O vanilkových rohlíčcích, nudlové polévce a hlavně o lásce

Zřejmě za to může silná vrstva mraků a krátící se den, tedy časná tma. Jinak si totiž na Vánoce nevzpomenu jak je rok dlouhý, do vánočně vyzdobených obchodů jsem doposud nezabrousil a vlastně tyto svátky ani příliš nemám v lásce, neboť přeznačkováním vystrnadily mně mentálně mnohem bližší zimní slunovrat. Ale dnes jsem si na Vánoce vzpomenul - a hned mi v nose zavibrovala neuvěřitelně horká, omamná, všeobjímající vůně teplých ořechových rohlíčků, mísící se se sladkou a dráždivou vůní cukru s vanilkou.

Moje matka, jinak kuchařka víceméně průměrná, prostě vanilkové rohlíčky a mnohé jiné cukroví a pečivo uměla dokonale. Nikdy a nikde jsem žádné lepší rohlíčky prostě nejedl a nikdy (a že jsem se o to pokoušel léta!) se mi je nepodařilo upéct tak, aby stejně intenzívně a stejně omamně hýřily vůněmi a chutěmi. A to jsem měl mámin původní recept i odkoukané grify k dispozici!

Zrovna tak to ovšem bylo s kmínovou zasmaženou polévkou s domácími nudlemi, kterou často vařila moje bábinka a kterou jsem k zbláznění miloval. (Tedy obě: jak bábinku, tak polévku.) Recept jsem si od ní vzal, v její přítomnosti jsem ji vařil, přísady přesně odměřoval i v zoufalství varíroval, ale výsledek? K neporovnání. Prostě ne, ne a ještě jednou ne!

Také její poválečnou kávu, směs žitovky a pravé, čerstvě upražené a čerstvě pomleté, kávy se mi nikdy nepodařilo připravit se stejným, tedy tak vrcholně skvostným, výsledkem.

Moje žena zase někdy umí některá jídla (a že jich je) připravit na tak vysoké kulinářské úrovni, že se o jakékoliv napodobení ani nepokouším, byť si namlouvám, že jsem v lecčem lepší, dovednější a precíznější kuchař.

Původně jsem se domníval, že jde o klam paměti, která si staré věci ( včetně chutí a vůní) idealizuje a že by mně třeba dnes ty máminy vanilkové rohlíčky už tak nevoněly, bábinčina polévka tolik nechutnala a manželčiny výtvory tolik nenadchávaly.

Ale ne, tak to není. Nakonec jsem totiž na to přišel: mohla a může za to láska!

Prostě, když něco děláte s láskou, s radostí, pro někoho, koho milujete, když se těšíte na jeho blažený výraz, na jeho živočišnou radost, pak se zákonitě ta láska a radost musí v těch pokrmech objevit, projevit, rozvonět a rozprostřít!

A tak, chcete-li. aby Vaše vánoční cukroví ( ale nejen to) dokonale vonělo a chutnalo, rozhodně je nepřipravujte z donucení, ze zvyku, bez nadšení, bez lásky.

Právě naopak. A uvidíte, budou se dít (nejen kulinářské) zázraky!