Kéž by...

Už jsem se na blog nechtěla vracet, ale vrátila. Proč? Protože naše podvědomí jsou propojená, Vy jste si mě sem zavolal. Včera jsem se toulala kolem Červenohorského potoka a hleděla do jeho tajemně působících peřejí a kdybych šla ještě kousek výše, došla bych k chatě s názvem Rusalka. Trestem za to, že jsem k ní nedošla a vrátila se předčasně mezi lidi, bylo to, že ti lidé se včera nechovali hezky. Měla jsem to, jako vloni, dojít až k Rusalce, ke kouzelnému soutoku Červenohorského a Hlubokého potoka a vrátit se až za tmy, kdy na špatnosti lidí už není vidět.

Překrásné