V neděli 22.4. jsem se v rámci své přípravy na maratón zúčastnil 72. ročníku silničního běhu, závodu Běh kolem Hluboké o délce 25 km.
Nebojte se, na blog jsem nezanevřel, jen jsem se k napsání dalších příspěvků zatím nedostal.
Příprava na maratón pokračuje takovým trochu kostrbatým postupem. Snaha najít čas na výběhy, který zároveň nebude kolidovat s pracovním vytížením, umožní vyvenčit psy a zároveň neomezovat čas strávený se synem a přítelkyní, někdy vede k paradoxním situacím, kdy jsou moje běhy dost nárazové. V jednom dni jsem tak už také běžel celých 50 km, z toho 29,5 dopoledne po Praze a 20,5 odpoledne (Číčenice - Strunkovice). Samozřejmě tento náraz nebyl pro organismus optimální, což se poznalo druhý den. Nejdelší běh v kuse činil 40 km (ČB - Strunkovice), přes 30 km v kuse už jsem pak běžel jen jednou, a sice v závodě Horský maraton Trhové Sviny - Hojná Voda. Ten byl skutečně zajímavý a popíšu ho v dalším příspěvku, který napíšu někdy během tohoto týdne. Jinak se snažím udržovat kilometráž kolem 100 km, někdy je to trochu pod, jak to vyjde.
Nyní tedy k vlastnímu závodu Běh kolem Hluboké. Jako přípravný závod na první maraton většina lidí běží půlmaraton. Ten pražský i pardubický se běžely oba v sobotu, kdy jsem měl přípravné kurzy pro studenty. Bakovský byl daleko a nějaké zahraniční (Linz apod.), na to nemám běžeckou úroveň (přece jen jde de facto o reprezentaci!) a pozdní přihlášení těsně před konáním závodu bývá dost drahé. Hledal jsem tedy jiný podobný závod, který bych mohl použít jako test před maratonem a našel na stránkách Jihočeského běžeckého poháru právě zmíněný závod Běh kolem Hluboké, který měl letos již 72. ročník a běží se po rovině a po silnici, což je terén dost podobný pražskému maratonu. Bohužel, běží se to za plného provozu, což znamená cca 4,5 km z Hluboké na křižovatku před Budějovicemi po frekventované silnici II. třídy a pak 8,5 km přes Dasný a Čejkovice do Pištína dokonce po mezinárodní silnici E49. To byl první faktor, který mne dost odrazoval. Druhý byla výkonnost běžců z předešlých let, bylo vidět, že to nejsou žádné davové "Pečky" (viz můj předchozí příspěvek Pečecká desítka), kde běžci s desítkou těsně pod hodinu či i nad ní nejsou žádná výjimka. Navíc byl stanoven limit 2:30 (takto přísný limit mnohdy nemají ani vzdálenostně kratší půlmaratony.) Dost pravděpodobný byl tedy výsledek někde ke konci startovního pole (a v kategorii Muži "A", tedy do 40 let, možná úplně na posledním místě). Raději jsem se tedy ještě mailem otázal pořadatele Jihočeského běžeckého poháru (jinak seriál závodů, z nichž se počítá bodovacím systémem něco jako nejlepší jihočeský běžec), jestli by účast takového totálního amatéra, jako jsem já, nevadila. (Amatéři jsou v jižních Čechách více méně všichni, někteří ovšem běhají roky a reprezentují své oddíly na celostátní úrovni.) Jelikož jsem dostal vstřícnou odpověď, usoudil jsem, že bych ten závod zkusit mohl.
Po dost drsném terénu na Horském maratonu Trhové Sviny - Hojná Voda jsem pěkných pár dní běhal jen pomalu. I potom jsem se sice rozběhl i rychleji a dále, ale první dva až tři kilometry (a někdy více) se ozývaly kyčle a někdy i lýtka, než jsem to rozběhal. V sobotu týden před závodem jsem konečně zvládl tréninkově zaběhnout rychlejší běh, když i přes počáteční pomalý rozběh jsem dal v terénu tempo 4:31/km. To mne namotivovalo, že se to "dá rozběhat" a že na ten závod půjdu, jen si před ním musím dát pořádný rozklus.
Ve čtvrtek jsem předčasně ukončil tréninkový běh okolo Prachatic, jelikož přišel šílený liják a směs potu na čele a deště mi vtekla do očí, což byl konec. V pátek v době, kdy jsem chtěl běžet, opět pršelo, takže jsem běh se psem odsunul na sobotu večer. 18 km bylo sice sympatických a běželo se dobře, ale v předvečer závodu jsem nevěděl, jestli to byl dobrý nápad.
Ráno jsem vstával už v půl páté, neboť jediná možnost, jak veřejnou dopravou stihnout rozumně registraci, byl autobus v 5:35 z rozcestí u Vitějovic (= 3,5 km běh do kopce na zastávku) do Dasného (= 7,5 km odsud do Hluboké, tedy tolik především proto, že jsem to bral přes obchod, kde jsem si koupil snídani a 2 musli tyčinky jako občerstvení buď na běh nebo těsně o něm). Nakonec se ukázalo, že kdybych přišel až po osmé hodině, nic by se nedělo (registrace byla oficiálně 7-8, ale v 7:19 jsem se registroval jako první a po osmé se registrovala skoro polovina běžců). Ale aspoň jsem měl za sebou rozklus.
Vyfasoval jsem startovní číslo 2, jako druhý se registroval také běžec - totální amatér z Hosína, tak jsem si říkal, třeba poběžíme na chvostu dva. Celkem 41 běžců, z nichž jen 4 ženy (loni 50 běžců), a to i přesto, že závod je veden také jako jakýsi Krajský přebor v silničním běhu. (V rámci něj běželo jen 6 běžců, dokonce tam nebyli ani někteří jihočeští běžci, kteří doběhli v první desítce jihočechů.) Počasí přitom bylo celkem dobré, obavy z možného deště se nenaplnily, takže bylo zataženo a 8 °C.
V 9:00 bylo odstartováno. Dva běžci byli ještě těsně před startem vybídnuti k odložení sluchátek, což se s ohledem na poměrně silný provoz na hlavní silnici ukázalo jako rozumné opatření. Pak už jen startovní výstřel a běželo se. Těsně před startem jsem si říkal, kam jsem to proboha vlezl, přece jen většina běžců vypadala o dost namakaněji než já a zjevně věděli, co dělají (pro mne to byl teprve třetí závod, po 3 měsících běhání). Rozběhl jsem se, zdálo se mi, že poměrně pomalu, na konci stadionu jsem se nechal trochu zavřít, pak jsem se zařadil někam doprostřed "štrúdlu" běžců, který se ale poměrně brzy začal dost trhat. Na prvním kilometru měřili mezičas - 3:53 (a to byl první km v závěru do kopce)! Sakra, to je nějaké šílené tempo. Myslel si to i jeden z dalších běžců "v modrém", který běžel do té doby přede mnou, ale tady zvolnil a nechal se přeběhnout. Asi 20 m přede mnou byla skupinka pěti běžců, na kterou mi přišlo rozumné se dotáhnout. To jsem ale nezvládl a tím bylo určeno, že celý závod poběžím sám. Naštěstí mírný vítr na 9. km zcela ustal, takže to nevýhodu nepředstavovalo, ale přece jen jako naprostému začátečníkovi se mi hůř udržovalo tempo, když nebylo podle koho. Na 5. km čas 20:23, tedy již trochu rozumnější tempo (za rozumné jsem považoval max. 4:12/km = výsledný čas 1:45:00 za optimálních podmínek). Na 10. km 40:38, tedy druhá pětka rychleji než první! Na 6. km jsem doběhl jednoho opozdilce "ve žlutém", který se odtrhl ze skupinky přede mnou (jinak skupinka se pomalu, ale jistě vzdalovala). Předběhl jsem ho, na 10. km se na mne pak opět dotáhl běžec v modrém, ale po mezičase se do mne vlila jakási nová míza a hodně jsem mu utekl. Celou dobu se mi běželo dobře - věděl jsem, že je to hodně rychlé, ale problémy mi to nedělalo. Problém dělaly trochu průjezdy aut - hlavně kamionů, které i přesto, že v neděli by snad jezdit neměly, mne čas od času předjely. Silnice zde nemá vůbec krajnici, čára je namalovaná přímo na hraně asfaltu.
Na 15. km jsem měl 1:01:10 (tedy rychlost plus minus stále stejnou), byla zde občerstvovací stanice, kde jsem si vzal kelímek s vodou. S sebou jsem měl při běhu v kapse jen telefon a kapesníky, musli tyčinky a láhev s vodou ne, protože by mne to brzdilo v běhu - moje kraťasy měly jednu kapsu děravou a dávat všechno do té druhé by bylo dost nepraktické. Další trasa vedla již po vedlejší silnici směr Zliv. Skupinka přede mnou se již prakticky roztrhala (ale až na posledního člena se všichni stále vzdalovali). Těsně před Zliví jsem uslyšel cinkání výstrahy na přejezdu. Ano, přesně když jsem se k němu dostal, jel rychlík od Budějovic. Takže jsem přešel do hodně volného klusu. Po průjezdu vlaku jsem se chtěl vrátit do tempa, ale příliš se mi to nepovedlo, navíc je ve Zlivi stoupání, byť krátké. Nohy mi nějak ztuhly a tempo znatelně pokleslo. Na 20. km jsem se dohrabal asi v čase 1:22, předběhli mne postupně oba běžci, které jsem předtím předběhl já. Znatelně jsem ztrácel a byl nakonec rád, že se cíl postupně blíží. Už nezbývaly moc síly ani na nějaký finiš na stadionu v cíli.
Výsledný čas - 1:44:28 a 18. místo z 41 (8. ze 13 v kategorii Muži "A") bylo rozhodně lepší než i nejoptimističtější očekávání. Je jasné, že kdybych dokázal od začátku lépe určit tempo, mohl být výsledek i lepší, takhle se jednalo o klasický případ "přepálení", ale nakonec ne s tak hroznými následky. Po vypití 3 kelímků s čajem v cíli, snědění tyčinky a vyhlášení výsledků jsem vyrazil 3 km na vlak, což jsem dal nakonec i velmi pomalým klusem, takže jsem se cítil určitě lépe než po Horském maratonu.
Ještě nevím, zda ten běh zkusím příští rok znovu, ale doufám, že jako test na maraton posloužil dobře. Každopádně to, co zůstává, je obava z toho velkého počtu kilometrů, nemám delší běhy moc naběhané a teď už to nedoženu. Uvidíme 13. května...
