Mami?

Mami? Vzpomínáš si, jak jsem strčila ruku do ždímačky? Byly mi tak čtyři a nejspíš jsem chtěla být hrozně velká. Ty jsi ji přece vždycky zastavovala rukou. Tenkrát jsem dostala hrozně vynadáno a až o mnoho let později pochopila, proč.

M.P.

Mami? Vybavila se mi teď vůně vlasů natáčených kulmou, to když jsi mne učila dělat si lokýnky. Měla jsem vlasy do pasu. Už ani nevím, proč jsem potřebovala být krásná. Možná jen tak. Tu kulmu jsem ti během krátké doby zničila. Vlastně ani nevím, jestli Ti to vadilo.

Mami? Bývala jsi jako princezna, když jste šli s tátou na ples. Křehce krásná, v dlouhých šatech, se štrasovou ozdobou ve vyčesaných vlasech. Milovala jsem ty chvilky, když ses převlékala a z mámy se měnila v tajemnou dámu na vysokých podpatcích

Mami? Víš, ani jsem nedýchala, když jsi na Vánoce na prostěradle chystala teninké těsto na tažený štrůdl. Byla to neuvěřitelná alchymie a velká věda a už od Mikuláše jsi na to nadávala. Ale muselo to být. Bez taženého štrůdlu by beztak Ježíšek netrefil

Mami? Pamatuješ jsi, jak jsi nás s bráchou nutila uklízet? No, nutila je slabé slovo. Když ses naštvala, vysypala jsi nám všechno na jednu hromadu doprostřed pokoje. Skříňky, aktovky, věci, které jsme mistrně schovávali v koutech a pod postelemi. Jak já to nenáviděla a slibovala si, že já takhle příšerná k vlastním dětem nikdy nebudu. Jsem naprosto stejná.

Mami? Chodila jsi s námi po horách v teniskách. Milovala jsi to. Nejvíc Tatry. Vybírala jsi túry, balila svačiny, zkoumala mraky. Na vrcholcích jsi ožívala a jásala. Pamatuješ, jak jsme se nadšeně vrhali do horského plesa (už nevím kterého) s mohutným, vítězným "jabadabada"? V kempu jsme pak zjistili, že nás to "jabadabada" mohlo stát na tehdejší poměry neskutečnou pětistovku. Uf. 

Mami? Zlobívala ses, když jsem ti začala brát trička (asi jsem si myslela, že v nich taky budu mít prsa) a boty na podpatku. Zlobívala ses, že nemyjeme nádobí a že brácha věčně někde lumpačí. Lítala jsi s námi zašívat brady a obočí a rty a tu a tam něco sádrovat. No jo, byla to doba, kdy ještě děti lozily po stromech a telefon byl jenom na poště.

Mami? Vybavuji si, jak ses tvrdohlavě drala z nemoci, která tě ochromila a naprosto uvěznila. Dokázala jsi zázrak a doktoři nad tebou následující roky kroutili nevěřícně hlavami. A ty jsi šla životem dál, s tichou pokorou, naštvaná na omezení, která ti zbyla, ale schopna je tak nějak zvláštně ignorovat. 

Mami? Dokázal jsi být tak šťastná, když jsi měla pocit, že se tvým dětem v životě daří. Nedělila jsi děti ani vnoučata na vlastní a cizí - všichni byli tvoji. Všem jsi měla čas naslouchat. Uživala sis první lásky mých dcer, jejich první pokusy na jevišti, taneční, maturity. Sklenku vína v létě na zahradě. Ve tvé dlani jiskřila jako rozpuštěné české granáty.

A mami? Tak ráda bych Ti přála k svátku. Co tě to napadlo, chtít se tak brzy stát andělem?