Proč bychom se netěšili

Starostí všichni máme, že bychom je mohli házet vidlemi na vlečku za traktor a pořád by dost zbylo. Radostí je přece jen méně. Taky proto, že nepřicházejí samy a je třeba si je aktivně tvořit. A tak jsme se rozhodli, že vyrážíme do tanečních.

Taneční pro dospělé mám samozřejmě na mysli. Někdy v létě jsme si je naplánovali a přihlásili se a pak to nějak pustili z hlavy. No a v září zase celé téma pustili do hlav. Tanec je prima párová záležitost. Tak jsme se v páru postavili před zrcadlo a opět zjistili, že svém "párovi" sahám kousek nad loket a podpatky to spraví jen trošku. Bylo jasné, že tím větší zábava nás čeká.

Začala už u mojí skříně. "Sukňový" obsah, který příliš neobnovuji, se notně srazil. Já vám nevím, z čeho dneska ty skříně dělají. No, zas byl důvod pořídit novou sukničku. Zavzpomínala jsem, kdy jsem tak byla naposledy na plese. Když nepočítám závěrečnou dcer a maturitní ples té starší, tak vlastně ani nevím. Dávno a ještě o kousek dřív. Je čas zase protančit střevíčky.

Je neděle, den D. Ještě vybarvit obličej, zkontrolovat očka na silonkách, uzel na kravatě, drobné na šatnu a mažeme do "kulturáku". V sále je veselo. Páry všeho věku, výšek a vah. Někteří se znají, lehce cinknou skleničky s vínem, srážeji se stoly. Pozorujeme cvrkot a pak to začne. Taneční mistr učil kroužit po parketu i moji dceru, vyrážíme na parket. Oba jsme do tanečních chodili, tak je to zatím spíš psina. Chechtáme se u nepovedených kroků, bavíme se tanečním držením, protože jsme na parketu "ta nejmenší s tím největším", na minichvilky zapomínám na všechno vážné. Není to stejné jako v šestnácti, protože to byly taneční hrozně vážná věc. Teď je to fakt psina. Taky občas při pokusu o ladné zhoupnutí v bocích zabolí koleno. I to je tak nějak veselé.

Taneční mistr roztomile komentuje chybky, komediant to byl vždycky a zůstalo mu to. Tančíme a jeden vedle druhého jsme zpocení jako myšky, jako po aerobiku na podpatcích a v sakách.

Když lekce končí, radost zůstává. Na parket pouštíme pokročilé. Tak zase za týden.

Kroměřížáci, kdo jste tam byli, tak zas v neděli na viděnou (tancovanou). A kdo jste nebyli, nezapomeňte příště. Protože tahle radost je prostě parádní.