány bude postupovat jen na základě žádosti o milost podané jejich právníkem. Nu, proč by ne. Není přece důležité na základě čí žádosti o milost prezidentští odborníci budou jednat. Důležité je, aby jednali, a aby ten nesmyslný rozsudek byl zrušen na příklad právě udělením milosti.
Ale chápal jsem to i z jiného důvodu.
Já jsem ve svém otevřeném dopise srovnával tento rozsudek nad pány Šarovými s rozsudkem, který dne 10. října 1940 vynesl Říšský soud v Berlíně nad mým otcem za odbojovou činnost proti německé Říši. Páni Šarové za pět kytek konopí dostali po deseti letech vězení. Můj táta dostal za odbojovou činnost proti Říši šest a půl roku káznice. Jistě, můj táta, a vlastně i já, jsme měli štěstí v tom, že byl souzený ještě před atentátem na zastupujícího říšského protektora Böhmen und Mähren Reinharda Heydricha. Kdyby to bylo až po atentátu, tak táta by šel od soudu rovnou pod gilotinu, a já bych se nenarodil.
Je samozřejmé, že každý stát se snaží zachovat si tvář, i když se jedná o hloupost, kterou sám spáchal. Pokračovat v jednání o milosti ve stínu tohoto mého srovnání dvou rozsudků dost dobře skutečně nešlo.
Včera jsem dostal od paní Šarové e-mail. Prezidentka Čaputová udělila všem třem (viz vysvětlivka) odsouzeným v této kauze podmínečnou milost. Díky Bohu, přírodě či komukoliv jinému za to, že ještě stále se na vysoká politická místa dostávají lidé, kteří při svém uvažování a jednání používají Rozum, Logiku a také Lidství. A za toto já prezidentce Slovenské Republiky, paní Zuzaně Čaputové ze srdce děkuji. A protože si jen těžko dovedu představit, že by paní prezidentka četla můj blog či facebook, tak jí toto své poděkování napíši na její oficiální e-mail. Snad se k ní dostane a bude ráda, že ji nějaký Zdeněk Majzlík z Týna nad Vltavou chválí. Ale není to jisté. To víte, úředníci jsou všude stejní. A tak je docela možné, že i ten její, který se jí stará o poštu, mou chválu vyřadí z postupu jako nedůležitý. S tím již ale já nic nenadělám.
Vysvětlivka:
V případu nezákonného pěstování konopí ve vinohradu pana Šary ze Skalice byli obviněni tři lidé. Já znám pouze spisy týkající se otce a syna Šarových, a proto jsem se o třetím obviněném a odsouzeném nikde nezmiňoval.
P.S.
Přečetl jsem si po sobě tento článek a došel jsem k názoru, že vypadá, jako bych se chlubil. Tak ještě malý dovětek:
Svůj boj za legalizaci konopí jako léčebné látky jsem zahájil proto, abych zachránil život své dceři, pro kterou je tato rostlina již patnáct let tím jediným lékem, který jí pomáhá, a bez kterého by dnes již nežila. Ten boj jsem vyhrál, ale skončit nemohu. Takových dcer, synů či dalších někomu blízkých lidí jsou statisíce, a když se podíváme přes ten náš plotek, tak miliony. Ti všichni potřebují pomoci. Jistě, tady u nás se již každý, kdo to potřebuje, k léčebnému konopí dostane snadno a za levný peníz. Na Slovensku to je stále legálně neřešitelný problém.
Ale nejsou jen problémy řešitelné konopím. Jsou i jiné, a možná ještě závažnější. A možná ti, kteří by je potřebovali řešit, mají obavy z úřadů či ze zákonů, které jim také dávají vybrat. Dodržovat zákony, nebo udělat vše pro pomoc svému blízkému? A o tom jsou ty moje články a přednášky. Na našem případu a na svém postupu ukazuji, že bojovat se dá i proti státu a jeho některým nesmyslným zákonům. Jestli se mi to daří bez toho, abych nevypadal jako chvástal, to nevím. Pokud se někomu zdá, že ano, pak to nebylo mým úmyslem. A teď pojďme dál a nebojme se.
