„Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“ Smyslem protiepidemických opatření by měla být maximální možná ochrana životů, zdraví, ale i kvality života.
Desátého prosince dnes už loňského roku proběhla ustavovací schůzka iniciativyChcípl PESsdružující hlavně majitele restaurací a barů. Tato iniciativa je rovněž původcempeticevyžadující zrušení opatření vyhlášených vládou začátkem prosince, která mají významný ekonomický dopad na zmíněný segment služeb. Pokud by se tvrzení v sugestivním názvu iniciativy ukázalo jako pravdivé, tj.protiepidemický systém ČRnenaplnil svůj účel, určitě to nebudou dámy a pánové ze zmíněné iniciativy, kdo by za to mohl.
Snad stojí za připomenutí, že tímto účelem mělo být „zvýšit čitelnost a předvídatelnostaktuálníepidemiologické situace“ a zejména pak: „PES přehledně ukazuje, jaká je aktuální situace v jednotlivých krajích a zároveň ukazuje, zda se jejich občané mají připravit na rozvolňování, nebo zpřísňování zavedených opatření.“ Bohužel, už za své krátké existence došlo k několika případům, kdy se „psí skóre“ nerespektovalo (např.zde), což bohužel vede k pokračování v trendu z předchozích měsíců a celkově ztrátě důvěry v opatření. Dalším nešťastným momentem pro PSA bylo (jistě v době přípravy modelu předpokládané) spuštění plošných antigenních testů zadarmo v půlce prosince, které díky dříve přijaté metodice výpočtu vystřelilo skóre hluboko do nejhoršího stupně, a to i v období již běžících omezení, mj. i tomu, proti kterému vznikla výše zmíněná petice. Metodiku se všaknepodařilo včas upravit, a tak asi k žádné změně jen tak nedojde.
Na druhou stranu, ani petice nijak nevybočuje z trendu naprosté většiny protinávrhů, které zpravidla následují vzorec: všechno děláte špatně, zrušte to, avšak nenavrhují nic samy (o jedné výjimce z tohoto pravidlazde). Zdánlivě pak existuje pouze volba mezi vládními návrhy a akceptací volného šíření nákazy. Mimochodem, toto vnímání vyhovuje vládě, protože v takovémto souboji nemůže prohrát podobně jako v přísloví o jednookém mezi slepými.
Můj návrh vychází z analogie se středověkými způsoby obrany. Snad nebude díky tomu příliš matoucí. V tomto kontextu jsou prvním typem městské hradby, které chrání každého, kdo je uvnitř. Druhým pak stavby či jiná opatření chránící něco obzvláště cenného, např.citadelanebo tajná komora. Stejně tak ale může jít i o izolaci. A nakonec posledním typem je osobní obrana každého jednotlivce – brnění, helma, štít apod.
Jakkoli se určitě nedá říct, že by se o tom vůbec nemluvilo či nepsalo (např.zde), přeci jen se mi zdá, že by si ten poslední typ, tj. posilování vlastního imunitního systému, zasloužil větší pozornost (např. dle citace z odkazu autorizovaného SZÚ:Dále se snažte omezit stres, udělejte si čas na cvičení a dopřejte si dostatek spánku. Následně můžete doplnit potřebné vitamíny a minerály.) Jedním z doporučovaných vitamínů je vitamín D, u nás dostupný např. v léku Vigantol D3, který má výpadek už od června (zde) a dleodborníkůk němu neexistuje ekvivalentní náhrada.
Mnohem důležitější však může být větší osobní angažovanost a převzetí vlastního dílu odpovědnosti. Role vlády a odborníků v této oblasti by byla hlavně poradenská a v zajištění co nejlepších podmínek – jako je např. obnova dodávek Vigantolu; opatření v této oblasti by však měla především formu doporučení. Jistě by pomohlo i to, pokud by se za některá doporučení postavily známé osobnosti, jak se nově říkáinfluenceři, i pokud by se některé další problematické jevy, jako je např.tloustnutí národaobjevily na seznamu zdravotních rizik, byť s patřičnou prioritou. V neposlední řadě by důraz na zdravější životní styl mohl zlepšit i komunikaci mezi lidmi a vládou, protože se jedná o téma nesouvisející výhradně s nákazou Covid-19, ale kvalitou života vůbec.
Teprve po vytvoření ostrůvků osobní zodpovědnosti je možné přistoupit k definici ostatních typů obran, které však k nim budou vždy vztaženy. Pokud jde o druhý typ, sem patří pravidla pro zdravotnická zařízení, domovy seniorů, či jednotlivce a skupiny, jejichž osobní obrana může být natolik oslabena, že na ni ní možné spoléhat a je třeba pro ně vytvořit dočasně či dlouhodobě speciální podmínky. Opatření prvního typu, kam patří veškerá plošná opatření, pak mají za úkol pomoci v maximální možné míře zajistit tyto speciální podmínky pro tato zařízení, pokud je nebude možné zajistit jinak (příkladem budiž odlehčení specializovaných pracovišť přesunem pacientů s lehčím průběhem mimo zdravotnická zařízení).
Plošná opatření mohou být nepříjemná a zasahovat i do osobního prostoru třetího typu. Pokud by však jejich dopad byl až takový, že mohou vést k oslabení osobní imunity (např. způsobení atopického ekzému z důvodu časté aplikace dezinfekce rukou), je možné je vyžadovat pouze tehdy, je-li celkový kumulativní efekt pro ostatní výrazně (např. desetkrát) větší, než újma způsobená trpícím. To mj. znamená i nutnost vysvětlit smysl opatření, koho mají chránit, jakým způsobem, komu naopak mohou uškodit a dokonce tyto odhady kvantifikovat. Může to ale také znamenat, že se taktéž začnou hledat alternativy, které možná tyto nepříjemné postranní efekty mít nebudou, nebo minimálně nebudou tak velké. Napadá mě jeden příklad, kdy spolužačce jednoho z mých školou povinných dětí nedovolili namísto roušky nosit obličejový štít, byť laicky odhaduji, že v tomto případě mohla být účinnost opatření podobná či dokonce ve prospěch štítu.
Diferenciace opatření na plošná a úžeji zaměřená na ochranu (ale i izolaci – např. osoby s nařízenou karanténou) konkrétní skupiny může vést k větší operativnosti – řada zařízení, na která se budou vztahovat, jsou v gesci státu. Rizikové skupiny mohou také mnohem lépe akceptovat omezení.
Dost možná největším přínosem diferenciace ale může být minimalizace nutných opatření při zajištění dostatečné ochrany jak dané osoby, tak osob v jejím okolí. Přičemž tento rovnovážný stav se bude měnit dle aktuální situace. V tom může být určitá podoba se současným systémem, u kterého však není zřejmá vazba mezi opatřeními a očekávanými efekty vzhledem k ochraně konkrétní rizikové skupiny (např. zavření veřejných knihoven či zákaz návštěv ve věznicích).
Čím bližší je vazba opatření na sledovanou metriku, např. pro odhad zátěže zdravotnictví jsou mnohem více relevantní počty lůžek či hospitalizovaných pacientů, popř. pacientů vyžadující intenzivní péči, počet zdravých zdravotníků a predikce těchto ukazatelů na nejbližší měsíc, tím větší bude ochota se opatřením podvolit. Důležitým hlediskem je ale také čas. V naší analogii, nemá cenu se zavírat do obležení, není-li nadějí, že někdo přijde na pomoc nebo to obléhací armádu časem nepřestane bavit.
Tou nadějí, ke které se všichni upírají, je nyní očkování a držme si palce, aby tomu tak opravdu bylo. Vzhledem k předpokládaným lhůtám, popř. pro případ, kdyby výsledný efekt z jakéhokoliv důvodu nebyl dostatečný, stojí za zvážení, zda PSA přeci jen průběžně neupravovat, aby sloužil svému účelu co nejlépe.
