Tucet francouzských dní - VÉZELAY (fotoreportáž)
Vyrazili jsme v září. V příjemném počasí, v době, kdy už jsme se na všech těch neuvěřitelných místech netísnili v davu, ale užívali si až neuvěřitelně pohodovou atmosféru.
Vézelay, vesničku, která mne naprosto dostala, jsme vlastně vůbec neměli v "jízdním řádu" našeho cestování. Ale nějak jsme vyrazili dřív, času bylo dost a tak prst zabodnutý v mapě ukázal právě na tuto burgundskou vesničku. Místo, kde je možná malý, ale zásadní střed světa. Alespoň mně se to tak jevilo.
Vézelay, nebo také věčný pahorek je znalci, mezi něž se rozhodně nemohu počítat, označována za jednu z nejkrásnějších vesnic Francie. S potěšením s nimi souhlasím. Místo mne naprosto nadchlo a dodnes mne už jen vzpomínka na pomalou chůzi uličkou stoupající do kopce, jehož vrcholu doslova a do písmene vévodí katedrála Svaté Marie Magdalény z Vézelay, naplňuje úžasem. Má tam své místo už tisíc let. Tisíc let. Kolik generací lidí sem chodilo prosit, kolik jich sem přicházelo pro naději. Netroufám si odhadovat, ale o to víc jsem se nechala okouzlovat neuvěřitelnou atmosférou a energií. Nejsem věřící, ale tady jsem zůstávala v tichém úžasu a mlčky (což je u mne co říci) vstřebávala sílu toho místa.
Už, když stoupáte k Vézelay, nemůžete se vynadívat. Do kopce stoupající ulice s kamennými domečky působí, jakoby na vás čekala. A možná čeká, je totiž na hustý provoz a významné hosty ( :-)) zvyklá. První stopy osídlení jsou tady totiž už z doby 2 250 před naším letopočtem. Je místem, odkud se vychází na pouť do Santiaga de Compostely, místem, které si pro setkání před třetí křížovou výpravou vybral anglický král Richard I. Lví srdce a král francouzský Filip II. August. A po dlouhá staletí sem poutníci míří za ostatky Marie Magdaleny. Ty byly a jsou umístěny v benediktinském klášteře, který sem byl přestěhován v roce 885. Následně byla za (pro mne neuvěřitelných) deset let vybudována impozantní bazilika Sainte-Marie-Madeleine de Vézelay.
Tohle samozřejmě není ona. Ale cesta k ní vede kolem kouzelných domečků, kaváren, obchůdků a galerií.
Stoupali jsme do kopce, prohlíželi si romantická zákoutí, ulice s patinou, kterým nechyběl francouzský poklidný šarm a těšili se, že až na kopci nasytíme duše a oči krásou, cestou zpět nasytíme žaludky místním hovězím po burgundsku. No, co vám mám povídat. Naivní jsme byli a odjeli hladoví.
Zatím jsme ale okukovali obchůdky...
...a kavárny...
...a seznamovali se s místními obyvateli.
A pak jsme došli k chrámu. Je dechberoucí, impozantní a pro mne naprosto nedostižný neuvěřitelně zvláštní silou, s níž jsem se nikde jinde nesetkala.
Vstoupit dovnitř znamená pohybovat se v zachovalém, tisíc let existujícím prostoru, obdivovat umění stavitelů, kteří pracovali s románským a gotickým stylem. Tady se člověk opravdu cítí být malou, ale podstatnou součástí Univerza. Bazilika se, vzhledem ke své zachovalosti a originalitě, ocitla na seznamu památek UNESCO. Právem.
Bazilika je 120 metrů dlouhá a dosahuje výšky 18,5 metrů, v chóru pak 22. Na šířku si můžete odkrokovat více než 23 metrů.
Ale už k té pořád připomínané Marii Magdaléně. Za jejími ostatky sem ročně putují statisíce lidí, a to přesto, že jejich pravost nikdy nebyla potvrzena. A víte co? Ono je to vlastně jedno. To místo má tak neuvěřitelnou sílu, snad i kvůli naději všech těch poutníků, že nad pravostí nejspíš nikdo moc nepřemýšlí.
Marie Magdaléna tady má svůj kout. Sochu u níž jde postát, kde je možné nechat svítit světýlko. My jsme ho rozsvítili také. Oběma našim mámám, které už nás pár let hlídají z jiných světů. Do kaple k relikvii se sestupuje po schodech do podzemí.
...tady je. Měli jsme výhodu, že už se tady netísnily davy a mohli jsme v klidu postát a do košíčku se stovkami přání přidat ta svá. (Ne, opravdu neprozradím jaká.)
Když konečně vyjdete z chrámu, nic nekončí. Můžete se procházet a kochat, narazit na zbytky tisíc let starých zdí.
A pak se už můžete vypravit dolů z kopce. Nakouknout do galerií, těšit se na hovězí po burgunsku tak dlouho, než zjistíte, že to francouzi mají prostě jinak a obědvá se v čase oběda (tak do 14 hodin) a pak už ne. Pak je čas výborné kávy a drobných zákusků. A tak jsme ostrouhali, Hladoví si ještě užili poslední pohledy do údolí.
A vrátili se k autu, které nás za chvíli odváželo na další kouzelná místa. (Vím, teď už všichni myslí spíše na lyžování, ale jestli nevíte, kam příští rok na dovolenou, tohle místo vřele doporučuje jedenáct z deseti romantiků.).
Odjížděli jsme z Vézelay. Z místa, kam bych se ještě chtěla vrátit.
Jana Majová
Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
„Slovenské moře“ vysychá. Lodě dosedly na dno, rybáři bědují. A v Tatrách hoří
Premium Od našich zpravodajů na Slovensku Liptovská Mara je co do objemu vody největší přehrada na Slovensku, letošní zimu je ale zaplněna na...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Jak se žije v „nejhorším“ městě Česka? Podbořany popírají statistiku
Premium Vysoká kriminalita a nezaměstnanost. Každý desátý je tu v exekuci, jen šest lidí ze sta má...
Příslib do EU jako náplast i odezva z Pekingu. Co ukázal prolog o Ukrajině
Premium Zatímco v Saúdské Arábii spolu začali jednat o míru na Ukrajině ministři zahraničí USA a Ruska, z...
Já se toho nebojím. Stejná fotka je i v učebnici, říká Okamura o svém vydání
Vysíláme Šéfa SPD Tomia Okamuru minulý týden vydala Sněmovna k trestnímu stíhání kvůli dvěma plakátům z...
Zvěčnil návrat Sparty z fotbalového pekla. Slavné hráče fotil i v Adamově rouše
Seriál Byl součástí týmu, byť na trávník nikdy nevyběhl a nedal ani jeden gól. Fotograf Zdeněk Lhoták...

Prodej souboru pozemků k. ú Staré Křečany
Staré Křečany, okres Děčín
2 531 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.