Papouščí kulhavá

Jak to bylo s výletem na skvělou výstavu exotického ptactva, aneb drobnosti, kterých si ani nevšimneme (dokud se ucho neutrhne a nedojde i na nás).

Papoušky máme u nás v rodině rádi. Nejsme chovatelé, jen takoví ti normální "spřátelení" majitelé opeřených mrňat, která si v našich domácnostech dělají co chtějí, všude trousí peříčka a hlavně radost.

Jeden papoušek se jmenuje Bára. Vlastně nevíme, jestli je to kluk nebo holka, ale o to ani nejde. Bára je Bára. Čtvrtkilový psychoterapeut, který mým rodičům "rozsvítil". To je tak, když někomu neslouží zdraví. Ale o Báře dneska nepíšu. Bára je jen "oslí můstek" k postřehu z vydařeného dne.

Exota je výstava ptactva. Právě teď je spousta všelijakých ptáků a ptáčků na výstavišti v Olomouci, někteří mají na klecích stuhy, které znamenají, že se sešli opravdoví šampioni, jiní jsou prostě kouzelní. Jsou malí, střední a velcí, zelení, modří, červení, žlutí a všebarevní. Prostě ptačí svět. Celé je to parádní a plné nadšených lidí, cvakajících foťáků a pohody.

ALE...

To bych ani nebyla já, kdybych nenašla své ALE. Malý-velký zdvižený prstík pro příště. Exotu najdete (jak už bylo napsáno) na výstavišti v Olomouci. Ve městě, které si zakládá na vstřícném přístupu k všelijak zdravotně handicapovaným a zaslouží si za to smeknutý klobouk. Na Exotě se ale zapomnělo na lidi, kteří jsou bolaví jen tak trochu. Nejezdí na vozících, "jen" potřebují berle a "jen" jsou bolaví. Chtějí být aktivní, chtějí žít a zažít, chtějí vidět. Jen si prostě potřebují častěji odpočinout, aby zvládli to, co je pro zdravé snadné.

Nedošlo by mi to, kdybych zoufale nehledala židli nebo lavičku pro už sotva se pohybující (ptáčky nadšenou) mámu. A při té příležitosti si nevšimla porůznu postávajících lidí s francouskými holemi a choditky (ti to ještě mají dobré, na chodítko se dá sednout :-)). Nebyli jsme jediní, kdo hledal chvilku oddechu. A přitom je to tak jednoduché. Stačí pár laviček. Nebo pár obyčejných židlí, klidně těch letních z plastu. Je to jednoduché. Jen nám to nedochází, dokud ta noha nebo záda nebo cokoliv nerozbolí nás nebo někoho blízkého.

Stav společnosti se prý pozná podle toho, jak se umí postarat o své slabé. Přimlouvám se za všechna jednoduchá řešení (i za ta složitá, ale jednoduché věci lze udělat hned a vždycky). Třeba za pár židlí všude, kde se setkávají lidé. To proto, aby se mohli setkávat opravdu všichni.