Hledá se řešení, co udělat, aby ti bohatší lidé nemuseli žít z příjmů mladých a chudobnějších rodin. Kam až porostou ceny nemovitostí?
Někdy bych byl raději, kdybych tu už také visel. Kde? Ve skříňce na smuteční oznámení. Není to tak dávno, co jsem se u jedné z těchto černých skříněk potkal s bývalým spolužákem. A když jsme tak spolu koukali na ty, kteří nás nedávno opustili, řekl mi takovou smutnou větu. Abych ti pravdu řekl, někdy bych byl raději, kdybych tu i já už visel. A protože nejsme ještě zase až tak staří a neviděl jsem na něm žádné znaky nemoci nebo něčeho podobného, dali jsme se na toto téma do řeči. Řekl mi, že v životě udělal velkou chybu a teď neví, co dál a je prý možné, že skončí jako bezdomovec. Asi před deseti roky se rozvedl a žije u mámy. Ta ale může kdykoli zemřít, protože má už hodně vysoký věk a po její smrti se bude muset se svými sourozenci podělit o majetek, ale moc toho nebude. Po rozvodu, měl možnost ze svých úspor a z toho, co dostal po rozvodu, koupit si starší byt. Ten si ale nekoupil proto, že mu ke koupi ještě pár desítek tisíc chybělo, ale hlavně kvůli tomu, že nechtěl zabírat byt někomu, kdo by ho daleko více potřeboval. A dnes je v situaci, že i s tím, co si od té doby našetřil, by si s problémy koupil polovinu takového bytu. Jinak řečeno, doplatil na to, že za dobrotu možná půjde na žebrotu.
A tak si kladu otázku, nebude to škoda, že tu asi přibude dost takových bezdomovců, a ti nemusí být vůbec vysokého věku, kteří se jimi stanou ne vlastní vinou, ale jen v důsledku situace, která tu vznikla? A kdy se situace změní k lepšímu?
Situace s nemovitostmi je údajně špatná v celé Evropě a určitě i ve všech vyspělých státech světa. Je to důsledek ekonomického vývoje společnosti. Značná část rodin má příjmy takové, že i při veškerém možném hýření není možné vše utratit. Peníze se tak doma hromadí a časem se musí do něčeho vložit. V minulosti k tomu sloužily banky, které poskytovaly dostatečně vysoký úrok, který úsporám zabezpečoval nárůst hodnoty. To v dnešní době už není a tak se musí investovat jinde. Cenné papíry také nic moc nevynášejí, takže se kupují nemovitosti, kde v důsledku zákona poptávky a nabídky ceny rychle rostou.
A proč něco podobného nebylo i v minulosti? Nikdy nebyl takový nadbytek peněz mezi nepodnikajícími skupinami, a pokud je někdo měl, tak to byla jen šlechta a úspěšní podnikatelé a ti je investovali buď do dalších investic, nebo výstavby svých šlechtických sídel, které dnes tak obdivujeme. Dnešní bohatí už nepodnikají, jsou pouze dobře placeni. Tak mohou investovat jen do spekulativních investic, které společnosti nepřinášejí žádný užitek, ale jen problémy. Tento problém z nadbytku příjmů je znám ve vyspělých zemích už několik desítek let. Začalo to tehdy, kdy příbuzným a dětem už nebylo co darovat při různých životních příležitostech, protože se vždy vše pořídilo hned, jak bylo potřeba. Tím skončila doba radosti z dárků. Nyní se už pomalu dostáváme do druhé fáze krize z vysokých příjmů, kdy už si někteří přestávají vážit svých příjmů a hledají uspokojení jen v hromadění majetku. Majetku sice nepotřebného, ale vynášejícího další peníze. Co bude následovat za dalších třicet let, toť otázka?
Budeme se tedy i v budoucnu všichni okrádat tak, že nejprve osoba A obere o peníze osobu B, ta časem zase osobu C a ta někdy v budoucnu osobu A, a všichni budou spokojeni z toho, jak výhodně prodali nějakou tu svoji nemovitost a naštváni, jak jinou nemovitost draho koupili?
Je to taková prapodivná vize budoucnosti. Bohatým zaměstnancům peníze vzít nemůžete, přinutit je, aby podnikali, nedokážete, protože oni k tomu nemají důvod, tak jedinou možností je, je přinutit si peníze ukládat v bance. To by ale banky musely za vklady poskytovat přijatelné úroky. Potom by při poskytování úvěrů, půjček a hypoték musely požadovat docela vysoké úroky, aby mohly i banky prosperovat. A tak vzniká docela zajímavá otázka. Nebylo by lépe pro obyčejné smrtelníky, čímž myslím ty, kteří nemají bohaté rodiče nebo nemají velmi dobře placené zaměstnání, kdyby si při pořizování bytu raději půjčili dražší peníze od banky, než si museli pořídit předražené byty i na nízký úrok od různých spekulantů? Jinak řečeno, raději zaplatit bance na úrocích jeden až dva miliony navíc než spekulantům dva až tři miliony navíc.
A tomu mému příteli přeji, aby se postavilo více sociálních bytů, které by se potom mohly poskytovat všem těm, kteří poctivě celou dobu pracovali, ale neměli to štěstí, že ta jejich práce byla společností lépe hodnocena.
