Co když vztah volně žijící zvěř a její regulátor stavu přestane fungovat?

Když se pokoušíme oživovat přírodu původními živočichy, kteří v minulosti regulovali stav živé přírody, musíme si uvědomit, že může dojít k situaci, která původně normální vztah nejen zkomplikuje, ale dovede i do kolapsu.

Není to dávno, co v televizi odvysílali dokument o životě na jihu Jižní Ameriky, kde jsou už hodně tvrdé životní podmínky. Žijí tam volně jen tři druhy velkých živočichů a to lidé, pumy a lamy. Někde žijí lidé, kteří se živí pastevectvím a chovají lamy, jiná část země je volná, kde volně žijí lamy a pumy. A protože puma se živí jen masem, musí si občas nějakou lamu ulovit. Tu by si měla ulovit ve volné přírodě, ale místní pastevci si stěžovali, že pumy stále častěji útočí i na jejich stáda, čímž lidem způsobují značné škody. A protože takových případů je ve světě více, pojďme se podívat, co to může způsobit, pokud se všemu dá volný průběh a bude se chránit jen jedna skupina.

Tím máme úvod, který je až sem každému jasný. Pro lepší pochopení jsem si nejprve pro sebe udělal tabulku předpokládaného vývoje poměru lam a pum. Vycházel jsem z jednoduchého základu. Na začátku bude jen jeden pár pum (tedy on a ona) vypuštěný někde v přírodě, kde se volně pohybuje jeden tisíc lam. Protože pumy mimo páření nežijí spolu, musí si občas něco ulovit, aby přežily. Předpokládejme tedy, že si každá z nich uloví jen jednu lamu za týden. (Ve skutečnosti je to asi trochu více, ale je to jen příklad.) Tak během roku zahyne 100 kusů lam (2x50). Co se týče rozmnožování, předpokládejme, že jak u lam, tak i u pum je polovina samců a samic a každá samice přivede na svět za rok dvě mláďata. Otázka tedy bude znít, co takový vývoj způsobí na daném území za několik let. Výsledek vidíme v tabulce.

			za rok	za rok	za rok	za rok
	počet	počet	počet	počet lam	počet pum	počet lam
rok	pum	lam	týdnů	usmrcených	narozených	narozených
	a	b	c	d	e	f
	= a+e	= b-d+f		= a x c		= b-d
1	2	1000	50	100	2	900
2	4	1800	50	200	4	1600
3	8	3200	50	400	8	2800
4	16	5600	50	800	16	4800
5	32	9600	50	1600	32	8000
6	64	16000	50	3200	64	12800
7	128	25600	50	6400	128	19200
8	256	38400	50	12800	256	25600
9	512	51200	50	25600	512	25600
10	1024	51200	50	51200	1024	0
11	2048	0	50	0	?	0

Z tabulky vidíme, že všechno probíhalo velmi nadějně, jak lamy, tak pumy se rozmnožovaly velmi rychle. Po deseti letech z původních dvou pum bylo 1024 a z jedné tisícovky lam jich bylo něco přes 51 tisíc. Konec roku se ale stane obrovských kolapsem, protože všechny lamy byly během roku vyhubeny. Důsledek: Buď by v jedenáctém roce všechny pumy pokapaly hlady, což je málo pravděpodobné nebo by se vrhly na lamy pastevců. A to už my lidé nechceme, resp. nechceme, aby k takové situaci došlo.

Proč jsem vůbec tento článek s matematickým průběhem vývoje uveřejnil? Jednak je to zajímavý příklad do školních lavic, kde si děti mohou ukázat, jak funguje progresivní funkce. Daleko podstatnější je, uvědomit si, co všechno a jak rychle může způsobit neregulovaný vývoj v přírodě. Já sám jsem před začátkem výpočtu předpokládal, že k takovému zvratu vývoje může dojít až tak po 25-30 letech a ono k němu přišlo už po deseti letech, velmi brzy.

A co nám k tomu říká samotná životní zkušenost? První určitou zkušenost máme ze samotné Jižní Ameriky. Jak to tam budou řešit, nevím. Jinou zkušenost máme ze sousedního Slovenska. Protože občas sleduji i slovenskou televizi a nějaké články se objevují i na internetu, zdá se, že i medvědi jsou stále více nespokojeni s omezováním jejich osobní svobody a životního prostoru lidmi a proto si to asi stále častěji budou vyrovnávat s náhodnými chodci v přírodě. Myslím, že něco podobného se děje i na mořích, kde jsou stále více napadány lodě rybářů velkými rybami, protože jim kradou potravu. Já se vůbec ještě divím, že je ještě kde a co lovit, když si uvědomím, kolik tun ryb se denně vyloví a dostane do obchodů různých supermarketů. A ty ryby musí někde chybět nebo je po nich v moři zvýšená poptávka. V obou případech (medvědi i ryby) má na zvýšenou agresi zvířat vliv především člověk. Spoléhat se na to, že se všechno časem urovná, nemá smysl, je třeba hledat nějaké řešení.