Prodám byt 2

Vyplout do vln realitního trhu se ze začátku zdá být jako hra. Máte k dispozici "hrací desku" svého území, na start postavíte svůj domeček, z kapsy vylovíte kostku, která představuje způsob prodeje. Na rozdíl od člověče nezlob se ale neznáte ostatní hráče. Ale to se brzy začne měnit.

Prodáme byty a koupíme něco, kam se vejdeme. Rozhodli jsme se tak s přítelem když jsme zjistili, že tak nějak bydlíme u mně. Tedy, nepřistěhoval se. "Infiltroval". Najednou tu byl a ani jeden vlastně nevíme, jak se to stalo. Vplynuli jsme si vzájemně do životů a prostě to tak je. Hezky to tak je.

Sedli jsme si tedy, nalili inspirační decinku rulandského a naplánovali postup. No, teď trochu kecám. Hodně jsme o tom sice mluvili, ale postup se později naplánoval sám. Stalo se tak v okamžiku, kdy jsme uviděli TEN dům. Dům důležitý v tom, že nám udělal jasno. A jsme zase na začátku tohoto článečku. Prodáme byty. Ale o tom už jsem psala.

Vybrali jsme realitku, usoudili, že nedostane výhradní právo prodeje. To jsme si nechali. Taky umíme vyfotit byt. Taky umíme podat inzerát. Taky umíme řešit smlouvy. A neradi sedíme s rukama v klíně.¨

A měli jsme dvě cesty. Realitka nechť se činí a my jí budeme fandit a provizi upřímně přát. My se budeme taky činit a pohodový prodej přát sobě a koupi svým následníkům u domácích panelákových "krbů". (To víte, před očima mám pořád TEN dům.)

Dali jsme inzerát na server "bezrealitky.cz". Inzerce "zdarma" přece jen pár desetikaček smskou stála, ale tomu jsme se jen usmáli. Pro milovníky tiskovin jsme nachystali inzerát do místního plátku, pro nečtenáře letáčky. A pak se už těšili na zástupy zájemců. Ceny máme nastavené rozumně, tak přece nejpozději pozítří musí u obou paneláků zástupy lidí s kufříky peněz a hádat se o pořadí.

A stalo se...NIC.

Prima je, že tohle nic bylo vyplněné roztomilými maily a telefonáty. To když na inzerátek, který vždycky obsahuje informaci, že nechceme jednat s realitkami (jedna fakt stačí), odpovídají právě realitky. Samozřejmě všechny úspěšné a všechny mají spousty zájemců o naše byty. Tak jsme to pochopili. Ty fronty stojí u realitek. Možná je oni úspěšní makléři drží v klecích, nebo jim naopak obstarávají zábavu (možná i lechtivou), aby odpoutali jejich pozornost. Nesmysl, jasně. Po pár dnech jsme byli oba pěkně rozveselení, jen zazvonil "bytový" telefon. Která to bude realitka? Který makléř ještě nevolal?

Zrovna jsem si začala chystat seznam, že to tedy budeme odškrtávat, když se s "naší" realitkou stavila podívat první zájemkyně. Rozpačitá paní hledala nedrahý byt (ten slovní paskvil je tu proto, že levný byt vlastně neexistuje - nebo už jste viděli byt za pětistovku?). Tak se přišla podívat na ten můj. Odcházela rozpačitá. Asi u nás přišla o iluze o panelákovém bydlení. Vypadala smutně.

A pak zase...NIC.

Tedy až na ty vytrvalé realitky. Nejspíš je jich u nás víc než lékáren. A těch je tedy dost.

Otevíráme dveře "hledačům bydlení". Přicházejí (až na tu rozpačitou paní) ve dvojicích. Tedy přicházejí občas. Jsou mladí i středověcí. Usměvaví i předem naštvaní. Ti mají potíže s hypotékou, těm vadí šustící radiátory, oněm dům s výtahem, tamtěm zas bez výtahu. Těm vadí zrekonstruované jádro, oněm zas staré původní. Inu, realitní svět je složitý.

Z našich bytů se tak občas stávají prohlídkové trasy. A když zazvoní bytový mobil, nebo pípne doručenka z bytového mailu, sázíme se, jestli je to zase makléř se "zástupy zájemců" za zády, nebo tentokrát člověk. Jednou ten, kterému bude vyhovovat některý z našich bytečků přece zavolat musí, že?