Zatanči

Povídání (nejen) pro Zuzku Zajícovou o radosti z dospělého tancování všech druhů a stylů, o košíčcích jako od Karkulky a zimní radosti dospělých. 

"Zatanči, jako se okolo ohně tančí, zatanči jako na vodě loď, zatanči jako to slunce mezi pomeranči, zatanči a pak ke mně pojď."

Často si na tuhle písničku Jarka Nohavici vzpomenu, když míříme na parket. A téměř vždycky, když z něj, rozesmátí, odcházíme. Ze svých dospěláckých tanečních. 

Tančívala jsem v době svých "nácti" vlastně pořád. V tanečních, v tanečním klubu i jakési rokenrolové formaci. A pak se život vydal jiným směrem a tak jsem si dala dlouhou, předlouhou pauzu.

Až do doby před osmi lety. To mi do života vstoupil dvoumetrový Honza. "Mohli bychom začít tančit", řekl takhle jednou. A tak jsme se přihlásili do tanečních pro dospělé.

Nemám ráda zimu. Nemám ráda krátké dny, šedivo a pošmourno, nepotěší mne ani sníh. Snad jen ten čerstvě napadaný, který se večer třpytí ve světle pouličních lamp. Nelyžuji a vůbec nechápu, jak může někoho zima na horách "bavit" jinde, než v chatě, blízko praskajícího krbu se svařákem v ruce. Zimu zvládám do Vánoc. Pak už začíná dlouhé, úmorné čekání na jaro. Tedy až do doby před osmi lety tomu tak bylo.

Pak jsme začali tancovat.

Dospělácké taneční jsou stejné i jiné jako ty středoškolské. Učíte se podobné věci (dobře, ptáčátka vystřídala salsa), motáte se skoro stejně, na nohy si šlapete skoro stejně, ale máte úplně jiné starosti. Nemusíte řešit, jestli vám to dneska obzvlášť sluší (protože Franta z "béčka" je fakt hezký a zrovna i volný), netrápí vás občasný trapas. Toho "Svého", partnera životního a teď i tanečního, máte s sebou a na to, že je život plný trapasů už jste si dávno zvykli. A tak jsou taneční zábavné. Můžete se v nich posouvat, dospělácké kurzy bývají ve třech úrovních. Potkáte tam sami sebe, strávíte čas společně se svým partnerem a věřte, že si to užijete. A taky potkáte nové lidi. A tak se u stolu budou točit řeči kolem vaření, zahrádek, dětí i vnoučat, protože u něj budou sedět tanečníci všeho věku. Vždycky je totiž důvod začít. 

U nás jsou "zlatí" (to je ten nejvyšší kurz) už taková opakující se partička. Lidi, kteří na sebe už v létě na koupališti mávají, aby se ujistili, že "v říjnu se jde". Jde se klidně v kalhotách a tričku, ale rozhodně s karkulkovským košíčkem důležitým pro posílení a tmelení kolektivu. Na stolech se objevují lahvinky vínečka, jednohubky, dobrůtky. Povídá se a zobe. Ale hlavně tančí. Každý rok přináší objev nových, na počátku záhadných, figur. Víte, že se dá tančit třeba turecký ručník? Nebo ve waltzu existuje figura s názvem tkáň? Že se naučíte tancovat španělské paže nebo používat kuřecí krok? To všechno můžete. A nemusíte nic. Tanec je hra s tím, co vás baví a těší. A prozáří zimní dny.

Ať chcete nebo nechcete, s tanečními je spojené i plesání. I kdybyste dřív nebyli na plese od maturity dcery, dřív nebo později vás někdo ze spolutanečníků zláká a vplujete do tanečního lesku plesů (abyste zjistili, že na plese si nezatančíte, protože tam není místo), ani nevíte jak. 

A tak v zimní sezóně zametete s jakoukoliv nenáladou. Mezi taneční botičky, vybírání šatů a domácí opakování kroků k libovolnému tanci prostě nevejde. 

Když se blíží zima, těšíváme se teď na Vánoce a na taneční sezónu. Ve skříni přibývá šatů, košilí a kravat. 

K tanečním jak je známe a jak jsem je popisovala, jsme si před dvěma lety přibrali samostatné kurzy salsy. A poté, co můj choť objevil na tanečním víkendu další z latinských tanců s tajemným názvem kizomba, přihodil do zimní sezony další kurz. A kdyby nebylo argentinské tango v Brně, učili bychom se ho nejspíš taky.

Za dva týdny zase začínáme....

...a zimní splíny? Kdepak bychom na ně v tom všem víření vzali čas?