Když jsem se doslova před pár hodinami procházel jarně rozkvetlým městečkem Weissenkirchen v rakouském Wachau a obdivoval se neskutečným výhledům na bujaře proudící Dunaj, svažité vinice zalité sluncem, strmé skály a temné lesy, starodávné viničné statky, tvrze a kostely, náhle mi na mysli vytanulo moudré naučení jednoho amerického developera.
Ten mi totiž, když jsem mu před léty pomáhal po Praze vytipovávat místa na lukrativní obchody, kladl na srdce: „Existují tři zásadní podmínky, které musí splňovat vhodný prostor pro obchod. Zaprvé: location. Zadruhé: location. A za třetí: location.
Stál jsem totiž - vracím se vyprávěním opět do Weissenkirchenu - na baště podivuhodného kostela, jehož počátky spadají do roku 1000 (ale návrší bylo pochopitelně opakovaně osídlováno už od doby kamenné) a který byl od té doby mnohokrát dostavován a přestavován, ba v době tureckých válek dokonce obrněn mohutnými, doposud stojícími, zdmi a shlížel na tu krásu pode mnou a kolem mne.
A najednou jsem si uvědomil, že vlastně všechny ty starobylé pamětihodnosti, všechna ta hradiska, všechny ty hrady, tvrze, kostely, zámky a viničné statky, stojí na místech s obzvláštním kouzlem. A pochopitelně to platí nejen pro Rakousko a Wachau, ale stejně tak pro pražské Hradčany, Svatý Kopeček u Olomouce nebo prastaré hradisko neznámého původu Obersko za Mohelnicí, abych jmenoval co nejrůznorodější příklady.
Já vím, z tlustých knih se lehce dozvíme, že lidé si od nepaměti museli vybírat místa, kde byli co nejvíce chráněni, odkud měli co nejlepší rozhled, kde nebylo příliš daleko k vodě, odkud si mohli co nejsnadněji předávat ohňovou či kouřovou „korespondenci“ - a jistě těch podmínek bylo ještě mnohem víc. A jistě ty knihy mají pravdu. Ale osobně jsem přesvědčen, že zdaleka ne celou.
Dovedu si totiž velmi dobře představit, že tehdy ti rozhodující lidé slezli takových vhodných ostrohů, kopců, návrší a jiných strmých míst povícero. A pak na jednom z nich je při rozhlédnutí se něco popadlo za srdce (úplně stejně jako dnes nás ), zabodli tu meč či hůl do země a řekli bez sebenepatrnější chviličky zaváhání: „Tak tady!“ Neboť je „dostalo“ nějaké to kouzlo místa, fascinující výhled, nádherně klenutý tvar skály, připomínající jim křivky jejich milé a nebo hebká tráva na vršíčku a jarní vítr ve vlasech, čert ví…
Prostě: poloha, poloha, poloha! (Ovšem zaznamenejte, že anglické slovo „location“ znamená též „nalezení“, „vypátrání“, „objevení“.)
Je těch míst kolem nás spousta a spousta, kupodivu i doposud neobjevených, jen je umět vypátrávat, objevovat, nalézat.….což ovšem zdaleka není jen o dobrém zraku, silných lýtkách a zdravých plicích, ale o jakémsi tom zvláštním ústrojí někde v srdci…..
Úspěšné jarní pátrání, objevování a nalézání Vám přeju,
Váš Miroslav Macek
