Následující text jsem kdysi napsal pro MFDnes a nepamatuji se, zda byl publikován - spíše však ano. Jsem ovšem přesvědčen, že je opět velmi příhodná doba jej publikovat znovu: taškařice kolem prezidentských kandidátů k tomu přímo vybízejí.
Kdo chce dobře vládnout jiným, musí umět ovládat sebe, říká stará moudrost . Neznám mezi českými politiky, vyznačujícími se často, přečasto převislými pupky, trojitými bradami, rozkajdaným oblečením, jakousi umaštěností, špatným oholením, mizernou výslovností plytkých úvah a buranstvím všeho druhu člověka, který by setrvalou prací na sobě, neulevováním si a nevtíravou noblesou převyšoval prezidenta Václava Klause.
Tedy první důvod, proč jsem rád, že je prezidentem: nemusím se za něj stydět a mohu se vždy spolehnout, že při reprezentování České republiky doma i v cizině vždy zanechá solidní, výborný dojem.
Já vím, měla by to být u vrcholného politika vlastnost v podstatě samozřejmá, ale jen se porozhlédněte kolem a podívejte se z tohoto úhlu pohledu na ty ostatní!
Druhým důvodem, proč jsem rád, že je prezidentem Václav Klaus, je nebývalá stabilita a z ní vyplývající předvídatelnost jeho názorů a postojů. (Často bohužel mylně interpretována jako vliv „čestného předsednictví ODS“.) Opět totiž neznám českého politika, který by měl tak pevně seřazený žebříček životních hodnot a byl tak důsledný v jejich aplikaci v každodenním životě, jak je zřejmé u Václava Klause. Nejde přitom ani zdaleka o názorovou zkostnatělost, na to je pan prezident až příliš pilným, soustředěným a kritickým čtenářem veškerých nových myšlenek, a to nejen ekonomických. Jde prostě o konservativní (v tom nejlepším slova smyslu) postoj k životu, a to postoj nejen deklarovaný, ale hlavně žitý, a to bez ohledu na případné krátkodobé výkyvy přízně veřejnosti.
A opět se porozhlédněte kolem a pozorujte ty houfy a houfy našich politiků, jejichž názory a postoje se otáčejí jak korouhvička ve větru, přičemž větrem je často vrtkavé veřejné mínění a důvodem jejich názorových veletočů jedno jediné: vetřít se do přízně veřejnosti za účelem jediným: udržet se co nejdéle u moci.
Třetím důvodem je jeho nefalšované vlastenectví, vlastnost dnes tak vzácná, nejde-li o fotbal či hokej, při nichž je fandění vydáváno za vlastenectví.
Tato vlastnost, vštěpovaná mu už od dětství rodiči, má však opět tu správnou míru zlaté střední cesty, nesklouzává nikdy k fangličkaření či hurávlastenectví a vždy je doprovázena noblesou.
A opět: neznám současného českého politika, který by dokázal pro nezbytný a často velmi opomíjený pocit národní hrdosti učinit prakticky, nikoliv slovně, více, než současný pan prezident.
A troufám si tvrdit, že ve stávajícím turbulentním světě je (a hlavně bude) zdravá míra vlastenectví a národní hrdosti pevnou bójí, pomáhající se ctí obstát za všech svízelných a nevlídných situací.
Čtvrtým důvodem je jeho manželka, paní Livie Klausová, neboť její nevtíravá reprezentativnost, vzdělanost, šarm, jazyková vybavenost, ale hlavně její osobní vlastnosti z ní dělají dalšího nepominutelného, byť často opomíjeného představitele České republiky.
A opět: porozhlédněte se a porovnávejte.
Ale abych jen nechválil: mnohem více jsem si sliboval od toho, jak dobře bude, na rozdíl od prezidentů minulých, vypadat V.K. na poštovních známkách. A ejhle! Známky s ním se, bohužel, v podstatě svojí fádností a jakousi úřední sterilitou ničím od těch minulých neliší.
Ale v době SMS a mailování mu to, ač letitý filatelista, klidně odpustím.
Co bych mu však velice přál by bylo, aby se politické strany rozpomněly na svoje letité předvolební sliby a konečně prosadily přímou volbu prezidenta republiky. Neboť jsem přesvědčen, že výše uvedené přednosti Václava Klause nevnímám zdaleka jenom já a že by ve všelidovém hlasování drtivě zvítězil nad svými soupeři. A byl by ušetřen nepříliš důstojného parlamentního handrkování a já bych měl jistotu, že se za svého příštího prezidenta opět nemusím stydět, neboť nás a naši vlast bude opět velmi dobře reprezentovat.
Váš
Miroslav Macek
