Kudy do Krumlova? To je jednoduché, u mraveniště zahnete doleva...(fotoreportáž)
Kájov. Vesnička, co by do Českého Krumlouva kamenem dohodil nebo spíš mraveniště obešel. Na dvorečku máme sice blahodárný klid, ale i líní turisté objevují. My už jsme objevili Boubín a Vyšší Brod a tak jsme chtěli dneska někam pěšky.
"To si vyrazte do Krumlova", řekla milá paní domácí. A rozpovídala se, že je to pěkná procházka, ale je potřeba jít brzy ráno, než se město zaplní. "Krumlov je pro lidi od sedmi do desíti. Pak už se dá jenom utéci."
Za uši jsme si zapsali trasu "místních", protože je lepší a procházka je to prý přímo parádní. Byla.
Brzy ráno jsme vystoupali lesem nad Kájov, cestou potkávali houbaře, ale i paní běžkyni ve fialových šortkách, která už se vracela z tréninku. Přiznávám, že my jsme v tom čase reagovali jenom na světlo. Sluneční.
Došli jsme na rozcestí a dbali pokynu nepokračovat po značené trase. Prostě "ani-do-prava-ani-do-leva", dáte se po vrstevnici rovně. S hlavou otočenou doleva jsem pečlivě hledala první krmelec, zatímco pánové měli oči všude a tak mohli, společně s lesem, rozhodnout o tom, co budeme mít dneska k večeři.
Než jsme došli ke krmelci, hověl si pěkně v kapse batohu a muselo mu být jasné, že tam sám nezůstane.
A pak nastalo největší soustředění. Od krmelce totiž bylo potřeba ujít 520 kroků a najít u cesty mraveniště. U toho se totiž, považte, ODBOČOVALO!!
Mravenci byli v pilné práci a my jsme jim, ze samé vděčnosti, nasypali z pytlíčku cukr. Ve spěchu ho schovávali do chodbiček a zásobáren, zatímco my jsme mohli udělat vlevo vbok a přes louku pochodem vchod.
Domečky jsme vyhlíželi zdaleka a ony vyhlížely nás. Dokonce na nás, neznalé místních poměrů, čekaly laskavé rady na rozcestníčku.
Kvitkův dvůr bylo potřeba zdvořile obejít zleva pěkně kolem zdi. Je soukromý a zmatení turisté, nejspíš vyčerpaní hledáním mraveniště, lezli majitelům až na dvorek. Na nás už ale čekal návod, tak jsme to vzali pěkně po pěšince, pak po cestičce a cestě, až jsme zadním vchodem vklouzli do zámeckých zahrad.
No a pak jsme se prošli zahradami a hned s ostatními ranními ptáčaty zvládli prohlídku zámku, obešli si (za bedlivého dozoru hlídajícího pána) otáčivé divadlo, vstoupili do centra, lekli se mraků lidí a utekli. Z toho fotky v mobilu nemám, ale vy si určitě najdete skvělé jinde na netu. No tak dobře. Jednu focenou ze zámku ukážu, ale jen proto, abyste mi věřili, že je to opravdu Český Krumlov.
No, než jsme utekli, objevili jsme přímo na náměstí zastrčené lahůdkářství, kde jsme se za "neunescové" ceny najedli, dali si dobré kafe a exkluzivní zákuseček a měli radost z toho, že v každém městě je "bufet", který je tam odjakživa a místní ho mají rádi a ještě větší radost, že jsme ho objevili i my.
No a pak jsme to už vzali mimo rušné části do bylinkové zahrádky, kde se dalo nadechnout klidu, najít rady a inspiraci a kde to vonělo a zvalo k přemýšlení.
Skoro určitě si na naši zahradu přidám na příští rok kytky pro motýly a včelky.
Součástí bylinkové zahrádky je i "babiččina zahrádka". Rostliny jsou tam tak, jak se pěstovaly pro užitek. Nadchla mne. Tohle by měly vidět děti. Jásala jsem nad záhony a potomek, který mne zdvořile doprovázel měl pocit, že to děti nebude bavit. "Proč? Když jim pěkně vysvětlíš, že mrkev roste v záhonku s takovouhle natí a ne v regále v marktetu, bude to fajn, ne?" Pokrčil rameny a konstatoval, že TOHLE fakt nikoho nezajímá. (A pak jsme se dívali na kvetoucí mák a on si myslel, že je vlčí a že zčervená....ach jo...)
V zahrádce jsme se taky inspirovali k tomu, jak lépe sbírat dešťovku, odnesli si voňavý čaj a vydali se zámeckým parkem domů.
Před cestou to chtělo krátkou poradu a doplnit energii.
No a pak už to znáte. Zadní vchod, po cestě, po pěšince, přes louku k mraveništi a tam doprava, pěkně ke krmelci. Cestou doplnit zásoby potravin.
A taky se pokochat vší tou živostí lesa a luk.
Pak už se stačilo spustit z lesa do Kájova a pokusit se povyprávět o naší cestě paní recepční. Nebudete mi to věřit, ale ani to s ní nepohnulo.
A ten Boubín a Vyšší Brod a taky to, jak nám Garfield chodí asistovat k snídani si nechám na další povídání.
Jana Majová
Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
„Slovenské moře“ vysychá. Lodě dosedly na dno, rybáři bědují. A v Tatrách hoří
Premium Od našich zpravodajů na Slovensku Liptovská Mara je co do objemu vody největší přehrada na Slovensku, letošní zimu je ale zaplněna na...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Jak se žije v „nejhorším“ městě Česka? Podbořany popírají statistiku
Premium Vysoká kriminalita a nezaměstnanost. Každý desátý je tu v exekuci, jen šest lidí ze sta má...
Příslib do EU jako náplast i odezva z Pekingu. Co ukázal prolog o Ukrajině
Premium Zatímco v Saúdské Arábii spolu začali jednat o míru na Ukrajině ministři zahraničí USA a Ruska, z...
Já se toho nebojím. Stejná fotka je i v učebnici, říká Okamura o svém vydání
Vysíláme Šéfa SPD Tomia Okamuru minulý týden vydala Sněmovna k trestnímu stíhání kvůli dvěma plakátům z...
Zvěčnil návrat Sparty z fotbalového pekla. Slavné hráče fotil i v Adamově rouše
Seriál Byl součástí týmu, byť na trávník nikdy nevyběhl a nedal ani jeden gól. Fotograf Zdeněk Lhoták...

Nabízíme k přenechání zaběhnutý autoservis
Praha 8 - Troja, okres Praha
3 600 000 Kč
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.