Když si Izrael a Palestina podají ruce...

Pokud by existovala na tomto světě spravedlnost, svědomí a přiznání viny, potom by hlavně Anglie měla usilovat o to, aby se ledy pohnuly...

V roce 1915 požádala britská vláda Arabský lid o pomoc při vyhnání Turko-Němců z Palestiny. Jako odměnu přislíbila Arabům nezávislý  arabský stát.

Na místo toho si Anglie spolu s Francií (a souhlasem Ruska) vytvořila tajnou dohodu na rozdělení vlivu v teritoriu Osmanské říše po ukončení první světové války... a na příslib arabům se poněkud pozapomnělo.

Brzy na to přišla druhá zrada v podobě dohody Balfour, na základě níž přidělila Anglie sionistům právo vytvořit v Palestině "národní ohnisko židovského lidu".

Když situace (díky eskalaci napětí mezi původními Araby a imigrujícími Židy) byla již těžko zvládnutelná, došlo k další zradě tím, že se Anglie svých závazků k arabskému lidu definitivně vzdala a předala svou problematickou mandatorní oblast OSN.

OSN situaci "vyřešila" rezolucí č. 181 v níž navrhla rozdělení Palestiny na dva státy.

Židé s tímto návrhem souhlasili, což je pochopitelné, neboť dostali valnou část toho, oč usilovali.

Palestinci nesouhlasili, což je rovněž pochopitelné, minimálně ze dvou důvodů:

Ten první důvod bychom měli chápat hlavně my, neboť jsme byli (i když v menší míře) vystaveni obdobnému tlaku v podobě diktátu z Mnichova. I my jsme přece tehdy mluvili o zradě...

Ten druhý důvod byl čistě technický. Židům mělo patřit 54% území, přestože představovali v té době jen 30% populace.

Zcela evidentně rezoluce OSN č. 181 nikterak nevyřešila konflikt mezi Araby a Židy. Naopak. Došlo k nevyhnutelným válkám z obou stran, došlo k eskalaci napětí, krveprolití a nezměrnému utrpení mnoha lidí v této oblasti.

Zdůrazňuji, že nejsem proti Státu Izrael. Chápu touhu židovského lidu mít vlastní stát. Chápu i to, proč má tento stát být v Palestině. Chápu ale i veškeré pohnutky Palestinců.

Jak zoufale neřešitelnou se situace postupem času stala je vidět na přiložených mapách Palestiny:

Na obr. č. 1 je zaznamenán stav území obývaného Židy těsně před rezolucí OSN č. 181 (rok 1946).

Na obr. č. 2 je návrh OSN na rozdělení Palestiny, tedy rok 1947.

Na obr. č. 3 je již funkční nezávislý stát Izrael a velikost jeho území zvětšená o další části Palestiny, jež anektoval, tedy si přivlastnil, po bleskové (šestidenní) válce v r. 1967.

Na obr. č. 4 (rok 2000) je patrná infiltrace západního břehu Jordánu, kde Izrael  nezákonně staví další a další "osady" (moderní satelitní městečka, většinou obehnaná vysokými betonovými zdmi) přesto, že existuje nejméně 15 rezolucí OSN, které označují výstavbu izraelských osad (na palestinských územích) za nezákonnou a za překážku míru... Dnes (mapa byla aktuální před třinácti lety) je pochopitelně situace na západním břehu mnohem, mnohem horší. A ještě bude. Např. den po té, co Valné shromáždění OSN přiznalo Palestině v této světové organizaci status nečlenského pozorovatelského státu, reagovala Izraelská vláda tak, že ohlásila svůj záměr vybudovat 3000 nových bytů v osadách na západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě.

Nechci ukazovat prstem, ani debatovat o tom, kdo je horší, či kdo byl víc (tehdy a tehdy…) vinen. 

Chtěl bych, abychom si uvědomili, že se jedná o antagonistický spor, v němž neustoupí ani jedna strana.

Nechci se v tomto článku již ani zabývat tím, na čí straně je víc utrpení a více mrtvých. Jak Židé, tak i Palestinci jsou lidé… a jsou to naši bratři, ať se nám to líbí nebo ne….

Chci prostě vyjádřit kategorický nesouhlas s naším oficiálním postojem k tomuto problému, jenž spočívá v tvrzení, že se Izraelsko-Palestinskou otázkou nebudeme zabývat a nebudeme spolu ochotni ji řešit. Je to přece pouze jen jejich problém…

Není! Bez pomoci diplomacie celého světa se utrpení zcela obyčejných lidí v této oblasti… a hlavně tedy dětí, chcete-li... nikdy nezastaví...