Bára - papoušek záchranář

U laviny člověk čeká zachraňujícího bernardýna se soudkem rumu. Nevidomé lidi provázejí třeba labradoři nebo jiní trénovaní psi. Osamělou dámu snadno potkáte s malým pejskem - společníkem. Občas je vidět na vodítku i kočka. Ale široko daleko je náš táta jediný, kdo chodí venčit papouška. A co vím, jediný, koho zachraňuje právě neuvěřitelně rozmazlená papouščí holka. 

Bára na procházce

Bára je záchranářka. Ani to neví a je jí to jedno. Papoušek senegalský, možná kluk a možná holka, ono se to pozná jen genetickými testy. Prostě Bára.

Jsou s "dědou" úžasná dvojka - dvaceticentimetrový papouščí mazel, má velkého chlapa omotaného kolem prstu. Barunka nelítá, umí jen "popolítnout" a tak má živé nosítko. Táta má bolavé klouby a jak zůstal sám, tak i duši. Bára léčí všechno. Nechuť vstát, nechuť se hýbat. Léčí snad i špatné počasí.

Sedí na kleci a vykřikuje. Chce se nosit, drbat za krčkem, chce kousek koblížku, kousek čehokoliv. A táta nosí, drbe, dělí se o koblížek, kupuje musli tyčinky, aby měla Barunka to mlsání zdravé (a než jí kousek ulomí, Barča mu uteče s kolečkem salámu).

Barča je extroverní slečna a ráda chodí ven. Když se tátovi nechce, slítne z klece, docapká do ložnice, vyšplhá do postele a jde mu pípat do ucha. A tak oba vstanou, Bára se usadí na svém vyhlídkovém rameni a jde se ven. Pěkně okruhem kolem bloku domů a občas si tu trasu zpestří. A tak už byl náš ptačí výletník i v obchodě, na pivu na zahrádce (do hospody nemůže, tam je zakouřeno a to by jí nedělalo dobře), na trhu pro med, v masně pro kousek anglické a kdoví kde všude. Cestou je zastavují maminky s dětmi, dospěláci pána o hůlce s načepýřeným papouškem na rameni fotí. 

A Bára? Ta ani neví, jak je pro důležitá. Třicet deka štěstí. Papouškoterapeut.