Člen bankovní rady a plat 250 tisíc měsíčně

takovou informaci nám před několika dny oznámili ve zprávách na některé televizní stanici.    

Že si v České národní bance přijdou na pěkné peníze, to jsem předpokládal, ale toto jsem si nemyslel. Za co ti lidé berou tolik peněz, proboha? Takovou práci by zvládl každý třetí ekonom nebo z jiné podobně zaměřené Vysoké školy, který umí průměrně počítat, má trochu logického myšlení a umí dobře anglicky. Když k tomu přidáme základní pravidlo o zapracování, které říká, že na novém pracovišti je každý po čtvrt roku na vyhození, po půl roce dobrý, po tři čtvrtě roku výborný a po roce nenahraditelný, potom v této zemi žijí  tísíce lidí, kteří mohou odpovědně vykonávat tuto práci. Je tedy jasné, že kdo se chce mít v tomto státě dobře, musí mít dobrého známého, který vás tam protlačí a podrží alespoň ten rok, potom si už můžete žít jako král. Nemáte téměř žádnou odpovědnost a máte dlouhodobě zajištěné nekřesťanské peníze. To se někdo má. A tak si kladu další otázku, jaký osobní charakter mohou mít lidé, kteří tak jednoduše přijímají takové peníze? Mohou mít  takoví lidé ještě zájem udělat něco pro ostatní občany, když ti pro nich jsou z hlediska příjmu vlastně ničím  podstatným? Dokáží si tito lidé vůbec uvědomit, že horník, který je stejně důležitý jako kdokoli z nich, si přijde na 30 tisíc a ostatní nepražští lidé v průměru pobírají tak 15 tisíc měsíčně a to ještě mohou být rádi. Takže ty průměrné platy, vypočítané statistiky, se kterými tak rádi vystupují významní činitelé, jsou taková oblbovačka na obyčejný lid. Na jednoho s platem 250 tisíc připadá kolik s platem 15 tisíc, aby vyšel průměr 25 tisíc? Trojčlenkou vyjde 22,5, tedy skoro 23 osob a ti s tím musí vyžít.  Takže i vy, kteří jste se tak jednoduchým způsobem dostali do šlechtického stavu, snažte se o to, co bylo v minulosti povinností šlechty. Nejen mít luxusní sídla, ale dělat i vše pro to, aby se i ostatním lidem žilo dobře.