Nekamenujme Šilhavého!

Fotbalová reprezentace prohrála v Albánii 0:3 po velmi špatném výkonu a teď se znovu valí záplava kritiky na trenéra Šilhavého. Právem?

Čeští fotbalisté prožili v Tiraně něco, čemu říkáme den blbec. Na co sáhli, to zkazili. Při prvním obdrženém gólu zareagoval brankář Pavlenka pozdě na střelu zdálky, před druhým propadl Jurásek a na třetí přihrál Albáncům Krejčí. Fakta ale říkají, že v kvalifikaci pro Euro 2024 utrpěli teprve první porážku a postup ze skupiny mají stále ve svých rukách.

Nejspíš rozhodující okamžik zápasu přinesla 38. minuta, kdy Chytil vyrovnal na 1:1, ale zásahem VAR nebyl gól uznán pro údajné hraní rukou. Zbabělý nizozemský rozhodčí Makkelie se při zdlouhavém rozhodování VAR jen přihlouple uculoval, nešel se podívat na obrazovku a gól pak odvolal. Navíc po rozmluvě s pomezním, který to ze svého místa vůbec nemohl vidět, ukázal Chytilovi za úmyslné hraní rukou druhou žlutou kartu a vzápětí červenou. Po několikerém zhlédnutí zpomalených a zmrtvených televizních záběrů tvrdím, že byť Mojmír Chytil paží pohnul, aby si pomohl v pohybu těla, míč zasáhl ramenem neboli vstřelil regulérní gól. V poločase měl být stav utkání 1:1 a do druhé půle mělo české mužstvo nastoupit s 11 hráči. Jak by za těchto okolností vypadal další průběh zápasu, to samozřejmě nikdo z nás neví, ale podle toho, co jsme viděli před Chytilovým vyloučením, bych osobně v úspěch stejně moc nevěřil. Ale kdoví, remíza by se třeba dala ukopat.

Trpké je zjištění, jak diametrálně se lišila hra mužstev. Češi byli na míči víc času než Albánci, ale nevěděli, co s ním. Šouravým tempem si ho přihrávali do šířky a dozadu, žádný rychlý náběh a přihrávka za soupeřovu obranu, jediná slabá střela zdálky, malý důraz v soubojích, díry v obraně. Naopak Albánci předváděli rychlý start na míč, rychlý pohyb všech hráčů dopředu i dozadu, rychlé zpracování míče, rychlou kombinaci, střelbu a pevnou obranu. Byla to otřesná prezentace toho, jak pomalý a nedůrazný fotbal Češi hrají, jak slabá je individuální technika hráčů a jak si kvůli tomu nevěří.

Tuzemští odborníci si pochvalují, že se zvedá úroveň české ligy. Nejsem o tom přesvědčen, ale připouštím. Ale čí je to zásluha? Nejprogresivnější fotbal hraje momentálně Sparta, jejíž hru tvoří osa Sorensen, Kairinen, Laci, Birmančević, Haraslín – je někdo z nich Čech? V mužstvech nejlepších zahraničních lig hrají naprosto pravidelně jen Souček a Coufal, ale ani oni nejsou tvůrci hry, od toho má West Ham jiné borce. Nedávno jsme se mohli zbláznit z velikosti talentu Hložka, ale ten sbírá v Leverkusenu minutku po minutce; takových jako on jsou v bundeslize mraky. A v reprezentaci ještě nepředvedl téměř nic. Výjimečný je snad Schick, ale co s takovým hráčem, když je stále zraněný… 

Uvědomme si tohle všechno, až budeme celou špínu – podobně jako po remíze 1:1 doma – lít na hlavu trenéra Šilhavého a volat po jeho vyhazovu. Ani on není zcela bez viny, mohl být například citlivější při střídání v Edenu proti Albánii, ale může změnit zaspání brankáře nebo Krejčího přihrávku přímo na nohu soupeře? Mimochodem nevím nic o tom, že by byla o sparťanského „poloboha“ Krejčího nějaká rvačka na mezinárodním trhu. Právě v Tiraně mohl předvést svou výjimečnost. Může trenér nároďáku změnit pěší fotbal a chabé technické dovednosti českých fotbalistů?

Po rozlosování kvalifikačních skupin o Euro se po české kotlině rozšířil názor, že neobsadit jedno z dvou postupových míst ze společnosti s Polskem, Albánií, Moldavskem a Faerskými ostrovy by byla ostuda. Favoritem byl pravidelný účastník světových šampionátů Polsko, Češi měli v klidu skončit druzí. Ale pravda leží vždycky jen na hřišti, jak řekl v televizním studiu Karel Poborský. Realita je taková, že nejlepší ve skupině jsou Albánci, zatímco Poláci mají na kontě už tři porážky. Albánci hrají fotbal 21. století, Češi se zapomněli v minulém miléniu. Přesto je Jaroslav Šilhavý dovedl v roce 2021 (mimo jiné přes Nizozemsko) do čtvrtfinále Eura a přes Skotsko, Slovensko a Izrael do nejvyšší skupiny Ligy národů UEFA. To bylo vrcholné období tohoto týmu, ale po něm bohužel následoval pokles, ze kterého se neprobral, byť překvapivě exceloval v domácím duelu s Polskem (3:1).

Nestavme si vzdušné známky, v Evropě znamenáme průměr, nic víc.

Ale proč bychom nemohli vyhodit trenéra, když lepších a volných koučů máme v Česku habaděj? A proč si nenaklonovat nového Poborského, Nedvěda, Rosického, Kollera, Šmicera, Baroše, Jankulovského…