Je Hillary Clintová novou Evitou a co s ní má vlastně společného? Víc, než si myslíte...
Americké prezidentské volby a kampaň, která jim předchází, jsou vždy ostře sledovanou záležitostí.
A to nejen proto, že z nich vzejde vůdčí představitel jednoho z nejvlivnějších států na planetě, ale i proto, že takové kampaně bývají zajímavé i z hlediska nápaditosti a inovací, které mohou tomu či onomu kandidátovi pomoci do Bílého domu. Baracku Obamovi pomohly sociální sítě. Role sociálních médií se stane v následující volbě ještě důležitější, ale přeci jen nebude to hlavní, čím musí kandidát oslovit voliče. Klíčovým prostředkem bude jeho vlastní image a to, do jaké míry je dotyčná osoba mediálně známá a do jaké míry je schopná navykládat, jak moc miluje svou zemi, Boha a své voliče. Pravdou je, že ateista se americkým prezidentem v tomto a ani v příštím desetiletí nejpíš nestane. S pohlavím je situace lepší.
Je velice pravděpodobné, že příštím prezidentem může být žena. A to ne jen tak ledajaká. Už dlouho se spekuluje, kdy Hillary Clinton ohlásí svoji kandidaturu, protože je nesporně demokratickým želízkem v ohni. Primární volby u Demokratů budou jen formálním potvrzením jejího favoritního postavení.
U Republikánů je situace horší, ale ani tak nebudou úplně bez šance. Po osmileté vládě Demokrata Obamy touží jistě spousta Američanů po změně stylu vlády a po Republikánovi začnou najednou toužit i voliči, kteří by jinak volili Demokraty. Obamovi voliči jsou jistě zklamaní z jeho zdravotnické reformy, která ač myšlena dobře, je přesto tvrdě odsuzována a to nejen Republikány, kteří logicky musí najít nějaké klíčové téma, klíčovou chybu Obamovy administrativy. Tou chybou může být i postoj k Rusku, kdy za současné situace ochlazených vztahů volají Američané po přísnějším vedení, kdy by otěže měl třímat konzervativní Republikán.
I přesto kampaň Hillary for America (dříve neoficiálně Ready for Hillary) spoléhá právě na Obamovu
voličskou skupinu: Hispánce, Afroameričany a obecně menšiny ze střední a nižší třídy.
Samotné vystupování a kariéra Hillary Rodham Clinton v mnohém připomíná neskutečný úspěch a popularitu jiné americké první dámy - Evy Duarte Perón, které její obdivovatelé označovali eufemismem ,Evita' (do češtiny možno přeložit jako Evička).
Tato dáma, původem venkovská dívka, se stala herečkou v divadlech Buenos Aires, kde si ji všiml plukovník Juan Domingo Perón, jehož brzy čekala velká politická kariéra, právě s Evou Duarte po boku. Stejně jako Eva Perón, se i Hillary Clinton stala známou a oblíbenou první dámou a političkou díky svému manželovi, který zastával nejyvšší úřad ve státě. A stejně jako Evita se i Hillary věnovala a stále věnuje charitativní činnosti. I to ji zvyšuje popularitu, přičemž nesmíme opomenout její vytříbený vkus na módu, který rovněž sdílí s již dávno zesnulou Evitou. Ale jedna věc, krom národnosti, Hillary od Evity odlišuje. A to je její věk. Dávno pryč jsou doby, kdy svým šarmem při svých projevech, a milými úsměvy relativně mladé dámy, okouzlovala muže 90.let minulého století.
Hillary má vysoké charisma, které ji předurčilo politicky úspěšnou dráhu. Se svojí osobností by se jistě stala úspěšnou v jakémkoliv oboru, ve kterém by působila. Stejně jako Evita. Nicméně obě mají společnou vlastnost, která jm předurčila politickou dráhu - mocichtivost. Ani jedna nechtěla být jen průměrnou šedou myší, která by nijak nevyčnívala z davu. Evita sice neměla vysokoškolské vzdělání, měla však osobitý šarm a přirozenou inteligenci, které ji umožňovaly střetnout se v diskusích s mnoha mocnými muži své doby, včetně Peróna, o kterém by se dalo spekulovat, do jaké míry se nechával svojí ženou ovlivnit.
Stejnou otázku si můžeme klást v případě Billa Clintona a Hillary. Clinton, stejně jako Peron, idol mnoha dívek a žen své doby, charismatický lídr vedoucí zemi k prosperitě, a vedla něj až moc ambiciozní žena, která aby aspoň vypadala vedle manžela, jako poslušná žena, se dává na charitativní
činnost.
Nicméně narozdíl od Clintona mi není znám jediný případ, kdy by Juan Perón své mladé ženě zahnul. Což se nejspíše nedalo říci o Evitě, která při návštěvě Evropy chytla rakovinu děložního čípku, na nichž po několika měsících zemřela. Tato nemoc se prý nedá získat jinak než pohlavním stykem.
Ovšem je třeba ocenit loajalitu Hillary ke svému muži, který se nejednou dostal do nelichotových situací
s jinými ženami. Jestli za onou tolerancí Clintonovy nevěry je chladný kalkul a mocichtivost bývalé ministryně zahraničí, nebo snad lítost, to se jen těžko dá odhadnout. Jisté je, že Hillary mocenské ambice a sklony k vůdcovství má a je jen na ní, zda je dokáže využít i ve prospěch svého národa.
