Světlana - II.
**********
Ta sobota nezačínala dobře. Karolínka ztratila podkolenku s obrázkem králíčka a nechtěla si vzít jinou, Dan zaspal na důležitou schůzku a Světlanu bolela hlava. Rozhodla se, že si toho nebude všímat. Prostě ji ta bolest nebude zajímat. Občas to zabralo, ale dneska ji ve spáncích bušily malé vytrvalé pěsti.
Chystaly se na procházku. Anna, sousedka, která dostala angínu, už oblékala svoji malou holčičku a Karolínka-Linka poskakovala radostnou nedočkavostí. Bude vozit kočárek!
Světlana si prohlížela její oči a nacházela v nich Krásu, Štěstí a Bezpečí. Sehla se k přezkám svých sandálů a snažila se si zapamatovat, že se má podívat do očí miminka. Co když právě v nich je všechno, po čem tak usilovně pátrá. Zdálo se jí, že je to dobrý nápad. Proč by měly děti vědět o životě málo? Proč by nemohly znát všechno a postupně, dříve, než se naučí mluvit, zapomenout?
Vyšly z domů. Bylo krásně. Vedro se ještě neprobudilo a holčička v kočárku spokojeně usínala.
Karolína poskakovala po chodníku. Soustředěně hrála hru, kterou před ní hrály tisíce dětí. Snažila nešlápnout na "čáru" mezi dlaždicemi.
Světlaně třeštila hlava. Už si nezkoušela namlouvat, že "TO" přejde, že "TO" od ní samo uteče, když "TO" bude dostatečně dlouho přehlížet. Bolest ji obklopila jako závoj. Jako ohnivá čelenka...
Viděla své ruce pouštět bílé, po straně trochu prasklé, držadlo kočárku.
Slyšela, jak se Karolína jasným hláskem ptá: "A mami, kdo bydlí na obláčku? Můžu se tam taky podívat?"
Věděla, že nedokáže odpovědět. Teď ne.
Cítila, jak se jí podlamují kolena.
Uvědomovala si, že se děje něco, co nečekala, co nezná a nechce znát.
Toužila vzít do náruče dceru...
...dopadla na zem, přímo pod zábradlí u samoobsluhy...kočárek s prásknutím zastavil o auto zaparkované přímo pod značkou zakazující stání...Karolína tiše, udiveně stála...dívala se velikýma vyděšenýma očima...svět kolem ztrácel barvy, tvary a rozměry...
...pak se Karolínka rozplakala. Stalo se to přesně sekundu poté, co ze Světlanina světa vymizely zvuky. Udiveně pozorovala, jak se na zábradlí nad její hlavou usadila světluška.
Přibývalo jich. Malé zářící body se zhmotňovaly z ničeho, přibývalo jich po desítkách, po stovkách a tvořily pravidelný roj. Až příliš pravidelný, aby mohl být náhodným dílem nemyslících broučků.
Světlana je udiveně pozorovala. Světýlka se míhala v pravidelném rytmu, byl pomalý a téměř něžný. Seskupovala se do hvězdic a pak zase vytvořila barevné soustředné kružnice. Ty měly chvíli ostře ohraničené okraje a hned se zase rozostřily tak, že vypadaly jako mnohonásobná svatozář. V jejich tanci byl ŘÁD. Pak začaly zpívat. Nebyl to vlastně zpěv, jen nějak vibrovaly. Zněl jí hluboko v mysli, daleko od uší, vnímala jej povrchem těla, slyšela jej svými vlasy.
Sama se stala světluškou.
Ucítila, že jim může rozumět.
Tančit s nimi.
Zpívat s nimi.
Být jednou z nich.
Roj svatojánků se pomalu utrhl od zábradlí, snesl se dolů a úplně ji obklopil. Fascinovaně, trochu neobratně se pokusila vzlétnout k nim. Čekaly na ni. Uvolnily jí místo a změnily způsob tance. Pohybovaly se teď směrem nahoru. Někam daleko. Pryč.
Světlana věděla, že je blízko odpovědím na všechny své pochyby. Že tanec světlušek je to, co celý život hledala.
Život?
Život.
Život!
Vibrace světélek se staly méně srozumitelnými. Světla zmatněla. Tak, jak se z ničeho objevovala, začala zase mizet. Ztrácela se do prostoru, od něhož Světlana neměla klíč. Vracela se do rozměru, kam nesmí nikdo nezvaný.
¨Nakonec zůstala jen jediná. Ta, která přišla první. Zakroužila kolem Světlany, krátce zaváhala a pak se i ona pomaličku rozplynula.
V té chvíli ještě Světlana netušila, z jaké dálky se právě začala vracet.
"A mami, kdo bydlí na obláčku?" znělo jí hlavou...ale
...kde...kde to jenom
...slyšela...?
...?
. Vracela se do rozm
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Proč mají Japonsko a Indie problémy? Protože jsou xenofobní, kázal Biden
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.