Před několika lety srovnával farář v kostele sv. Prokopa při půlnoční mši v kapli umístěný betlém s komunismem. Samozřejmě s nadsázkou a pro pobavení. „Ten betlém se tomu komunismu trochu podobá“, zaznělo odvážně kostelem, „nahoře hvězda, dole chlív a děti odmalička do jeslí“.
Zatímco farář založil své humorné srovnání na vizuálním obrazu Betléma, kde symboliku tvoří naděje, pokora a rodina, v tomto pořadí, symbolika komunistická je diametrálně odlišná. Tedy ideologická slepota, administrativní dezorientace a potlačení hodnot rodinných, opět v pořadí paralel hvězdy, chlíva a jeslí.
A tak, dívám-li se na dnes již všudypřítomné hvězdy na modrém podkladě, pročítám-li se stále přebujelejšími administrativními texty evropské regulace, kdy se sice navenek zachovala základní demokratická klauzule „co není zakázáno, je dovoleno“, ale kde už pod tíhou evropských paragrafů nikdo neví, co všechno vlastně zakázáno je (a že toho je), a čtu-li v novinách o od EU uložené povinnosti zřídit jesle, která se odhlasovala v době, kdy jsme členy této mezinárodní organizace ještě nebyli, nemůže mi snad nikdo vyčítat, napadne-li mě srovnání jiné, v kterém však vánoční betlém již nefiguruje.
Farář použil srovnání k pobavení, já Vám ho dnes nabízím k zamyšlení.
