Není nic prázdnějšího, než laciná gesta. Laciná gesta jsou taková, která nemají kýžený efekt, nýbrž jimi pouze vytváříme vlastní pocit štěstí. Nerozporuji utržení čtyřlístku, ani přesvědčení dotyčného o jeho budoucím štěstí. Naopak, takováto gesta jsou kořením našeho života. Problém nastává, když tato laciná gesta poškodí štěstí jiných a ve svém důsledku i maří deklarovaný účel. Když těmito gesty sledujeme vytváření vlastního pocitu hrdinství a ve svém přesvědčení konání dobra a spravedlnosti ubližujeme jiným. To bez výhrady platí v našem osobním životě, v obchodě i v politice.
Slova premiéra Nečase otevírají podnikům ČR pro nás nejslibnější exportní trhy. To vede k tomu, že se v ČR bude více vyrábět, občané budou mít více práce a tedy i prostředků, aby realizovali svoje přání a potřeby a obdobné svých blízkých. Takováto politika volného trhu je přínosná vždy, v době regulacemi rdoušených trhů, kdy hrozí nezaměstnanost a reálná krize našich občanů, o to více. Dopad premiérových výroků na svobodu Tibetu: 0.
Modla svobodného Tibetu je totiž pouze uměle vytvořenou bublinou, která baví nevoleně vyvolenou skupinu intelektuálů v kavárně Slavie. Tito přesvědčení socialisté již totiž zkolektivizovali i tibeťany jako takové. Zatímco bych přál svobodu každému jednotlivému tibeťanovi, pražská kavárna jejich zájmy zcela ignoruje - zajímá je pouze jako souhrnná enkláva světového dobra, jehož jsou vyslanci. Jejich akce a proklamace mají totiž líbivý zvuk, realita a efekt jejich činů jsou však zcela kontradiktorní. Zatímco jejich guru - Dalajláma (který mimochodem při své poslední návštěvě ČR prohlásil, že je přesvědčený marxista) vesele jezdí po světě v luxusních mercedesech a plně si užívá výdobytků vyspělého světa, jeho kolegové doma trpí na osobní svobodě pod nadvládou Číny. Každé prázdné gesto jejich vůdce se jich osobně dotýká - bohužel ne v tom pozitivním smyslu, nýbrž pouze v tom, že každý jeden z nich může jít bručet, případně to Čínu vyprovokuje k další exemplární represi. Zde je rozdíl mezi slovy a činy nejzřejmější. Souhrnně sečteno - podpora tibeťanů neomezuje jenom svobodu občanů ČR vytvářet vlastní štěstí, ve svém důsledku vede i k masovější represi vůči tibeťanům samým.
Obdobně to platí o Rusku a Pussy Riot (dámy prominou, ale jinak než překladem nelze vystihnout, co pražská kavárna obhajuje s odkazy na slušnost a spravedlnost-"Kundí orgie"). Zcela pominu fakt, že Rusko je v posledních letech nejsvobodnější v celé své historii. Zcela pominu i fakt, že tato médii vyvolená skupina veřejně souložila v petrohradském muzeu, přičemž jedna členka byla v devátém měsíci těhotenství a video z této orgie zveřejnila na internetu). Osobně bych tuto skupinu v ČR označil za zvrhlou a potrestal správním deliktem. Tento čin se ale nestal v ČR, nýbrž v Rusku, v naprosto kulturně odlišné zemi, kde je náboženství jednou z hlavních hodnot společnosti, jejich vírou i nadějí. (Pro nás je takovou hodnotou třeba demokracie a útok na tuto hodnotu - například hajlováním v nacistických uniformách v katedrále Svatého Víta - bych odsuzoval stejně rozladěně, jako obyvatelé Ruska, ač by pro mé rozčarování např. obyvatelé Ghany neměli vůbec žádné pochopení a divili by se, proč tak zuřím?). Všechny tyto aspekty pominu, protože to není předmětem zprávy premiéra Nečase, nýbrž pouze podsunutou bublinou "konatelů dobra kavárenské lžičky".
Závěrem snad jedno moje osobní přání. Přál bych svobodu každému jednotlivci, v Rusku, Číně, kdekoliv. Přál bych jim ten výdobytek naší společnosti, který než abychom si každý den užívali plnými doušky, neustále omezujeme nesmyslnými regulacemi dobra všech přívlastků - tu ochrany spotřebitele, tu ochrany bobra, tu ochrany tibeťanů.
Evropa nikdy nebyla geografickým kontinentem, pouze politickým. Dokázala to prosadit svoji ekonomickou silou. Tím, že konáme zdánlivé dobro celého světa, sami sebe o tuto ekonomickou sílu připravujeme. Nejen že tím přicházíme o možnost do určitých mezinárodních otázek v budoucnosti vůbec vstupovat, ale ztratíme-li zcela naši ekonomickou sílu, ztratíme tím i náš kulturní rámec a hodnotové priority. Příští generace již tak nebudou posuzovat Pussy Riot, nebo svobodný Tibet prizmatem našich hodnot, nýbrž prizmatem jejich hodnot - pravděpodobně čínských a touto optikou budou dokonce posuzovat i naše jednání.
Není nic snazšího, něž vytvářet vlastní alibismus a pěstovat si falešný pocit hrdinství. Proč alibismus a proč falešné hrdinství? Protože souhlas s mediálním mainstreamem od klávesnic našich počítačů s pocitem konání světového dobra ničím jiným než alibismem není a jestli svým jednáním nikomu nepomůžu a zároveň hodně lidem ublížím, pak se minimálně v mém pojetí světa o žádné hrdinství nejedná, ač je o tom dotyčný skálopevně přesvědčen.
