Na beton!

Byla to povedená sobota. Čtyři ženské a beton. Míchaly jsme, máčely, natahovaly, rovnaly, motaly a mačkaly. A domů jsem si přinesla zjištění, že (navzdory známému úsloví) se do betonu hodí úplně všechno.

Mám je na zahrádce. Betonové květináče. Jsou v nich kytky, bylinky i traviny. Na jaře velikonoční vajíčka, v prosinci nějaký ten andělíček. Pod borovicí se protahuje betonová kočka, v hnízdech natahují hlavičky betonoví ptáčci. 

Za šikovnou paní, co to s betonem umí, jsme se vypravily ve čtyřech a objednali si betonářskou školku. A dívaly jsme se jí pod ruce, míchaly beton řidší, asi jako těsto na palačinky, abychom vyzkoušely, jak se potahují květináče a truhlíky a jak se tvoří rozverné nádoby na všechno možné, co roste a kvete. Patlaly jsme beton hustší, co se mu říká hypertufa a jako z pevného bláta z něho zkoušely udělat malé i větší nádoby všech tvarů. A pak to všechno teplý vzduch usušil a my měly radost. 

A kromě radosti taky pocit, že nám školka nestačila a tento víkend jsme si dopřály další společnou sobotu. To už jsme věděly, že bude skvělá. Na beton!

Znáte tu frázi, že se něco (nebo někdo) nehodí ani do betonu? Taky ji používáte? Já často. Jenže teď už vím, že do betonu se hodí úplně všechno. Pevné látky s hezkou strukturou. Krajka. Listy. Kamínky, vlákna. Taky dráty a drátky. Nebo třeba rašelina. Háčkovaná záclona po babičce, do do které se pustily v zimě myši. Cokoliv. 

Napodruhé jsme se vrhly do práce rovnou. Skleník, který je ateliérem naší hostitelky a lektorky jsme prostě obsadily plné plánů na to, co se chceme naučit, co chceme zkusit. Jedna pítka pro ptáčky. Druhá koule do trávníku. Třetí truhlíky na bylinky. A všechny květináče, květináče, květináče. Velké, malé, vysoké, nízké, křehké i solidní. 

V tom rozběhu, rozletu a soustředění na několik hodin všechno zmizelo. Starosti, spory, únava. Na chvilku vybledly trable s dětmi, které nás už dávno neposlouchají a dělají své vlastní chyby. Taky starosti s rodiči, kteří se na nás stávají závislými. Zůstal jen beton. 

Rozjeli jsme se domů a spláchly ze sebe prach sprchou (no, z lokte jsem si poslední stopy práce loupala ještě v neděli :-)). a zůstalo těšení na sušení, sázení a výběr toho nejlepšího umístění. Ještě jste nebetonovali? A není to škoda?

(Gitko, díky za trpělivé vedení, příjdeme zas.)