Jen malé zamyšlení, tentokrát mimo konopí.

V posledních týdnech můžeme velmi často vidět jednání poslanců dolní komory britského parlamentu, kdy se velmi vehementně dohadují o Brexitu. Mně je velmi líto, že k tomuto aktu vystoupení Velké Británie z Evropské Unie dojde.

Nevím proč, ale Britové, a tím myslím Angličany, Skoty, Iry i Velšany, jsou mnohem bližší mému naturelu, než kterýkoliv jiný národ Evropy. Bez nich Evropská Unie bude chudší, a to po všech stránkách. Ale o to tady nyní nejde. Chtěl bych spíše poukázat na ten obrovský rozdíl v systému jednání v té tradicemi a historií protkané britské instituci pod názvem Dolní Komora Britského Parlamentu, nebo také jen Dolní sněmovna, a tím, čemu se tady u nás říká Sněmovna Parlamentu České republiky.

V Dolní sněmovně, jak jsem vypozoroval, za celou vládnoucí stranu hovoří její lídr. Tedy předseda vlády. Snaží se co nejvíce osvětlit to, s čím přichází, a obyčejně to trvá jen pár minut. Za prvé má i bez této instituce dost své práce, a za druhé proč také dlouze žvanit o něčem co všichni jak ze strany vládnoucí, tak i z té opoziční, dostali již dříve písemně. Naproti němu, přes obřadní stůl, sedí lídr opozice. Vstane v okamžiku, kdy předseda vlády dohovoří, a vznese svůj názor, či své námitky. Obyčejně věcně a stručně. Takto se mohou spolu dohadovat poměrně dlouho. Ale ne přes daný limit. Ten hlídá zvolený šéf dolní komory. V současné době charizmatický John Bercow se svým hlasem lodní sirény. Ostatní členové Dolní sněmovny občas na vteřinu povstanou, aby dali najevo, že s předřečníkem souhlasí, a pak si zase způsobně sednou, pokud mají kam. Díky panu Churchillovi, který po válce rozhodl, že v Dolní sněmovně nesmí být tolik sedadel, kolik je poslanců, aby se tam neustále nerozvalovali, je totiž v poslaneckých lavicích mnohem méně místa, než kolik by ho jejich zadky potřebovaly. Jinými slovy ti, kteří dojdou pozdě, tak stojí.

Teď to srovnejte s naší Sněmovnou, kde každý, kdo vlastní alespoň jeden otvor do svého těla, tak touží pouze po jediném - žvanit do zblbnutí o všem možném, jen ne o daném problému. A je zde daným pravidlem, že čím hloupější řečník je a čím méně má ponětí, o čem se jedná, tím déle velmi plamenně a „zasvěceně“ hovoří. Výjimkou nejsou ani hodiny.

Do parlamentu každý chodí, jak se jim zachce, a probírat při jednání výsledky posledních fotbalových utkání či vyvinutost poprsí některé z jejich kolegyň je naprosto běžné.

Každý z našich poslanců má své pevně dané kůží potahované křeslo a před sebou pultík s nafasovaným laptopem a hlasovacími čudlíky. V těchto křeslech někdy spí, někdy luští křížovky, někdy telefonují svým milenkám či džigolům, nebo se jen slastně povalují jako vepři na teplém hnojišti. To, co v Dolní komoře Britského Parlamentu trvá jedno dopoledne, ve Sněmovně Česka trvá týdny a měsíce.

Při tomto  mém pozorování na mne začaly odněkud z hloubi mysli vyvstávat poněkud kacířské myšlenky. Snažil jsem se jim odolat a neustále jsem se přesvědčoval, že ty myšlenky, které se tak příliš dotýkají tak nesmírně ctěné instituce, jako je Parlament České republiky, jsou špatné. Jenže ony se cpaly stále dál a dál, až tu mou mysl pohltily úplně. Nevím si již s nimi rady a proto je dávám k ctěnému posouzení a případnému zamyšlení všech těch, kteří se rozhodnou tento můj blog-článek přečíst a popřípadě jej sdílet i se svými přáteli.

Zde jsou:

Nestálo by za to, vyvolat lidové hlasování o tom, zda by se provozní řád Sněmovny neměl změnit?

Nestálo by i u nás v Poslanecké sněmovně za to, aby hovořit směl pouze představitel koalice, nejlépe předseda vlády, a oponovat směl jen představitel opozice, kterého by si oni sami zvolili?

A nestálo by za to odhlasovat, že v Poslanecké sněmovně nesmí být více křesel k sedění, jak 2/3 počtu poslanců?

A k tomuto bych přidal ještě jeden svůj návrh, který jsem sám vymyslel, který mne taktéž velmi tíží, a který bych také dal rád k posouzení ctěným čtenářům:

Nestálo by za to, aby poslanci i senátoři měli přiznaný pouze základní plat, řekněme ve výši pětinásobku nejnižší mzdy, který by se jim o procenta měnil nahoru či dolů dle toho, jestli ekonomika stoupá, či klesá.

Já si myslím, že by to byly změny veřejností velmi vítané a státu velmi prospěšné. Co si myslíte Vy?