Krátké zamyšlení nad tím, čím a jak potěšit vaše milované děti nebo vnoučata. Budu psát velmi stručně, protože lidé neradi čtou dlouhé texty.
Takže za pár dnů budou vánoce a vy nejen nemáte nic koupené pro svá vnoučata, ale ani nevíte co. Co tedy koupit? Něco, co by jim udělalo radost nebo co by potřebovala. A zde je potřeba tuto společnost rozdělit na rodiny s jedním příjmem a se dvěma příjmy a také na rodiny hodně zadlužené půjčkami a ty šťastnější bez zadlužení. Takže ta skupina, která je na tom finančně hůř, má o vánocích to štěstí, že jejich děti nebo vnoučata ještě nemají všechno, co si usmyslí a na co ukáží. Takovým dětem rodiče nebo babička s dědou mají co koupit a tím udělat radost. Horší je na tom ta druhá asi početnější skupina, kde se dětem kupuje všechno, co děti chtějí bez ohledu na to, zda to potřebují a to hned při první návštěvě obchodu. Jakou radost jim potom můžete udělat, když všechno mají a dokonce nadbytek? No žádnou. Takže se nedivte, že s dárky, které dostanou na vánoce, si budou hrát tak maximálně jeden den a potom už hračky půjdou do kouta nebo nad nimi budou ohrnovat nos. Vánoce dnes mohou potěšit tak maximálně děti z ne příliš bohatých rodin, které konečně dostaly vysněnou věc.
Vánoce mi tak trochu připomínají fyzikální zákony, kde na gravitaci působí odstředivá síla a každá táhne jinam. A v obdarovávání blízkých je to podobné, kde na jedné straně má být radost a potěšení z něčeho nového a proti tomu stojí problém v rozhodování – s čím si hrát, co si nejdříve obléci, co je pěknější a modernější, kam to uložit a kde to najít. To jsou docela složité otázky u bohatých rodin.
Když jsem viděl situace v některých rodinách s malými dětmi, kde není kam šlápnout, abyste něco nepokazil, nerozbil nebo se sám nezranil, tak mě napadla taková jednoduchá odpověď na to, jak celé rodině pomoci. Prostě od nich něco odnést. Když při každé návštěvě odnesete jen jednu věc, která tam leží a se kterou si už nikdo nehraje, velmi jim pomůžete. Takže po pěti návštěvách už na zemi nebude ležet 10, ale jen 5 panenek nebo autíček a bude to příjemnější jak pro děti, tak pro dospělé. Já vím, že to v praxi asi není realizovatelné, ale když si uvědomím, kolika lidem a dětem by to přineslo uspokojení a osvobození od přebytku, stálo by to za zamyšlení.
