Omyl nového kouče Sparty

To je nadělení, někteří sparťané pláčou, jiní zuří. Sotva začala evropská pohárová sezona, Sparta je venku ze hry! Po bezbrankové remíze na Letné prohrála v odvetě na hřišti průměrného Vikingu Stavanger 1:2. To je fiasko!

Rozhodující moment se odehrál v samém závěru odvety, kdy při osudném nedorozumění stopera Hancka s brankářem Holcem inkasovala Sparta gól, na který už nemohla odpovědět. Pravda, byl to rozhodující moment utkání, ale nikoli hlavní příčina toho, proč rudí v Evropské konferenční lize selhali hned při prvním kroku. Kdyby v tu dobu už minimálně o gól vyhrávali, mohli se zápasem ještě něco udělat.

Prvotním důvodem vyřazení je fakt, že Sparta hrála v obou zápasech špatně. Briana Priskeho přivedl Tomáš Rosický proto, aby změnil Spartu. Dánský kouč to vzal doslova: po příchodu na Letnou prohlásil, že bude od hráčů vyžadovat výrazné držení míče s důrazem na intenzitu a represink. Přeloženo do hovorové řeči: co nejdelší držení míče a po jeho ztrátě okamžité napadání soupeře, obojí ve vysokém nasazení. Ano, to je současný trend. Držení míče a rychlá kombinace, hledání možnosti buď průnikové přihrávky středem, nebo ostrého centru z křídelního prostoru. O to se Sparta snažila celý zápas v Praze (neúspěšně) a minimálně první poločas ve Stavangeru (s jedním vstřeleným gólem). Nejspíš by se o to pokoušela i dál, ale Vikingové, kteří před přestávkou stačili vyrovnat na 1:1, ji zaskočili tím, že opustili sveřepou obranu, postupně převzali iniciativu a sami se snažili rozhodnout, zatímco sparťanům – kupodivu – tuhly nohy a klesala mysl.

Hrát, jak si přeje trenér, je jedna věc, a mít k tomu prostředky, tedy vhodné hráče, to je druhý faktor. Sparťané byli vždycky známí jednoduchou přímočarou hrou, čili opakem toho, co po nich nyní chce Priske. Dánský kouč měl na takovou změnu, aby ji hráči pořádně vstřebali, poměrně málo času. Trpišovskému to ve Slavii trvalo dlouhé měsíce a měl k dispozici mnohem širší hráčský kádr. Priske se zmýlil v tom, že je se svým mužstvem už dostatečně daleko, aby se mohl představit Evropě. Netrpělivost a přehnaná rychlost se zkrátka někdy nevyplácí, chtělo to pozvolnější přechod.

Je evidentní, že si hráči na nový způsob teprve zvykají, kombinují pomalu, zdlouhavě přehrávají míč zleva doprava, zprava doleva a zase zpátky, přičemž průnikové přihrávky na vysunutého Kuchtu by spočítal na jedné ruce i celoživotní odstřelovač skal. Mladý a jistě talentovaný Karabec, od něhož především se očekává konstruktivní hra, je bez Hložka zatím jako bez jedné nohy. Sadílek a Fortelný nejsou žádná extratřída, s dosud zraněným Krejčím mladším to bude v budoucnu určitě lepší.

Jen o něco víckrát letí před soupeřovu branku míč z křídelních prostor, v nichž se trápí Pešek i Haraslín. Je pravda, že pokles jejich formy jsme zaznamenali už na jaře, ale konkrétně Peškovi tenhle způsob hry vůbec nesedí – jeho síla je v rychlých brejcích, o které se ovšem Sparta vůbec nepokoušela. A jiné kvalitní hráče do křídelních prostorů si nepřivedla. Možná to je důvod, proč někdejší řízný sparťanský stoper Řepka vzkázal z dovolené přes sociální sítě sportovnímu řediteli Rosickému, aby se postavil před zrcadlo a vrazil si dvě facky. Nebo že by tím měl na mysli angažování kouče Priskeho?

Pro Spartu je vyřazení z pohárové Evropy možná větším fiaskem, než se na první pohled zdá. Nejde jen o to, že jí do pokladny nepřitečou kýžená eura a že utrpěla její image v zahraničí, ale je to rána jejímu sebevědomí, její snaze vykračovat novou cestou. Prohrála totiž se soupeřem, kterého měla bez problémů zdolat a s nímž by si „staré“ Vrbovo mužstvo nejspíš poradilo. Sotva si vychutnala radost z toho, jak Slavii v přestupovém okně vyfoukla Kuchtu, už je tu rána, ze které se bude těžce vzpamatovávat. Navíc je to veliká ztráta pro celý český fotbal, který touží po zlepšení koeficientu pro evropské poháry.

Uvidíme, jak se předvede v obměněném složení Slavia proti Panathinaikosu Atény...