První kolo prezidentských voleb bude mít na politickou scénu ČR větší dopad, než kolo druhé. Prezident má v našem ústavním uspořádání velice slabou úlohu, nehledě na výjimečné politické schopnosti současného prezidenta Václava Klause. Pro náš politický systém je tak významnějším milníkem redefinování pravice, než odpověď, kdo nakonec usedne na Pražský hrad.
První kolo prezidentských voleb zcela nově definovalo chápání pravicové politiky, možná na dlouhá léta. Příčiny lze spatřovat v postupném vyprazdňování politického obsahu až do té míry, kdy již téměř prázdnou formu naplnilo radikálně odlišné pojetí. Formální nálepka "pravice" zůstává. Na pravém spektru se tak zakončil dlouhodobý, vytrvalý a především promyšlený proces depolitizace politiky, který se stal vítězným trojským koněm v ovládnutí moci jinak marných snah autentické levice. V naší zemi s historickou zkušeností komunismu by zkrátka levicový koncept v přímém střetu s konceptem pravicovým neuspěl, nenápadná cesta eroze pravicových hodnot však konečné vítězství přinesla. Paradoxem je, že nové pojetí, respektive spíše chápání, "pravice" již žádné definovatelné hodnoty nemá. Obsahovou stránku té vyprázdněné formy nahradil souhlas s novinovými titulky médií. Těm se podařilo nám vsugerovat, že kdo je čte, je intelektuálem (a tedy "pravičákem") a těmto "intelektuálům" s jejich vlastním blaženým osvíceným úsměvem nadále diktovat, co si mají myslet.
Vznikla tak novodobá pravicová šlechta svorně souhlasící se svým statutem intelektuálů, kteří na rozdíl od venkovského "plebsu" čtou, což postačuje k přesvědčení, že jsou "pravičáky" a vědí, co si myslet a co je správné. Jako správná šlechta však oplývají leností kriticky přemýšlet. Média jim v tom vychází vstříc - s radostí, a již nenabízí fakta, nýbrž pouze jejich interpretace, včetně návodu "zdánlivé kritické resistence". Média si tím nechala vystavit bianco šek pro uplatňování vlastní politiky, bez zátěže volených demokratických entit, jejichž roli tím zároveň přebírají. Tedy pouze po obsahové stránce, formální proces (hlasování) včetně odpovědnosti za výsledek na těchto subjektech ponechává. Předem nepredikovatelné názory, avšak souhlasné s novinovými titulky novodobé pravicové šlechty, jsou tak novým obsahem, který první kolo prezidentských voleb legitimizovalo a které by původní obsah nikdy nepřipustil.
Vyprázdnění politického obsahu tak bylo prvním krokem tohoto vítězného tažení, jehož ambicí je od počátku depolitizace politiky. Pravo-levé vnímání je vždy překážkou businessového potenciálu a demokratickým břemenem realizace moci nevolených skupin. Tento model, provázený nestranickostí, odborníky a "vyšší spravedlností" již dlouho známe z EU, kde klasické pojetí politiky, jako reprezentace hodnot, bylo už dávno odstraněno. V Evropském parlamentu tak již opozice neexistuje, v Evropské komisi se to už ani nesnaží maskovat.
Mor této evropské a účelné degradace politiky tak nakazil i naši zem, s aplausem mediálně-kulturní fronty. Viníkem je oběť sama. Jako ODS jsme rezignovali na obhajobu autentických pravicových hodnot a v naší argumentační pasivitě jsme začali přistupovat na souhlasné brnkání mediálních strun. Pasivitou obhajoby pravicových hodnot a jejich výprodejem za krátkodobé mediální výslunní (respektive nepeklo) jsme ruku v ruce destruovali pravicové hodnoty, které nám dlouhodobě úspěch přinášely. Účet za zbabělost a mediální podbízení nám vystavilo právě první kolo prezidentské volby. Ve společnosti zvítězil koncept, který v klasických volbách jako vždy neuspěl, ale kterému jsme proti našemu nejhlubšímu přesvědčení pomohli. Tento koncept reprezentuje TOP 09.
S touto kvazistranou jsme vytvořili pravicovou vládu v snad naivním domnění, že nad pravicovými hodnotami máme konsensus. Že forma zvítězí nad obsahem jsme již nedohlédli. V přesvědčení pravicového valu nastupující levicové tsunami jsme drželi tuto vládu za krvavé kompromisy, které ODS téměř rozložily, neboť útočily na naše primární hodnoty. Daňový balíček a církevní restituce byly požadavky TOP 09, kterými podmiňovala setrvání ve vládě. Důchodová reforma je rovněž z dílny našeho koaličního partnera. Za tzv. nezbytné reformy neseme jako ODS náklady, zatímco TOP 09 sklízí plody. Socialistickými produkty koaličních partnerů platíme téměř sebevražednou daň za vládní odpovědnost, zatímco autoři těchto produktů získávají punc pravice a právě odpovědnosti. Je načase se vážně zamyslet!
První kolo volby legitimizovalo evropské pojetí pravice, která se nově definuje podle evropského vzoru německé CDU či francouzské politiky Nicolase Sarkozyho, pravicových vzorů socialistické politiky. Je příznačné, že tato destrukce u nás provází volbu následníka politika, který tradiční pojetí pravice v ČR zavedl a 23 let autenticky hájil. Ať volba v druhém kole dopadne jakkoliv, memento depolitizace demokratické politické reprezentace zůstane. Vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě, na tisíciletém sídle české státnosti, kterýmkoliv kandidátem tak už jen formálně posvětí tuto revoluci.
