Co ještě dalšího se po smrti Rusalky stalo...

Možná bych to neměl dělat - je to totiž tak trochu ukradené téma... ale pokorně doufám, že mi paní Beata Krusic odpustí... 

Ve vodní říši věděly všechny rusalky, co se odehrálo nahoře na zemi… a skončilo “na vlnách”... na rozhraní vodního a suchozemského světa. Jenomže zakázané ovoce chutná nejvíce nejenom pozemským lidem, ale i bytostem ostatním - víly nevyjímaje. Proto nebylo snad ani jediné sestřičky oné ubohé Rusalky, aby se o její osud nezajímala. Mluvilo se nejenom o Rusalce, ale i o Ruth, která se (s pomocí dvou bohů), dokonce moha navracet a pořádat instruktáže a besedy ohledně poznávání pozemských lidí.

Jenomže - jak už to někdy bývá, ne všichni se spokojí s tím, co jiní zjistí a za (jedinou) pravdu vydávají. 

A právě v tomto okamžiku začíná příběh rusalky, jménem Areté.

Nejenom, že jí připadalo bláhové darovat někomu svůj hlas, ale i ne-fér spoléhat se na pomoc božskou a to hned dvojnásobnou. 

Rozhodla se tedy jít na svět bez pomoci Ježi-babských čar i božských pomocníků, neboť byla hluboce přesvědčena, že láska může překonat všechno… i rozdíly mezi světy.

Nepotřebovala mít lidské tělo. Měla přece tělo své. A neměla ani potřebu milovat jen jednoho jediného člověka… Chtěla milovat všechny a byla přesvědčena o tom, že její láska to dokáže. A proč by měla opouštět svou milovanou vodu, když lidé - do stejné vody občas rovněž přicházejí… plavou, potápějí se, lidské děti v ní skotačí a z různých výšek do ní skáčou…? 

Věděla o tom, že ji lidé nevidí… ale byla přesvědčena, že je možné to změnit, protože již několikrát v těch nejhlubších tůních zaslechla útržky dávných věčných slov porozumění. Byla přesvědčena, že energie lásky se může předávat, že lidská těla nemohou nevnímat doteky jejích rukou pod hladinou… a neslyšet stejnou melodii lásky, která je srozumitelná všem…  

A tak se stalo, že se o jednom jezeru v jedné zemi, začaly sířit zvláštní pověsti. Že voda v něm je zázračná. Že uzdravuje a zbavuje starostí, zmírňuje strasti pozemského života a děti, že se tam chovají jinak a lépe se ovládají a vůbec všechno je tam jiné, zvláštní a okouzlující. Muži se po vykoupání v tom jezeře cítili silnější a statečnější... ženy krásnější a žádanější... 

Ale i ve vodním světě se rozběhla zpráva o tom, že rusalce jménem Areté se podařilo něco, co možná může změnit osud celé planety… a takových zázračných míst začalo všude přibývat víc a víc… a to nejenom ve vodní říši, ale i v lesích a na lukách.

A lidé si počali mezi sebou vypravovat o tom, že vnímali, slyšeli, či dokonce viděli něco, co si nedokázali vysvětlit, ale že nepociťovali strach... spíš sounáležitost... a co je hlavní - lidé se začali chovat lépe i k sobě navzájem…