Okno do budoucna

Vlastně se nic zvláštního nestalo. Myla jsem okno. Obyčejné, dvoukřídlé okno. K tomu oknu patří malý, malinkatý dům, přímo domeček. Domečínek. 

http://www.zelenadomacnost.com/data/images/979.jpg

Posbírala v koupelně kyblíky, z poličky do nich naházela všemožné lahvičky s věcmi čistícími, leštícími a drhnoucími, přihodila pár hader a vyšlápla si.

Do domečínku, kde právě hodlá zakotvit má starší dcera. Uvnitř je rušno a vysmáto. Kamarádi přenášejí tam to a odsud nesou támhleto, na dvorku objevili gril a rožeň a shánějí se po seleti. Sele není. Tak aspoň pivo. Stojím opřená o okno a jen tak se dívám. Mé mládě stojí uprostřed kuchyně a zleva doprava mává oranžovým hadrem. Asi nějaká signalizace pro přenašeče a montéry. 

No jo, tak už to bude na ní a jejím partnerovi. Na nich. Mrknu do svého kyblíku, naliju vodu a vyberu si okno. Okýnko v místnůstce, kterou zrovna teď nepotřebují zabydlovat. Okno z ulice a do ulice. Okno k jejich budoucnosti. Jestli si myslíte, že jsem geniální uklízedlo, které tvoří ve vteřině lesky jako blesky, tak fakt nejsem. Šudlila jsem rámy i skla docela dlouho a snaživě. A nakonec tam stejně nechala několik přímo výstavních mateřských šmouh a čáranců. 

A mezitím se okno posouvalo v čase a po parapetu poskakovala malá copatá holčička, které do hlavy samy skákaly všechny básničky. Děcko - diktafon s exkluzívní sluchovou pamětí a nezastavitelnou potřebou mluvit. Paní učitelky ve školce byly tak informované o všech událostech u nás, že jsme se naučili s manželem vzorové autocenzuře slov i činů.

Přes okenní sklo jí vidím dvakrát. Ta současná rozesmátě ukazuje do koutečka místnůstky, kde bude stolek pod televizi. Tu rostoucí vidím s gymnastickou stuhou, slzami nad poprvé ostříhanými vlasy, stojící na divadelních prknech. Pak taky s drdolem a v krinolíně v tanečních a u mikrofonu na maturitním plese. Nakonec taky ubrečenou, ale umanutě se stěhující do Prahy ve které chtěla studovat.

Má štěstí. Vlastně mají štěstí oba. Práci v oboru, který mají rádi a v místě, kde chtějí žít. Už pár let mi vrtalo hlavou, jaké to asi bude až se rozhodne vyletět z hnízda. No a teď už stojí na okraji natřásá peříčka a přeskakuje tam a zpět.

A víte co? Prostě je z ní dospělá ženská a přesně takhle to má být. Je to docela fajn pocit.