Jste těhotná. Ve chvíli, kdy se srovnáte s tím, že uvnitř vás se bude po následujících devět měsíců dít osmý div světa, musíte vymyslet ještě strategii, jak to chvilku ututlat před okolím. Pokud tu radost neudržíte v sobě a chcete se podělit, proč ne. Já jsem si ale řekla, že si dám alespoň čas do ukončeného třetího měsíce a do výsledků základních vyšetření.
Přestože jsem celkem pravdomluvná, v tomto období jsem musela lhát téměř nepřetržitě a stejně jsem většinu času vypadala jako totální idiot.
Ač je to smutné, na většině akcí se očekává, že budete pít alkohol. Abstinenti to mají těžké, začala jsem si jich vážit. Jak to lidi vydržíte celý život odmítat si dát skleničku či panáka? Klobouk dolů. Já jsem sice neměla problém s tím nepít, ale to vysvětlování mě opravdu nebavilo. Své těhotenství jsem odhalila na konci června, což znamenalo absolvovat bez alkoholu všechny letní grilovačky, festivaly i moje vlastní narozeniny, které připadají na červenec.
Obzvlášť složité to bylo skrývat před lidmi, se kterými trávíte dost času. Rodiče a sourozenci vás znají celý život a proto lži odhalí snadno, ale ve chvíli, kdy bydlí daleko a vidíte se jednou za měsíc, to ještě jde. Nejlepší kamarádka, se kterou trávíte nejvíce času, vás taky zná jako svoje boty, ale je taktní, takže vaše lži dokáže poslouchat další dva měsíce, přestože je jí celou dobu jasné, že jste uplně mimo. Když jí na konci třetího měsíce přiznáte barvu, tak se jí jen uleví, že nefetujete nebo se nerozvádíte a že celou dobu si správně myslí, že jste těhotná.
Můj stav jsem ale například musela maskovat před dalšími přáteli, zvláště před jednou dvojicí, která se v létě brala, ale ještě před tím stihli uspořádat jedno loučení se svobodou společné a jednu dámskou jízdu. Na obou akcích předcházejících svatbě jsem se vymlouvala na antibiotika a dala si jen malé pivo, na svatbě už se mě proto s úsměvem jen ptali, jestli mi je dobře a chci přinést vodu. No nekamarádím asi s hloupými lidmi. Na zmiňované svatbě mi taky přišlo divné maskovat za antibiotika to, že jsem si šla dát na pokoj tříhodinového šlofíka. Naštěstí mě nikdo ve víru zábavy nepostrádal.
Nicméně výmluva na antibiotika byla nejčastější na všech akcích, vzhledem k mým předchozím častým a vleklým zánětům močového měchýře mi to většina přátel „sežrala“. Mezi časté výmluvy patřilo i: „včera/loni na této akci jsem to s pitím přehnala, tak dnes abstinuju“. Na mých narozeninách na pikniku jsem si sice dala pár piveček, ale nealko, většina lidí mě však viděla s půllitrem v ruce a uspokojeni touto vidinou neměli žádné dotěrné dotazy.
Taky se mi celkem hodilo, že krátce před mým vlastním zjištěním přišel těhotenský coming-out mojí švagrové a jedné z mých kamarádek a proto jsem mohla odklonit pozornost od sebe a soustředit se na ně. Taky u debat, co by se mělo/ nemělo jíst a pít jsem se samozřejmě naoko zajímala, jak je na tom dotyčná těhotná a v duchu si dělala poznámky pro sebe.
Prvním, kdo mé těhotenství nechtěně odhalil, byl kamarád, který mě vytáhl na pivo. Přišlo mu už divné, že jsem si dala jen malý Hoegarden a „nepřidala“ si, přestože ho mám fakt ráda, ale to nebylo nic proti tomu, že jsem odmítla krvavý steak. Byla jsem prozrazena.
Naivně jsem se domnívala, že alespoň v práci se mi daří maskovat vše dokonale. Naštěstí jsem netrpěla žádnými nevolnostmi, protože jsem se permanentně futrovala sušenkami, které jsem měla na stole. Nicméně moje šéfová, lékařka, si mě několikrát všimla na chodbě, jak se snažím poprat s klesajícím tlakem a opírám se o zeď. Mohla si sice myslet, že mám problém s pitím alkoholu, ale když jsem jí jednou během pracovní doby volala, smím-li si vzít indispoziční volno, protože nízký tlak mě donutil ležet v kanceláři na zemi, už se mě rovnou ptala, ve kterém týdnu těhotenství jsem a odvezla mě autem domů. Už před ní nemělo smysl zapírat.
Práci a osobní život mi také komplikovaly četné hormonální výkyvy. Ty sice pokračují celé těhotenství, ale lépe se s nimi pracuje, když vaše okolí ví, proč se najednou chováte jako úplná hysterka a proto brečíte u každého filmu, včetně komedií. V práci jsem ty výkyvy nálad naštěstí mohla omlouvat přepracováním, když si všechny moje kolegyně z kanclu vzaly najednou dovolenou a ostatní spolupracující to celkem chápali.
Po tom všem bylo nejlepším řešením odjet s manželem na dovolenou. V Tatrách mě nikdo neznal, a proto jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Nikomu nepřišlo podezřelé, že jeden den jsem ušla osmihodinovou túru a druhý den jsem spala nebo sotva vylezla na kopec nad dědinou. Taky pro mě bylo snazší servírce vysvětlit, že ten okurkový salát si k brynzovým haluškám dávám proto, že jsem těhotná a ne proto, abych ty střeva ještě více podráždila.
Okurkový salát se vůbec stal fenoménem a evergreenem prvního trimestru. Jedla jsem ho skoro každý den a téměř ke všemu, na již zmiňovaném loučení se svobodou jsem snědla asi půl kila okurkového salátu a k tomu půl kila vepřových škvarků. Ještě, že byli všichni namol a nikomu se to nezdálo divné. Největší prasárnou v těhotenství bylo ale to, že jsem si v autě na dálnici dala vanilkový nanuk s čokoládou a zakusovala k němu farmářské brambůrky s barbecue příchutí. Normálně se mi na dálnici dělá špatně, tentokrát mi ale bylo báječně a žaludek se zvedal jen mému muži, když mě to viděl do sebe cpát.
Poslední, co jsem musela skrývat a s čím žádné lži moc nepomůžou, bylo pozvolna rostoucí břicho. Sama jsem si zavařila tím, že jsem se s několika kamarádkami vyhecovala k pravidelnému cvičení na břicho a machrovala tím, jak se mi začaly krásně rýsovat břišní svaly. Na konci června a v červenci na dovolené jsem se jimi ještě pochlubila v nových bikinách, ale zbytek léta jsem u vody byla za línou ženskou, která se na to cvičení zase vykašlala. V práci jsem naštěstí nosila celé léto rozevláté věci a tak jsem se vesele maskovala až téměř do pátého měsíce.
Ale i tak musím říct, že díky již zmiňované těhotné švagrové a jejímu pokročilému stadiu těhotenství a rostoucímu břichu jsem si celé léto při opalování v těch bikinách stejně stále připadala jako modelka z titulní strany Sports Illustated. Tímto se jí omlouvám a děkuji zároveň.
