23.02.2010, Brno BVV: Ještě kolem půl osmé nic nenasvědčuje tomu, že za půl hodiny se v pavilonu P bude mačkat přes 5.000 fanoušků. U pódia postává hlouček povídajících si fanoušků, další z nich stojí frontu na pití nebo u šaten, kde odkládají své zimní oblečení.
Přesně v osm začíná Xindl X. Co k němu objektivně říct? Hmmm…, tak zahrál kolem 8 písniček. Rušivým momentem působí fakt, že většina písniček má stejný rytmus. Tato forma tak nemusí být pro mnoho posluchačů příliš zajímavá. Postupně odehrané písničky tak často působí podobně, někdy až nudně.
O tom, že Xindl nepatří mezi skutečně top zpěváky (když jej porovnáme s Krajčem, Kolářem, Střihavkou a dalšími) asi nemá cenu mluvit, ale je na škodu jeho snaha používat v některých pěveckých pasážích "kudrlinky". Působí totiž spíše nepřirozeně a původní snaha o slušný hudební zážitek se tak míjí účinkem.
Největší aplaus sklízí Xindl X se svými dvěma profláknutými skladbami z rádií Diskgrafik a Anděl. Za příjemné překvapení lze považovat, že Xindl X umí hrát slušně na kytaru a nepatří tak mezi interprety, kteří stojí jen za mikrofonem. Po 35 minutách se Xindl poroučí a všichni už netrpělivě čekají na hlavní hvězdu večera.
Následuje malá úprava na pódiu a další chvilka čekání. Kryštof se na scéně objevuje přesně v devět hodin. Po několika taktech skladby Jeviště padá z obrovité pódiové konstrukce zavěšená plachta a show tak začíná. Hned první písnička slibuje výbornou show. Ozvučení je vynikající, z reproduktorů se dere "hutný" zvuk, samotné nasazení a hlasový projev zpěváka Richarda Krajča je až ohromující. Hned po první skladbě sklízí Kryštof velký aplaus, který roste během dalších písniček ještě výš.
Následuje skladba Sedmilhář, u písničky Plán začíná publikum vřít. Slušné vizuální číslo kapely přichází v písničce FantomSKA, kdy se objevuje postupně dechová sekce na třech rozlehlých plošinách, které jsou rozmístěné po celé šířce velkého pódia. Lolita je odzpívaná už za vydatné podpory publika. Každá z následujících písniček: DigiHrách, Svědomí, OstravSKA balada, Chmýří je na konci odměněna velkým aplausem. Ten si kapela očividně užívá, Krajčo se často usmívá a děkuje. Obrovského přijetí se dočká ústřední písnička z Bobulí II CyRáno. Pak Stísněná a megahit Atentát, kterou Krajčo občas podpoří jen v refrénech, protože publikum si ji bere za svou. Každá z dalších písniček je odměněna aplausem, od Iluze, přes Malého prince, Ženy, Tak nějak málo tančím, až k Obchodníkovi s deštěm, kterou s velkou vervou zpívá spokojené publikum. DuDuDuu je poslední skladbou. Po 90 minutách se tak Kryštof loučí.
Následují přídavky: Bůhvíkam, Rubikon, Cosmoshop a Zrcadlení. Na skladbu Rubikon si Krajčo odbíhá doprostřed haly na provizorní pódium, kde zpívá těm nejvěrnějším z bezprostřední vzdálenosti. Poslední dva přídavky Cosmoshop a Zrcadlení jsou jen dokladem absolutního nasazení skupiny během celého koncertu. Krajčo zpívá s bravurou sobě vlastní, skáče po velkém pódiu, jako utržený z řetězu. K němu se svým výkonem přidávají ostatní muzikanti. Je hezké vidět, že koncert baví i samotnou kapelu a že si ten večer užívají.
Pokud mám koncert nějak zhodnotit, tak to byl zážitek s velkým Z. Výborný zvuk, slušná projekce a světelné efekty, bezchybná kapela, výborná hlasová kondice a obrovské nasazení Richarda Krajča. To dokládá i fakt, že jsme jej potkali asi 20 minut po koncertu, kdy jej ochranka odváděla do šatny a z jeho tváře bylo vidět velké vyčerpání. Určitě toho ale nelitoval. Protože Kryštof se ukázal ve velkém stylu a i samotné ohlasy na koncert jsou velice kladné. Fanoušci jsou spokojeni a odpůrci mají zase o důvod víc mít špatnou náladu. Protože koncert se povedl.
zdroj: http://mv.rajce.idnes.cz/2010-02-23_Krystof_v_Brne
