Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy Vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.
V moderních, tedy spíše módních, časopisech o bydlení mne znovu a znovu fascinují studenočumákovské domy a byty, plné skleněných a nerezových schodů, přepážek a obkladů, v nichž každý kus nábytku a každá věc na něm má své absolutní místo a jakýkoliv jejich posun, jakákoliv jiná věc (o lidech a zvláště dětech ani nemluvě), by způsobila neuvěřitelný a trvalý nepořádek a chaos. V těchto domech a bytech se zásadně nenacházejí knížky, jen časopisy v exkluzívních superlesklých obálkách, umně rozložené na stolečku mezi dvěma křesly, na nichž se na první pohled nedá sedět. Vlastně ne zásadně, někdy se zde přece jen nachází pár dokonale vyrovnaných monografií význačných světových umělců z nakladatelství Taschen na extravagantní polici na jinak prázdné šedošedé stěně.
V reálných bytech to ovšem vypadá úplně jinak.
Někde se krčí jen pár nenápadných a obtížně identifikovatelných knížek na stolku či poličce poblíž televize nebo pohovky ( což prostorově obvykle splývá): podezřívám pak majitele, že jde o knižní podobu oblíbených televizních seriálů, nějakého toho Viewegha, Mc Donalda to české literatury, nebo nějakou tu brožovanou detektivku (nic proti nim!), ale prokázat to nemohu. Také jejich ložnicové literární fondy jsou mi většinou neodstupné...
V tradičně učitelských rodinách je pak možno téměř vždy nalézti původní, vzorně vyrovnanou knihovnu po předcích se skvostně svázaným Mistrem Jiráskem a jinými klasiky, ze zadních do předních řad pak opět doputovavším T. G. Masarykem a Edvardem Benešem (Čapkovy Hovory s TGM, Hitchcockův Zasvětil jsem život míru či tmavmodrý Benešův třísvazek Světová válka a naše revoluce jsou téměř nutností), do zadních řad nebo do sběru pak doputovaly Nejedlého a Gottwaldovy spisy a další budovatelské romány a brožury, to vše doplněno podle věku obyvatel bytu buď neúplnou edicí Světová próza, prvními vydáními Hrabala, Párala a dalších. Nověji pak bývá k vidění zvláštní směska, kupříkladu Umberto Eco (většinou ovšem jen "Jméno růže"), Robert Fulghum, Brownova Šifra mistra Leonarda a další a další "musy".
V ještě tradičnějších a bohatších učitelských rodinách pak nechybí Ottův slovník naučný, Sedláčkovy Hrady a zámky královsství českého, desetidílná Československá vlastivěda, případně další slovutné subskribce.
V rodinách tradičně právnických pak k výše zmíněnému přibývají zaprášené svazky sbírek zákonů, v rodinách spíše průmyslnických pak spousta zastaralých slovníků a technických příruček, logaritmických a jiných tabulek a baťovským duchem prostoupených pamětí velikánů průmyslu, slohem k nečtení.
V menším počtu bytů se pak nachází skutečná knihovna - místnost či spousta knihovem - skříní, skříněk a poliček, přeplněných ba přetékajících stovkami ba tisícemi knih - a tu si, pochopitelně, o majiteli či majitelích bytů můžete udělat obrázek téměř rentgenový.
Také vlastním takovou obrovskou, už dvogenerační knihovnu. Strávil jsem v ní mnohé a mnohé krásné chvíle, ale s přibývajícím věkem a snad i zkušenostmi z četby se pomalu, ale jistě dopracovávám k poznání, že mi vlastně k životu stačí knih jen pár - vlastně nakonec úplně jedna. Což je v mém případě kniha anglického humoristy Jeroma Klapky Jeroma "Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)", o níž tvrdím, že je jako bible: kdo v ní umí číst, nalezne v ní vše.
Na důkaz a na konec citát z této knihy knih:
"Aby byla tvoje lodička života lehká, nalož jen to, co potřebuješ - domov a prosté radosti, jednoho či dva přátele hodné toho jména, někoho koho miluješ a kdo miluje tebe, kočku, psa, jednu či dvě dýmky, dostatek jídla a oblečení a víc než dostatek pití, protože žízeň je zatrolená věc."
Krásné dny Vám přeju a říďte se tím!
Váš Miroslav Macek
