I masakrování civilistů může být užitečné, tedy humanitární...

A to tehdy, pokud není zbytečné…Kupodivu autorem tohoto názoru není Václav Havel (humanitární bombardování), ale žena. Možná dívka, možná zralá žena a matka, možná i babička, prababička, nevím... 

Ten názor jsem objevil v diskusi pod mým posledním článkem, a jako příklad takového "správného", humanitárního masakrování civilistů, byly uvedeny Drážďany a Hirošima.

Možná jsem (pro dnešní dobu), až příliš citlivý… ale pro mě neexistuje důvod, který by ospravedlňoval masakrování civilistů. To za prvé, a za druhé , nedovedu pochopit, že pro někoho z lidí takový důvod existovat může.

Ty důvody, které zmíněná žena uvádí, jsou ukončení, nebo zkrácení války. Píše doslova: "Takže masakrování civilistů je často zločin, protože bývá často zbytečné. Ale to se netýká Hirošimy, ani Drážďan". Nevím, jestli si ta žena uvědomuje, že podstatnou částí civilistů jsou děti...

Pro lidské bytosti by mělo být zásadní udělat vše pro to, aby k válkám vůbec nedocházelo… a ne masakrovat děti, aby války mohly skončit, nebo být kratší…

Ale ani ta (zvrácená) logika není prokazatelná… je to jen falešná mantra "píárových agentur smrti".

Při bombardování Německa - dokonce ani tam, kde byly vyvolány "ohnivé bouře" - nedošlo k "padnutí na kolena", ale naopak ke zocelení všech, kteří přežili. (Hodně válečníků toto zjištění tehdy překvapilo…)

Stejného omylu se dopouštějí ti, kteří uvěřili omamným řečem o smysluplnosti  atomového útoku na Japonsko.

Protože nikdo v té době nevěděl, že ozáření bude zabíjet i opožděně, hlavně v jakém rozsahu, tak samotná (okamžitá), ničivá síla atomové bomby nebyla tehdy zas až tak předivoká, neboť Japonci byli dostatečně "otužováni". V kontextu jiných bombardování se totiž Hirošima nemusela japonským představitelům jevit nijak výjimečnou událostí.

Uznejte sami:

 25. února, napalmový nálet na Tokio, taková malá předehra.

V noci z 8. na 9. března skupina 334 bombardérů B-29 rozpoutala v Tokiu "ohnivou bouři", při níž přišlo o život 83 793 lidí a dalších 40 918 lidí bylo zraněno. Zničeno bylo 40 čtverečních kilometrů tokijské městské zástavby. Tento nálet byl mnohem ničivější, nežli nálety na Hamburk a Drážďany.

12. a 19. března provedlo 340 bombardérů B-29 útok na Nagoju.

13. března obdobný nálet na Ósaku.

16. března na Kóbe.

 23. a 26. května bylo opětovně bombardováno Tokio, po každé více než pěti sty bombardéry B-29.

2. června opět Kóbe, na které 470 bombardérů B-29 shodilo 300 tun zápalných bomb.

17. července v noci byla bombardována čtyři města: Oita, Hiratsuka, Numazu a Kuwana. Oita a Hiratsuka byly zničeny více jak z poloviny, Kuwana ze 75 procent a Numazu bylo prakticky srovnáno se zemí, když bylo bombardováním a požárem zničeno z více jak 90 procent.

O tři dny později byla napadena další tři města, z nichž Fukuki bylo zničeno z více než 80 procent.

Za další dva dny (tedy v noci na 22. července) bylo bombardováno dalších šest měst a jedno z nich, Ičinomija, bylo zničeno z více jak tří čtvrtin.

2. srpna došlo k náletům na čtyři další města. Jedno z nich, Tojama (kolem 150 tisíc obyvatel), bylo zničeno prakticky celé, z více jak 99 procent.

V dalších dnech byla bombardována další čtyři města.

A pak přišel 6. srpen, kdy bylo napadeno jediné město, Hirošima, které bylo také z velké části zničeno s velkými škodami na životech a nepřítel použil nějaký nový typ bomby.

Jinými slovy: z 30 měst bombardovaných během půl roku před Hirošimou byla třetina z nich zničena z větší části než Hirošima. 

Ale jak už to v životě bývá - je tu (pokud jde tedy o kapitulaci Japonska), ještě i další možná varianta. Klasicky: "padesát na padesát" - každý si může vybrat…nicméně jistým způsobem orientovaní lidé tuto variantu neradi slyší a nejraději by ji sprovodili ze světa. Nicméně tady stále ještě je:

Vraťme se o půl roku zpět - píše se únor 1945 a na Jaltě právě končí známá konference (hlavně o poválečném rozdělení Německa), na níž byl západními spojenci Stalin požádán o vstup do války s Japonskem. A Stalin slíbil, že tak učiní, nejpozději do uplynutí tří měsíců po ukončení války s Německem.

Válka s Německem skončila (pro Sovětský svaz), 9. května.

Přesně za tři měsíce, 9. srpna v 0:43 hod moskevského času, začaly bojové operace Rudé armády proti Japonsku. (Japonce Stalin informoval hodinu předem.)

Pro Japonce to byla velmi těžká rána, neboť měli se Sovětským svazem uzavřenou smlouvu o neútočení (do roku 1946), a počítali se Stalinem jako s možným prostředníkem při vyjednávání příměří s Američany, protože kapitulace u nich (alespoň tedy prozatím), nepřicházela do úvahy. A najednou Stalin, nejenže už nemohl být prostředníkem příměří, ale navíc otevřel novou frontu…

Co tedy válku s Japonskem ukončilo?

Asi onu dámu nepotěším, ale já sázím spíš na otevření druhé fronty, nežli na druhý atomový útok v Nagasaki...

(Zdroj: Ward Wilson, Five Myths About Nuclear Weapons (Pět mýtů o jaderných zbraních))