Myslím, že existují v roce jen dva svátky,, které opravdu stojí za to slavit, a to zimní a letní slunovrat.
Myslím též, že těm, kteří žijí více venku, než v kamenných džunglích měst, těm, kteří znají všechny či většinu vrtochů, záchvěvů, ale i rytmů přírody, ani nemusím vysvětlovat proč.
A do třetice si myslím, že jde o svátky tak staré, prastaré, že je stejně všichni máme pěkně uloženy někde hluboko v podkoří mozku a že proto stačí jen nepatrný, pranepatrný impuls, abychom se spontánně pustili do jásání a oslavování.
A myslím též, že nejlepším způsobem oslavy je najít si předem nějaké to pěkné, líbezné, šťavnaté, zelené, barevné a hlavně tiché místo, do košíku srovnat pár pochoutek, které rozhodně neutrpí přepravou, nějaké to pití, protože žízeň je zatrolená věc a hlavně osobu milou, nejmilejší, vašemu srdci blízkou a tělu libou, nějaký ten pléd….a vyrazte!
Slunovrat sice oficiálně začíná už 21. června ve 14.26 hod., ale protože slunce zapadá až těsně před čtvrt na deset, neplašte se. Pěkně ještě za světla se projděte, potěšte zrak i hmat ztepilými stromy, nechte se omámit vůní jehličí či kvetoucí louky, poslechněte si zurčení vody v potoce, obdivujte prastaré skály či zpěv ptáků a v podvečer si konečně sedněte, za soumraku si pomalu vychutnejte přívětivé sousto, ještě pomaleji se nechte opájet báječnými doušky chladivého vína, ke kterým Vám ptáci určitě zapějí večerní melodie, a až barvy pomalu zmizí a zůstanou jen temné obrysy a stíny, určitě Vám příroda zavelí, co dál…
Jo, Vy se ptáte, co když bude pršet? Ale no tak! Netvrďte mi přece, že nemáte po ruce nějakou tu jeskyni ( alespoň v tom nejširším slova smyslu), kde se dá pokračovat!?
Je to určitě ta nejlepší oslava příchodu léta a i když letní měsíce utíkají jaksi mnohem rychleji a záhy se zase nadějeme zabarveného, padajícího, šustivě zmizelého listí a dnů šedivějších, chladnějších a vlekoucích se, rozhodně nezoufejte!
Než se nadějete, bude tu totiž zase slunovrat – a to tentokrát zimní, a pak už to půjde fofrem k jaru!
Myslím, že nejlépe to vystihl můj oblíbený rakouský básník Franz Karl Ginzkey, z jehož básní jsem si dovolil jednu Vám příhodně přeložit:
Vzkříšení
Když taje led, jak milenci
mé srdce o jaru hned sní.
V té stříbrozvučné kadenci
zpěv jarní vody zní.
Pak kry se s třeskem oddálí
a pod nimi zní jara hlas;
když mizí s vodou do dáli,
jak zvony znějí zas.
Led se zpěvem plout nelení,
jen jaro má moc tohle svést!
A jako slova vzkříšení
Zní: Dokonáno jest!
Ale to je jen pro potěchu a hlavně útěchu mírných pesimistů. My optimisté hlavně pořádně, pohansky, oslavíme ten letní slunovrat, co říkáte?
Váš Miroslav Macek
