Další recept s básní k víkendovému posezení na zahradě

Meteorologové nám nadále slibují přívětivě teplé počasí, vyloženě lákající k posezení v zeleni. A protože chřestová sezóna vrcholí, nabízím Vám k vyzkoušení další recept s chřestem (opět pro čtyři osoby), tentokrát z Bádenska.

Připravte si (mimo dobrou náladu):

 

1 kg bílého chřestu

sůl, citrónová šťáva

 

Omáčka:

30 g másla

25 g mouky

½ litru vody z chřestu

100 ml smetany

1 žloutek

sůl, čerstvě mletý pepř

muškátový ořech

 

Omeleta:

80 g mouky

2 vejce

150 ml mléka

sůl, pepř

40 g másla

8 plátků vařené šunky

 

Chřest ostrým nožem oloupeme a na dolním konci zkrátíme. Nakrájíme na 4 – 5 cm dlouhé kousky. V prudce vařící vodě se solí a trochou citrónové šťávy povaříme 10 – 15 minut. Vyndáme a ½ litru vody ponecháme k dalšímu použití.

V kastrolku rozpustíme máslo, přidáme mouku a za stálého míchání lehce (mouka nesmí změnit barvu) upražíme.  Vlijeme chřestovou vodu a metličkou důkladně promícháme. Povaříme na mírném plameni asi 20 minut. Žloutek rozkvedláme ve mléce a svážeme jím za stálého míchání omáčku. Propasírujeme jemným sítem, vložíme kousky chřestu, osolíme, opepříme a nastrouháme trochu muškátového oříšku.

Mouku, vejce a mléko na omeletu důkladně promícháme, osolíme, opepříme a necháme 15 minut odležet.

Rozpustíme na pánvi máslo, necháme rozpálit, vlijeme čtvrtinu těsta, vložíme do něho dva plátky  šunky ( a teď pozor, hlavní fígl: předem lehce opečené na pánvi!) a po obou stranách opečeme omeletu do zlatova.

Omeletu umístíme na předehřátý talíř, navršíme chřest s omáčkou a ihned podáváme.

 

A co třeba zkusit zase jiné víno? Kupříkladu vynikající ryzlink?

Mně zachutnal jednou ke chřestu ryzlink Federspiel z Wachau, ze slavného kopce Loibenberg, natolik, že jsem na ně též složil rondeau.

 

Tady je:

 

Kéž uměl bych jen rozevřít

ten vějíř přenádherných chutí

a vůní, které něžně nutí

hned do úst další doušek vzít.

 

To víno začnete-li pít,

vám duši svede k rozlétnutí,

kéž uměl bych jen rozevřít

ten vějíř přenádherných chutí.

 

Jen radost chce to v sobě mít

a každé jiné mysli hnutí

hned čerstvým douškem zapudit…

Ach, křídla s větrem do perutí,

 

kéž uměl bych jen rozevřít.

 

Přeju krásné posezení, dobrou chuť a půvabnou, nejpůvabnější společnost…

     

Autor: Miroslav Macek | čtvrtek 7.6.2007 20:30 | karma článku: 30,56 | přečteno: 3718x