Stručná zpráva o stavu společnosti - aneb Kukaččí svět

Tak prý je rodina základ všeho. Dospělí, děti a všechny ty vazby na okolí. Jenže - co když vazby nevazbí? A co když nevazbí fakt hodně? Je v pořádku, že to bereme jako normální stav? Nevím, nevím...

Jsem ženská. Jsem máma. A tak mi pánové prominou, mé dnešní psaní bude mírně jednostranné. Ale klidně si přehoďte pohlaví, jsem si jista, že "kukačky" jsou rodu ženského, stejně jako mužského...

Rodiny by se rozpadat neměly. Na tom se asi shodneme všichni.

Rodiny se rozpadají. To je prostý fakt.

Z rozpadlých rodinných hnízd vypadávají do studeného polosvěta děti. To je taky prostý fakt.

Všichni si myslíme, že nám se rodina nerozpadne. A když se rozpadne, tak že se nějak domluvíme alespoň na všem tom, co se týká dětí. Že se domluvíme alespoň na důležitých věcech, které se týkají dětí. Alespoň na některých věcech, které se týkají dětí. Alespoň... klesají naše nároky. Jsme unavení...

...a děti pořád vypadávají do studeného polosvěta...

A do polosvěta padá i pečující rodič. Zvlášť, pokud rychle nenaváže nový vztah. Prostě to "táhne za dva". Někdy roky. Vlastně to možná táhne za dva a půl, protože (jak známo) celek je víc než prostý součet jeho částí.

Kdysi, to jsme byli skoro děti, jsem šla s kamarádkou. Najednou někoho pozdravila a pak mi řekla, že je to její otec. Jen tak kolem sebe prošli. Přišlo mi to neskutečné. Hrozné. A ono to taky hýbalo světem. Lidi se zlobili, kamarádce fandili, když nechodilo výživné, někdo (co já vím? byly jsme skoro děti) se postaral, aby chodilo. Stejně mne to děsilo. Bylo to něco jako dvouhlavé tele. Táta, který prostě mine své dítě.

Teď, a to už vážně nejsem dítě, jsem tu situaci viděla znovu. Dítě na ulici pozdravilo pána, ten odpověděl a prošel. Hádáte správně - otec. A k tomu patří slzy děcka a unavená úvaha mámy, která netuší, kde milý "ex" vůbec je. Nehlásí se, neplatí, je jako yeti...

...a hrozné na tom je, že to společnosti vůbec nevadí...

....že je dneska skoro normou být Kukaček (nebo Kukačka), který (která) prostě odletí za dalšími radostmi a dalším životem a své původní hnízdo prostě nechá kdesi za tlustou čárou.

Už pár dní nad tím přemýšlím. A jsem si jista, že to není v pořádku.