Hložek zkouškou neprošel

Čtyři zápasy české fotbalové reprezentace v Lize národů byly nesmírně užitečné. Odpověděly na otázku, jak si stojíme v konfrontaci s evropskou špičkou. Bohužel, pokud jde o fotbalové dovednosti, propad pokračuje.

Aby bylo jasno: na fotbal v podání Portugalců a Španělů se velmi příjemně kouká, divák si ho opravdu vychutnává, ale ne vždy musí být vítězný. Když se soupeři podaří jejich nápaditou hru rozbít a několik rychlých protiútoků proměnit v góly, výjimečně jsou k poražení. To se Čechům málem podařilo v pražském souboji se Španěly; nebýt v závěru utkání Zimova netaktického odhlavičkování míče na roh, kdy ho mohl pustit, ať si letí kam chce, soupeř by pravděpodobně už nevyrovnal na 2:2 a fotbalová Evropa mohla mluvit o senzaci.

Průkaznější ovšem byly oba zápasy na Pyrenejském poloostrově, v nichž Češi prohráli shodně 0:2, protože tam jim žádný brejk nevyšel. Nevyšel proto, že Španělé po pražské zkušenosti byli opatrnější a že situace, v nichž se čeští hráči ocitli, vyžadovaly vyšší technickou zdatnost. Když například Jurečka ve dvou gólových šancích netrefí branku Portugalska, nebo když proti Španělům nepřijde Kuchtovi přesná finální přihrávka, zbývají jen oči pro pláč.

Španělé i Portugalci umějí s míčem zacházet mnohem obratněji než Češi, jsou kreativnější, výbušnější, rychlejší, pohotovější, důraznější – mají prostě fotbal v krvi. To se ví už dávno. Ale v posledních dvou dekádách k tomu přidali i větší zodpovědnost a taktickou ukázněnost, což jim dříve chybělo. Češi proti tomu mohou postavit taktickou vyspělost, bojovnost, obětavost, poctivost při bránění a chytrost. Obecně to sice není málo, ale výsledkem toho všeho je, že opticky se rozdíl zvětšuje; samozřejmě v neprospěch našich fotbalistů.

Za těchto okolností bylo zajímavé sledovat, kdo z českých hráčů má schopnost konkurovat. Začneme-li defenzivou, na níž byla hra Šilhavého týmu postavená a která je tou jeho silnější stránkou, rozhodně to nejsou Havel, Matějů ani Zelený, kteří nevěděli, která bije, což překvapuje u Matějů, ostříleného z italské ligy. Havel má velké technické nedostatky a studený Zelený dělá dojem, že má rybí krev. Naopak příjemně překvapil Brabec, o Vaclíkových brankářských kvalitách nikdo nepochybuje; byl opět výborný.

Ve hře dopředu dominoval Kuchta. Výtečně nahradil Schicka, kterého když nároďák nejvíc potřebuje, je v trestu, na marodce nebo na operaci – s výjimkou Eura. Kuchta se chytil příležitosti naprosto příkladně, a pokud mu to zůstane, může mít trenér Šilhavý – za předpokladu Schickovy připravenosti – příjemný problém, jak oba spolu vkomponovat do sestavy. Půjde to ale těžko, protože jsou nejužitečnější na hrotu útoku, a že by české mužstvo hrálo se dvěma hroty... Příjemným oživením byla hra Černého, který nejlépe dovedl přesnou přihrávkou využít Kuchtovy rychlosti a nebojácnosti.

Totálním zklamáním byly výkony Hložka, který se bude od příští sezony v bundeslize každý týden měřit se špičkovými evropskými hráči. V hodnocení vycházel ze všech čtyř zápasů jako jeden z nejhorších. Podle názorů mnoha odborníků a médií největší český talent posledních let neprojevoval aktivitu, nenabízel se do spolupráce, byl pomalý, nedůrazný, a když se proti Švýcarům ocitl v gólové šanci, počínal si zoufale – z několika kroků netrefil branku. Jestliže je v našich končinách velebena jeho kopací technika, jistě si i on povšiml, co tento pojem znamená v podání pohyblivých Portugalců a Španělů. Zdálo se mi, jako by Hložek hrál bez zájmu, s myšlenkami už v Leverkusenu, kam v nejbližších dnech nastoupí, opatrně, aby se náhodou nezranil. Potom je ovšem takový hráč pro národní mužstvo bezcenný. Při téhle zkoušce naprosto propadl. Příště už by si to neměl dovolit.

Nezapomněl jsem, že v jedné ze čtyř skupin Ligy národů nejvyšší úrovně jsou ještě Švýcaři. Ano, mezi nimi a Čechy se rozhodne, kdo ze čtvrtého místa klesne na druhý výkonnostní stupeň příštího ročníku. Švýcaři jsou hratelný soupeř, třebaže i většina z nich je individuálně o něco výš (kdo není?) než naši hráči. V Edenu jsme je porazili 2:1, což byla „povinnost“. Závěrečný verdikt tedy padne v posledních dvou zářijových zápasech, kdy Češi nastoupí doma proti Portugalsku a pak právě ve Švýcarsku, které má teď, po výhře nad Portugalskem 1:0, jen o bod méně než Česko.