Žena v bublině.

Žijeme ve svých světech a různě je otevíráme jiným lidem. Nebo neotevíráme. Znáte Elizabet?  Žije v prazvláštní bublině. (Malá zamyšlení o lidech.)

Elizabet. Eliz.

Podle rodného listu Alžběta. V dětství Bětka. Ale tak si dávno neříká. A možná asi ani nepamatuje, že jí tak někdo říkal. 

Potkávala jsem ji před mnoha lety v malé vinotéce, kde občas prodávala. Moc hezká ženská. Znáte ty atraktivní baby, co umí nosit všechno, co jim pámbu nadělil? Pak znáte Eliz. Eliz fotomodelku, Eliz návrhářku oděvů, Eliz fofografku. Eliz tanečnici. Eliz - kočku, co ji chtěli všichni mít.

Co chtěla Eliz nejspíš nikdo nevěděl. Možná ani ona sama. Jen nám postupně začalo být jasné, co nechce. Stárnout. Nedivme se, to nechce nikdo.

Eliz začala mládnout někdy po čtyřicítce. Vyměnila partnera za mladšího. Její zrzavé vlasy zázračně zhoustly a prodloužily se. Obličej se vyhlazoval, ňadra dmula. Eliz přibývaly schopnosti a vystudovala kulturologii. Pohazovala vlasy, kmitala tááákhle dlouhými řasami a plnými rty vyslovovala cizí slova. Našla si mladší kamarádky, začala mluvit o svém báječném sexuálním životě. To vše hodně hlasitě.

Párkrát ji někdo, komu na ní záleželo, opravil cizí slovo, vysvětlil citát. Z blahosklonné Eliz se pak rychle stala trhovecká Bětka, která kolem sebe blesky. Vlastně (po nahlédnutí do slovníku) fulgury.

Párkrát se jí někdo zeptal na navázané vlasy nebo najednou nápadně plné rty. A z elegantní Eliz se vyloupla štěkna Běta, která rychle vysvětlila, že je krásná od přírody, nechodí ani na kosmetiku a tazatele poslala podívat se do zrcadla.

Přátel, ochotných s ní nesouhlasit, ubývalo. Vzdalovali se, nejdřív opatrně a nechápavě. Měli Eliz rádi. Časem se ale ve svých životech prostě posunuli a k Eliz si občas zašli koupit lahvinku vína, podívat se, jak háže vlasy, nosí stále větší výstřihy a vysvětluje, že je unavená ( "To víš, Máňo, to byla noc, šla jsem spát ve čtyři ráno.")

Eliz přestala mládnout někdy těsně před padesátkou. Jen si toho nevšimla a neměl jí to kdo říci. Nikdo ji nezbyl. O Vánocích si sbalil kufr její vyměněný mladší partner, kterého přestalo bavit, že Eliz má vždycky pravdu, že je Eliz nejkrásnější, nejchytřejší a nejbáječnější. Pak se na druhý konec republiky přesunula její dcera, která si chtěla občas popovídat s normální mámou, ne s uhihňanou kamarádkou.

V té době jsem se přestěhovala a do vinotéky zase začala chodit. Potkala jsem tam ženu, kterou se Eliz stala. Ženu v bublině vlastních iluzí. Ženu, které zbylo pár přikyvovačů a pár kamarádů, kteří si rádi zaflirtovali jen tak "na hubu". Ženu bez přátel, bez vrstevníků se kterými by si mohla popovídat a sdílet starosti. Vlastně - jaké starosti. Eliz žádné neměla. Nemohla mít. Umělé vlasy, nehty, obličej jako z mandlu. Falešná radost, falešná kabelka. 

Dávala mi do taštiček dvě lahvinky bílého z Věstonických vinic. "A víte, Janinko, že máte moc krásnou vnučku? Važte si toho, že máte hodné děti. To mně dcera ani nezavolá. Nechápu proč, obětovala jsem jí celý život." Usmála se na mne a chtěla rozvíjet rozhovor dál. O tom, jak napsala knihu. O tom, jak místní kulturní scéna neumí pracovat s  moderními  folklornímí žánry, transmitovanými na území České republiky, ačkoliv je tady z historického pohledu značný potenciál. O tom, jak jí někdo nedávno zkritizoval účes ("No věřila byste tomu, Janinko? Ti lidé jsou tak provinční."). O tom, jak si udržuje slušnou figuru pravidelným sexem. O čemkoliv, co by potvrdilo její dokonalost.

Odnesla jsem svou plnou figuru po schodech. Čekala jsem na souseda, který stál beze slova za mnou a teď nejspíš skládal své lahve vína do batohu. Připojil  se ke mně a vzal mi z ruky tašku, tiše si zapálil cigaretu. Zjevně přemýšlel. Pak se rozpovídal. Eliz byla jeho spolužačka. Fakt z ní tenkrát vyrostla kočka. Jo, tenkrát ji chtěl. Všichni ji tenkrát chtěli. To ještě byla normální. Stýkali se pak roky. Na malém městě to snad ani jinak nejde. "No a pak jí hráblo a všichni se od ní odtáhli. No uznejte, sousedko, proč by měla "Moja" poslouchat, že je bezcharakterní koza, která jí závidí neochablé svaly na pažích? Tak jsem jí to kamarádění zakázal. Té "Mojí" by jí snad i bylo líto. Však si kvůli ní doma i pobrečela."  Soused pokrčil rameny a já si představila jeho šmrncovní manželku, ředitelku místní základky. 

Když mi u branky vracel tašku, ještě dodal "Víš, mladé  Alžbětě se v červnu narodila cérenka a Eliz je babka. S holkou se nestýká, tak to ani to neví".

Zamrazilo mne. Žena v bublině ze které nejspíš není úniku.